10 nejlepších hororů podle skutečných příběhů
Z hororů, které jsou natočeny podle skutečných příběhů, mrazí v zádech zejména proto, že vám ten malý hlásek vzadu v hlavě říká: „Počkat, to se opravdu stalo?“. Veškeré mechanismy zvládání, které mají potlačit neklid v žaludku – a které se opírají o samomluvu, že je to „jenom příběh“ -, se zase o to víc zesílí.
Ať už jde o strašidelné domy, které se skrývají před očima, nebo o lidi, kteří doslova umírají na své noční můry, zde je 10 nejlepších hororů, které jsou založeny na skutečných příbězích.
The Amityville Horror
Rok: 1979
Stěhování do nového domu může být uspokojivé na několika úrovních. Pro některé může znamenat přechod od bydlení v bytě k něčemu podstatnějšímu. Pro jiné to může znamenat začátek zakládání vlastní rodiny. Nikdo však ve skutečnosti neví, kdo nebo co se odehrávalo uvnitř těchto zdí.
V Amityvillské hrůze se pětičlenná rodina Lutzových přestěhuje do předměstské čtvrti na jižním pobřeží Long Islandu ve státě New York a začne zažívat děsivé následky, které pramení z minulých obyvatel, kteří byli všichni brutálně zavražděni jejich synem/sourozencem. Film je obzvlášť znepokojivý, protože evokuje všechny smysly – ať už je to zvuk bzučícího hmyzu, slabá vůně parfému nebo tíha přítomnosti ve zdánlivě neobydleném pokoji.
Film je natočen podle stejnojmenné knihy, která popisuje skutečné činy Ronalda J. DeFea mladšího, který 13. listopadu 1974 chladnokrevně vyvraždil celou svou rodinu.
Podobně jako ve filmu byla rodina Lutzových natolik vyvedena z míry tím, co zažila, že se z domu odstěhovala již po 28 dnech – odešla v takovém spěchu, že se ani neobtěžovala sbalit si oblečení.
Mrtví zvoní
Rok: 1988
Ve filmu Davida Cronenberga Mrtví zvoní si Jeremy Irons zahrál jednovaječná gynekologická dvojčata Elliota a Beverly Mantleovy, kteří vedou úspěšnou lékařskou praxi v Torontu. Ačkoli se jejich osobnosti liší, dvojčata Mantleovi využívají svých společných fyzických rysů k tomu, aby si navzájem zastavovali ženské společnice.
Když se Beverly začne psychicky hroutit – vykládá si své pacientky jako stvoření podobná mutantům – vytyčí směr, jak je fyzicky deformovat pomocí archaických gynekologických nástrojů. Po zranění pacientky hrozí ordinaci nenapravitelná škoda a oba bratři se propadají hlouběji do psychózy.
Na základě skutečného příběhu Stewarta a Cyrila Marcusových – dvojčat gynekologů pracujících v New York Hospital-Cornell Medical Center – se jejich zdánlivě dokonalý život začal rozpadat, když okolí vidělo, že jejich duševní schopnosti začínají erodovat.
Ačkoli si film bere několik tvůrčích volností, otázky týkající se depresí, drogové závislosti, společného sebepojetí a šokujícího konce kdysi vážených lékařů vycházejí z bizarního života manželů Marcusových.
Open Water
Rok: 2003
Open Water je výrazným příkladem toho, že horor nemusí stavět bezmocné jedince proti šíleným a maskovaným postavám. Nejděsivější situace se často týkají spíše toho, že se stanete obětí okolností.
To, co začíná jako sluncem zalitý den strávený potápěním v křišťálově modrých vodách Baham, se náhle změní v děsivou situaci, když je dvojice opuštěna a nucena počítat s nevyhnutelností tmavnoucí oblohy – a také s tím, co se skrývá pod nimi.
Na základě skutečného příběhu Toma a Eileen Lonerganových – kteří byli opuštěni během potápěčské výpravy podél Velkého bariérového útesu – byli manželé ponecháni na moři dva dny, než se někdo z rybářské lodi dozvěděl, že mají nezvěstné pasažéry.
The Conjuring
Rok: 2013
Mnohé lidi u hororů trápí logika jednání mučených. S tím se však The Conjuring snadno vypořádá – film se totiž soustředí na počínání Eda a Lorraine Warrenových – kteří jako výzkumníci paranormálních jevů aktivně vyhledávají znepokojivá prostředí (například zmíněný dům Amityville Horror).
V centru pozornosti Warrenových je rodina Perronových, která ví, že s jejich novým domem není něco v pořádku. Ačkoli jde jistě o klasickou sestavu, film přináší řadu šokujících otřesů, po kterých se vám bude stýskat po úlevě od vizuálního náporu.
Scénář – a obě rodiny Warrensových a Perronových – jsou založeny na skutečných vztazích, které se vytvořily mezi odborníky na paranormální jevy a postiženou rodinou.
Sami Warrenovi se stali terčem kritiky ze strany odpůrců, kteří je obviňují z vymýšlení duchařských historek, ačkoli rodina Perronových svá tvrzení v souvislosti s filmem The Conjuring podpořila.
Nejstarší dcera Perronových, Andrea, se vyjádřila: „Já i moje matka bychom raději spolkly jazyk, než abychom lhaly. Lidé si mohou věřit, čemu chtějí věřit. Ale já vím, co jsme zažily.“
Vymítání Emily Roseové
Rok: 2005
Vymítání Emily Roseové je vynalézavý pohled na to, co znamená nejen zažít, jaké je posednutí démonem, ale také následky, které plynou z vyčerpání všech možných prostředků k vyléčení nemocné devatenáctileté dívky. Když se v tomto případě exorcismus zvrtne, otevře to všechny morální a právní otázky, které se nevejdou do úhledné škatulky soudní síně.
Stejně jako v případech týkajících se výzkumníků paranormálních jevů, Eda a Lorraine Warrenových, je většina lidí skeptická, pokud jde o cokoli nadpřirozeného. Úkolem právníka odsouzeného kněze, který zpackal exorcismus, je tedy nejprve dokázat, že posedlost démony je skutečná, aby dosáhl rozsudku o nevině.
Film je založen na životě a smrti Anneliese Michelové, která vyrůstala v poválečném Německu a začala trpět příznaky, které by dnes byly diagnostikovány jako schizofrenie.
Její zbožně katolická rodina však trvala na tom, že jde o ďáblovo dílo, a naléhala, aby jejich místní farnost provedla exorcismus.
Pod vedením otce Arnolda Renze byla Anneliese krutě zbavována jídla a vody a fyzicky týrána – pod záminkou, že jí vlastně pomáhá.
Po nalezení její hlavy byli její rodiče, Renz a další kněz Ernst Alt shledáni vinnými a odpovědnými za její smrt.
Wolf Creek
Rok: 2005
Australský film Wolf Creek se vyhýbá jakýmkoli vznešeným kulisám nebo nerealistickým motivacím antagonistů ve prospěch ultrarealistického zobrazení nepovedeného road tripu.
Když tři přátelé uvíznou poblíž národního parku Wolf Creek v západní Austrálii, skupinu osloví rádoby dobrý samaritán, který jim nabídne, že je odtáhne do svého nedalekého domu, kde má nářadí a prostředky na pomoc,.
Ačkoli se to na papíře může zdát naivní, okolnosti jsou takové, že pomoc je skutečně jediným záchranným lanem, kterého se mohou unavení cestovatelé držet – a bylo by to podobné, jako kdyby dvojice houpající se ve vodě ve filmu Open Water odmítla loď řízenou cizím člověkem.
To, co následuje, je jedním z nejbrutálnějších a nejznepokojivějších projevů násilí v dějinách kinematografie – což způsobilo rozkol mezi filmovou komunitou, která v něm viděla buď misogynní slátaninu, nebo bariérový pohled na násilí bez kreslené optiky.
Jak napovídá titulní karta filmu, „je založen na skutečných událostech“ a je spojením vražedných činů odsouzených vrahů Bradleyho Johna Murdocha a Ivana Milata – druhého jmenovaného, kterému se přezdívalo „vrah s batohem“ poté, co zabil sedm cestujících podél státního lesa Belanglo mezi Sydney a Canberrou.
Vymítač ďábla
Rok: 1973
Vymítač ďábla zůstává jedním z nejvlivnějších a nejdůležitějších filmů pro generaci filmařů – z nejrůznějších žánrů – které všechny ovlivnilo utrpení kdysi sladké holčičky, jež se pomalu měnila v monstrum chrlící žluč.
Možná je to tím, že režisér William Friedkin si nikdy nekladl za cíl natočit horor. Jeho motivace vycházela spíše z touhy prozkoumat „tajemství víry“, díky čemuž vznikl příběh, který hledal větší skrytý smysl než jiné filmy řazené do tohoto žánru.
Film i kniha, podle níž byl natočen, vychází ze skutečných útrap Rolanda Doea, což byl pseudonym, který katolická církev ve 40. letech 20. století dala oběti, o níž bylo zjištěno, že byla posedlá zlým duchem, který byl zodpovědný za nevysvětlitelné události v Doeově domě a fyzická zranění jeho i jeho okolí.
V průběhu několika týdnů se uskutečnilo více než 30 obřadů vymítání ďábla – spoléhalo se na 9 různých kněží a 39 dalších svědků, kteří všichni podepsali závěrečné církevní dokumenty, z nichž vyplývalo, že Doe byl na základě své posedlosti vyléčen.
Noční můra v Elm Street
Rok: 1984
Wesu Cravenovi prostě nestačilo trápit lidi po celém světě příšerami, které na člověka útočí při jeho každodenním životě – jako ve filmech The Hills Have Eyes nebo Swamp Thing. Místo toho vykouzlil padoucha Freddyho Krugera, který by se mstil v období, kdy je každý – bez ohledu na fyzickou sílu – nejzranitelnější; když spí.
Craven se inspiroval kambodžskou rodinou, která uprchla z Vražedných polí a přistěhovala se do Spojených států. Syn však nedokázal uniknout své otřesné minulosti a často měl vysilující noční můry.
„Řekl rodičům, že se bojí, že když bude spát, ta věc, která ho pronásleduje, ho dostane, a tak se snažil zůstat vzhůru celé dny,“ řekl Craven. „Když konečně usnul, rodiče si mysleli, že tahle krize skončila. Pak ale uprostřed noci uslyšeli křik. Než se k němu dostali, byl mrtvý. Zemřel uprostřed noční můry. Tady měl mladík vidinu hrůzy, kterou všichni starší popírali. To se stalo ústřední linií Noční můry v Elm Street.“
Článek v Los Angeles Times, který sloužil jako původní zdrojový materiál, uvádí, že 104 mužů – s průměrným věkem 33 let – záhadně zemřelo ve spánku.
The Hills Have Eyes
Rok: 1977
Tematická premisa „nepovedeného výletu“ zůstává osvědčenou kulisou pro celou řadu hororů. Film Wese Cravena The Hills Have Eyes se v ničem neliší; početná rodina míří z Ohia do Los Angeles, když jejich cestu překazí potíže s autem a donutí je vypořádat se s jinou rodinou v oblasti, která má neukojitelný hlad po lidském mase.
Cravenův film byl inspirován příběhem rodiny Sawney Beaneových, o které se dočetl v newyorské veřejné knihovně.
„V roce 1700 ve Skotsku, myslím, existovala oblast, kterou vedla silnice ze Skotska, a lidé si mysleli, že tam straší, protože z té silnice neustále mizeli lidé,“ řekl. „Příběh vyšel najevo, když jeden pár napadli tito divoce vypadající lidé a jeden z nich utekl.“
Podle BBC klan Beanů údajně během 25 let zabil a snědl 1000 lidí.“
Strašidla v Connecticutu
Rok: 2009
Strašidla v Connecticutu jsou nápaditým zpracováním hororového žánru strašidelných domů. Tím, že se do rovnice přidá nemocné dítě stižené rakovinou, musí rodina z pouhé blízkosti nemocnice zajistit fungování svého nového domu
Ale samozřejmě se zde skrývají tajemství, která se týkala původního účelu domu – jako márnice – a duchů obsažených uvnitř zdí.
Film je založen na vzpomínce rodiny Snedekerových ze Southingtonu v Connecticutu z roku 1986, která si najala Eda a Lorraine Warrenovy, kteří tvrdili, že personál márnice provozoval s mrtvolami nekromancii a nekrofilii.