💞 10 věcí, které na sobě miluji
Kéž bych mohla říct, že tento seznam pro mě vznikl snadno, ale bohužel tomu tak není. Přesto se mi tenhle nápad moc líbí! Získala jsem ho od Gallantly Gal. Musíte to udělat taky. Tak ho zveřejni, aby ho viděl celý svět! A ne, nesmíte ho „vyvážit“ následným příspěvkem s názvem „10 věcí, které na sobě nenávidím“!“
/1/ Ráda lidi rozesmívám.
Na vysoké škole si vzpomínám, jak se náš profesor rozčiloval a třída byla trapná. Prostě jsme nechápali, co se nám snaží vysvětlit. Byla to hodina lékařské antropologie a on byl mladý profesor a začínal být frustrovaný. Otočil se k nám zády k tabuli, jako by ho to tak trápilo.
A já jsem řekla: „Pane doktore Kozaku,“ hláskem malé holčičky, „vy se na nás zlobíte?“
Všichni se smáli a on taky. Sledovali jsme, jak mu klesají ramena, a on se otočil: „Ne…“ A pak jsme začali znovu.
Ale to se přece vymstí, to si uvědomte. Na setkání učitelů před mnoha lety na ostrově Whidbey ve Washingtonu jsem byl jako začínající učitel na návštěvě ve škole. A napadlo mě, že by bylo vtipné představit se slovy: „Ahoj, já jsem Lani a jsem alkoholička.“ A tak jsem se představila. Víte, jako to dělají v Anonymních alkoholicích! NIKDO se nesmál, i když už jsem s tím předtím sklidila smích.
Takže jsem to zbabrala. Cringe worthy, vyrážení potu, ať si pod něco zalezu, bomba. Jsem ee-dee-iot.
/2/ Riskuju (viz výše).
Zjistil jsem to, když se lidi vyděsili, když se dozvěděli, že jsem šel na vysokou školu v jiném státě, aniž by ji předtím viděli. Pak jsem to udělal znovu, když jsem se přestěhoval do Eugene v Oregonu a později do Siem Reap v Kambodži. I když si myslím, že divadlo na střední škole mi pomohlo být nebojácnější. Na jevišti hodně selháváte a kritika může být třaskavá. Ale já nevím, spadneš a vstaneš a uvědomíš si, že to k životu patří.
A ano, skoro vždycky jsem toho kluka pozvala na rande jako první. (A ne, rozhodně ne vždycky řekli ano.)
/3/ Jsem zvědavá, kreativní a otevřená.
Já rozhodně NEpatřím k lidem, kteří čtou jen z určitého žánru. Ráda objevuji vzájemné souvislosti mezi zdánlivě odlišnými obory. Ráda se učím.
A kdykoli potkám někoho nového, ráda se vyptávám. Když mám náladu, dokážu se pořádně seznámit s taxikářem nebo řidičem Grab.
Jistě, když jsem jednou byla v Las Vegas a zjistili jsme, že taxikář je sjetý koksem, bylo to trochu děsivé, protože jsem tu noc nechtěla umřít.
/4/ Jsem poměrně všímavý.
To je skvělé pro pochvaly ostatním. V 98 % případů poznám, kdy se moji studenti nebo kolegové nechali ostříhat. A nemůžu si pomoct, ale cizím lidem pochválím boty, šaty nebo cokoli jiného.
To jsem ale o sobě zjistila, když jsem na něco upozornila svého BF, a on by to neviděl! Říkám mu: „Jak to, že sis nevšiml toho růžového pudla v košíku?“
Taky mě baví studovat lidi, což mi na střední a vysoké škole doporučovali učitelé dramatické výchovy. Je to velká zábava.
Ale víš co? Tohle nám taky říkali, když jsem chodila na waldorfské učitelské kurzy. Takže mi to říkali často a teď si rád myslím, že jsem v tom opravdu dobrý. Ale je to součást mé práce, koneckonců je dobré vidět, když je některý z vašich žáků nemocný nebo na dně. Teď považuji všímavost a pozornost za jednu ze svých superschopností.
/5/ Jsem samostatný myslitel.
V šesté třídě jsme museli psát testy pro stát Havaj a jedním z nich bylo hodnocení psaní. Vzpomínám si na svou zpětnou vazbu, protože jsem na ni byla strašně pyšná. Výtisk mi dal celkově nadprůměrné skóre a konstatoval, že mám i silné názory. Vlastně se mi to hodnocení tak líbilo, že jsem si ho nechala, což je u mě vzácné, protože si takové věci normálně nenechávám.
Jistě, pokud půjdete proti davu, připravte se na to, že budete nepochopeni!“
/6/ Umím poslouchat nebo mluvit. Mohu být vůdcem nebo následovníkem.
V důsledku toho lidé nevědí, kam mě zařadit. Dobrý den, INFJ. Líbí se mi, že umím obojí. Někdy lidi překvapím, a to mi dodává sílu.
/7/ Rád čtu a píšu.
Zní to trapně a možná pro někoho jiného ano, ale nedovedu si představit, že bych tyto věci nedělal. Připadají mi jako záchranné lano k duševnímu zdraví, štěstí a dalším věcem, které člověk dělá z nutnosti. Vzpomínám si, jak jsem mluvil s jedním kolegou, který říkal, že se raději podívá na film, než aby četl knihu. Cože?“
/8/ Jde mi o to, abych stárnul s grácií.
Nevím, proč tomu tak je. Myslím, že to souvisí s tím, že jsem během své expatriace potkal několik opravdu báječných starších dam. Dvě z mých kamarádek jsou ve „zlatých letech“ a v posledních letech si našly úžasné partnery. To zadupává do země stereotyp, že jakmile dosáhnete určitého věku, nemůžete nebo nechcete najít lásku.
Moji nejbližší přátelé v Kambodži a Ekvádoru byli v důchodovém věku. Ve skupině spisovatelek, kterou jsem v Chiang Mai pomohla založit, jsem byla nejmladší a bylo mi ctí poslouchat jejich příběhy. Takhle to prostě vyšlo. Nevyhledávám nejstaršího člověka v místnosti a nedělám si na něj zálusk.
/9/ Jsem ráda sama sebou.
Ne, nevyšel jsem z dělohy a neřekl: „Ta-da!“. Přijmout sama sebe mi trvalo hodně dlouho, ale jsem ráda, že se mi to podařilo, protože to uvolnilo všechnu tu energii a prostor, které teď využívám k jiným, produktivnějším věcem.
Kéž bych mohla dát radu svému mladšímu já, nebo dokonce jiným mladším ženám, ale mám pocit, že „přijít na sebe“ a přijmout se je sólo cesta. A nenamlouvám si, že v budoucnu nebudou další hory, na které je třeba vylézt.