Čas je omezený

„Tvůj čas je omezený, tak jím neplýtvej, když žiješ život někoho jiného. Nenechte se chytit do pasti dogmat – což je život s výsledky myšlení jiných lidí. Nedovol, aby hluk cizích názorů přehlušil tvůj vlastní vnitřní hlas. A hlavně mějte odvahu následovat své srdce a intuici.“ ~ Steve Jobs,
https://www.brainyquote.com/quotes/steve_jobs_416854

Nedávno jsem viděl tento citát s podtitulem „Váš čas je omezený“ od Steva Jobse. Je to jeden z mnoha, které jsem našel, ale tento mě zaujal a oslovil.

Nejsem příznivcem společnosti Apple, ať už v oblasti počítačů nebo přenosných zařízení, ale respektuji hodnotu, kterou tato zařízení přinášejí celosvětové komunitě. Vážím si geniality Steva Jobse; pokud se to tak dá nazvat. Rozhodně viděl trh pro své nápady a bavilo ho převádět své inovace do reality.

Když jsem si přečetl tento citát, okamžitě jsem se s ním spojil. Když přemýšlím o svém raném lidském životě, vidím, kde jsem se chytal do jedné pasti za druhou a žil přítomností cizího člověka. Skrýval jsem před světem své skutečné já. Dokonce dodnes to v některých ohledech stále dělám.

Zůstat věrný

Snažím se ze všech sil zůstat věrný sám sobě. V politicky korektním světě, který se zdá být každým dnem horší a horší, je to těžké. Od té doby, co ztroskotalo mé první manželství, jsem si uvědomila, že jsem udělala chybu, a jsem šťastnější člověk. Trvalo mi to desítky let, ale myslím, že jsem konečně našla své pravé já skryté za všemi těmi vrstvami a maskami.

Při jejich odstraňování jsem zjistila, že tíha skrývání mého pravého já – mě pomalu zabíjí. Koncem devadesátých let jsem bez jakýchkoli pochybností věděl, že do pěti let zemřu, a to všechno pod tíhou těch masek a kočičích obleků, které se pod nimi skrývaly. Dlouho jsem si ani neuvědomovala, co dělám. Místo toho jsem chodil po svých a podřizoval se očekáváním druhých, aniž bych si uvědomoval, že čas je krátký.

Ubíjelo mě to.

Musel jsem se těch vrstev zbavit, vzdát se všeho, co jsem vybudoval, všechno strhnout a začít znovu. Jakou jsem měl na výběr? Pokračovat v existenci nenaplněného života a zemřít? Nakonec jsem se probudil, hloupě se plácl do tváře a rozhodl se.

Je to volba, kterou jsem šťastně učinil.

Volby a následky

Po cestě jsem stále dělal chyby, ale z každé jsem se poučil. Jak člověk přestane dělat chyby? To nevím. Vím však, že z chyb vznikají příležitosti poučit se z nich a neopakovat je. Vím, že je to ambiciózní cíl. Přesto vytrvale pokračuji.

Jsem tam, kde chci a potřebuji být? Ne, ani zdaleka a pochybuji, že se tam někdy dostanu. Přesto jsem na té cestě o míle dál, než když jsem nosila všechny ty masky a catsuity. Proč tomu tak je? Jedním z nich je oddělování mé podnikatelské kariéry od osobního života.

Někdy často toužím pracovat pro nějakou společnost v sexuálním průmyslu, jen abych se mohla více otevřít, být více sama sebou. V práci jsem rezervovaná, velkou část svého já držím v láhvi a za maskou a zahalená nepropustným catsuitem. Do svých projektů se vrhám s horlivostí, která brání tomu, aby se zbytek mého já dostal ven.

Na rozdíl od přátel si doma nemůžete vybírat rodinu. Jsou něčím, co musíte přijmout. Tedy většinou. Z úcty k rodině také zakrývám části svého skutečného já, ačkoli všichni vědí, že jich je víc, než chtějí poznat. Naštěstí mám sourozence, s nimiž sdílím většinu věcí, a i když mi nerozumějí, přijímají mě takovou, jaká jsem, a nesoudí mě podle svých měřítek.

Co teď?“

Dosáhla jsem věku osvícení; uznávám, že mi zbývá už jen tolik desetiletí života. Čas je omezený. Steve Jobs radí, že bychom neměli žít podle výsledků myšlení ostatních lidí, nenechat jejich hluk přehlušit svůj vnitřní hlas a odvážit se následovat své srdce.

Dělám, co mohu, abych se touto radou řídil. Možná bych to dokonce nazval dogmatem. Jak dny plynou, prodírám se vpřed, i když stále pomaleji, cítím štěstí, které přináší, a zároveň se snažím co nejlépe zmírnit překážky, které mi brání v dosažení tohoto cíle. Nikdy, nikdy se nevzdám.

Nemůžu si pomoct, ale musím se ptát: „Žiješ svůj život, a ne život někoho jiného?“

Doufám, že ano, ale když už to děláš, respektuj mé právo žít svůj život tak, jak chci já, i život ostatních lidí na celé planetě.

Přeji ti hezký den a lepší zítřky. Tímto se váš oblíbený autor Richard Verry prozatím loučí. Musím napsat novou knihu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.