14 nejnáročnějších knih, které jsem kdy četl
Tady je malý seznam nejnáročnějších knih, které mi daly zabrat, abych se dostal na poslední stránku knihy. Nezáleží na tom, jak moc vaše srdce chce tyto náročné knihy číst až do konce, ale v určitém okamžiku vaše mysl převezme vůli vašeho srdce a přesvědčí ho, aby knihu jednou provždy opustilo. Tyto náročné knihy budou zkouškou vaší trpělivosti a kontroly nad vaší myslí. Zatleskejte si, pokud jste některou z těchto knih také zvládli. A pokud jste pochopili, co bylo napsáno nebo co jste přečetli, pak si zasloužíte potlesk vestoje.
Sto roků samoty Gabriel García Márquez (1967)
Proč je zařazena do seznamu nejnáročnějších knih: Málokterá rodinná sága se rozprostírá tak široce jako ta o klanu Buendía – je zde vylíčeno sedm generací. Jako by to nebylo dost matoucí, jména se často opakují (v podstatě každá postava se jmenuje Aureliano). A ach jo, zkuste si to přečíst ve španělštině.
Ukázka: „Zapadl do houpacího křesla, stejného, v němž Rebeka sedávala v prvních dnech domu, aby dávala lekce vyšívání, a v němž Amaranta hrála čínskou dámu s plukovníkem Gerineldem Marquezem a v němž Amarana Ursula šila drobné oblečení pro dítě, a v tom záblesku jasnozřivosti si uvědomil, že v duši nedokáže unést drtivou tíhu tolika minulých událostí.“
Moby-Dick od Hermana Melvilla (1851)
Proč je zařazen do seznamu nejnáročnějších knih: V knize se píše o bílé velrybě, ale je tam několik kapitol – vážně tolik – věnovaných velrybám a velrybářství. Na střední škole vám je učitel možná dovolí přeskočit, ale dokud nebudete vědět, jak se sbírá spermacet, nebudete Moby-Dicka číst doopravdy.“
Ukázka: „Moby-Dick se dá přečíst i bez velryby: „Tato velryba, mezi starými Angličany nejasně známá jako velryba Trumpa a velryba Physeter a velryba s kovadlinou, je dnešní Cachalot Francouzů a Pottsfich Němců a Macrocephalus Dlouhých slov. Je to bezpochyby největší obyvatel zeměkoule; nejhrozivější ze všech velryb, s nimiž se lze setkat; nejmajestátnější na pohled; a konečně zdaleka nejcennější v obchodě; je to jediný tvor, z něhož se získává ona cenná látka, spermacet.“
Atlas mraků od Davida Mitchella (2004)
Proč je zařazen do seznamu nejnáročnějších knih: Mitchellův román je v mnoha ohledech jednodušší než ostatní knihy na seznamu – je poutavý a velmi čtivý. Zároveň se přesouvá z devatenáctého století do postapokalyptické budoucnosti, přičemž řada vzájemně propojených příběhů náhle končí a poté jsou dopsány v opačném chronologickém pořadí.
Ukázka: „Děj románu se odehrává v době, kdy byl napsán v roce 1937: „Víra, stejně jako strach nebo láska, je síla, kterou je třeba chápat tak, jak chápeme teorii relativity a principy neurčitosti. Jevy, které určují běh našeho života. Včera se můj život ubíral jedním směrem. Dnes se ubírá jiným směrem. Věřím, že včera bych nikdy neudělal to, co jsem udělal dnes. Tyto síly, které často přetvářejí čas a prostor, které mohou utvářet a měnit to, kým si představujeme, že jsme, začínají dávno před naším narozením a pokračují i po naší smrti.“
Silmarillion J. R. R. Tolkiena (1977)
Proč je zařazen do seznamu nejnáročnějších knih: Přečetli jste si Pána prstenů a řekli jste si: „Tohle by chtělo mnohem víc příběhu?“. Ne, protože jste rozumný člověk. Ale pro jistotu: Silmarillion nabízí kompletní mytologickou historii Tolkienova vesmíru, a hle, je to hutné.
Ukázka: „S Manwëm žije Varda, Paní hvězd, která zná všechny kraje Eä. Příliš velká je její krása, než aby se dala vypovědět slovy lidí nebo elfů, neboť v její tváři stále žije Ilúvatarovo světlo. Ve světle je její moc a její radost.
Z hlubin Eä přišla na pomoc Manwëmu, neboť Melkora znala už před stvořením Hudby a odmítla ho, a on ji nenáviděl a bál se jí víc než všech ostatních, které Eru stvořil.“
Atlas Shrugged od Ayn Randové (1957)
Proč je zařazen do seznamu nejnáročnějších knih: Je to z velké části alegorie objektivismu, takže pokud se nehlásíte k filozofii Ayn Randové, prokousat se tímto dlouhým románem je nesnesitelná dřina. Nezapomeňte na sedmdesátistránkový proslov, který nakonec tvoří podstatnou část knihy.
Ukázka: „V knize se objevuje mnoho zajímavých příběhů: „Člověk, který odmítá soudit, který nesouhlasí ani nesouhlasí, který prohlašuje, že neexistují žádné absolutní hodnoty, a domnívá se, že uniká odpovědnosti, je člověkem odpovědným za všechnu krev, která se nyní na světě prolévá. Realita je absolutní, existence je absolutní, zrnko prachu je absolutní a lidský život také. To, zda žijete, nebo zemřete, je absolutní; to, zda máte kus chleba, nebo ne, je absolutní. Zda svůj chléb sníš, nebo uvidíš, jak mizí v loupežnickém žaludku, je absolutno.“
Jméno růže od Umberta Eca (1980)
Proč je zařazena do seznamu nejnáročnějších knih: Je to román z oblasti sémiotiky, nauky o znacích. Studenti sémiotiky ho používají k vysvětlení toho, co dělají – a já stále netuším, co to přesně je. V některých ohledech je Jméno růže přímočará detektivka, ale se složitými postmoderními prvky.“
Úryvek: „Víte, co je to tajemství? „Do té doby jsem si myslel, že každá kniha vypovídá o věcech, ať už lidských nebo božských, které leží mimo knihy. Nyní jsem si uvědomil, že nezřídka knihy mluví o knihách: je to, jako by mluvily mezi sebou. Ve světle této úvahy mi knihovna připadala ještě znepokojivější.“
Ulysses od Jamese Joyce (1922)
Proč je zařazena do seznamu nejnáročnějších knih: Tento takzvaný největší román všech dob možná není tak neproniknutelný jako Joyceův román Finnegans Wake, ale není ani nijak snadný. Je inspirován Odysseou a obsahuje neuvěřitelných 30 030 různých slov a nekonečné množství slovních hříček, narážek a stylistických kuriozit.
Ukázka: „Ano, když jsem si dala růži do vlasů, jak to dělávaly andaluské dívky, nebo mám nosit červenou ano, a jak mě políbil pod maurskou zdí a já si myslela, že dobře, stejně jako on, jako jiná, a pak jsem ho požádala očima, aby se zeptal znovu ano, a pak se mě zeptal, jestli ano, abych řekla ano, můj horský květ, a nejdřív jsem ho objala ano a přitáhla k sobě, aby cítil má ňadra celá navoněná ano, a jeho srdce se rozbušilo jako blázen, a ano, řekla jsem ano, řeknu ano.“
K majáku od Virginie Woolfové (1927)
Proč je zařazena do seznamu nejnáročnějších knih: Zápletka? Jakou zápletku? Tedy, je tam, ale je to román o filozofické introspekci se zápletkou, která se odehrává jaksi v pozadí a je velmi těžké ji sledovat. Dialogů a děje je tam minimum, protože je to celé takové niterné.“
Úryvek: „Poznala štěstí, nádherné štěstí, intenzivní štěstí, a to stříbřilo drsné vlny o něco jasněji, jak bledlo denní světlo, a modř vycházela z moře a valila se ve vlnách čistého citronu, které se vlnily a bobtnaly a lámaly na pláži, a v očích jí propukala extáze a vlny čisté rozkoše se proháněly po podlaze její mysli a ona cítila: To stačí! To stačí!“
Podsvětí od Dona DeLilla
Proč je zařazeno do seznamu nejnáročnějších knih: Podsvětí je nejen nelineární – pokrývá období od padesátých do devadesátých let 20. století a prostřednictvím nesourodých postav a prolínajících se témat odkazuje na současné historické události. Dokonce i někteří z nejpovolanějších kritiků se shodují, že je příliš dlouhá.
Úryvek: „Vjel do chrlícího kouře z hektarů hořících pneumatik nákladních aut a letadla se snášela dolů a tranzitní jeřáby stály v řadách na námořním terminálu a on viděl billboardy na Hertz a Avis a Chevy Blazer, na Marlboro, Continental a Goodyear, a uvědomil si, že všechny ty věci kolem něj, startující a přistávající letadla, pruhy aut, pneumatiky na autech, cigarety, které si řidiči aut umazávají v popelnících – to všechno bylo na billboardech kolem něj, systematicky propojené v nějakém sebereferenčním vztahu, který měl jakousi neurotickou těsnost, nevyhnutelnost, jako by ty billboardy generovaly realitu.“
Nightwood od Djuna Barnese (1936)
Proč je zařazen do seznamu nejnáročnějších knih: Jak píše v úvodu T. S. Eliot: „Pouze citlivost vycvičená na poezii ji může plně docenit.“ V tomto případě se však jedná o knihu, která se nedá číst. Čímž má na mysli, že tento modernistický román je pekelně hutný. Je důležitý pro své upřímné zobrazení homosexuality, ale to z něj nedělá menší utrpení.
Ukázka: „Jsme jen kůže kolem větru, se svaly sevřenými proti smrtelnosti. Spíme v dlouhém vyčítavém prachu proti sobě samým. Jsme plní až po okraj vlastních jmen pro utrpení. Život, pastviny, na nichž noc krmí a olizuje žrádlo, jež nás živí k zoufalství. Život, povolení poznat smrt. Byli jsme stvořeni, aby země mohla pocítit svou nelidskou chuť, a láska, aby tělo bylo tak drahé, že i země jím zařve.“
Zámek Franze Kafky (1926)
Proč je zařazen do seznamu nejnáročnějších knih: Kafka ji nikdy nedokončil, což nepomáhá. Nehledě na to, že je to složité – hlavní hrdina je znám pouze jako „K.“ a celý román je surrealistickým pohledem na odcizení a byrokracii. S Kafkovými povídkami byste si poradili mnohem snáz.
Úryvek: „Mluví ke Klammovi, ale je to Klamm? Není to spíše někdo, kdo se Klammovi pouze podobá? Možná nanejvýš sekretářka, která se Klammovi trochu podobá a dává si záležet, aby se mu podobala ještě víc, a snaží se působit důležitě tím, že ovlivňuje Klammův ospalý, zasněný způsob.“
Krevní poledník od Cormaca McCarthyho (1985)
Proč je zařazen do seznamu nejnáročnějších knih: Víte, že vás čeká něco náročného, když je próza popsána jako „řídká“ a zároveň „rozsáhlá“. McCarthy nepoužívá uvozovky ani apostrofy a odmítá poskytovat o románu jakékoli rozhovory. Přijďte si na to v podstatě sami.
Ukázka: „Víte, co je to kniha? „Pravda o světě, řekl, je, že všechno je možné. Kdybys to všechno neviděl od narození a tím to nevykrvácelo ze své podivnosti, jevilo by se ti to jako to, čím to je, jako hattrick v medicínské show, jako horečnatý sen, jako trans zalidněný chimérami, které nemají ani analogii, ani precedens, jako potulný karneval, jako stěhování stanů, jehož konečný cíl po mnohém stání na mnohém zabláceném poli je nevýslovný a nevýslovně kalamitní. “
Infinite Jest Davida Fostera Wallace (1996)
Proč je zařazena do seznamu nejnáročnějších knih: Má téměř 1100 stran. Nehledě na to, že román je neuvěřitelně složitý a obsahuje 388 poznámek na konci – některé z nich mají i poznámky pod čarou. Není nemožné se jím prokousat, ale je to vážně náročný úkol. A samozřejmě se k tomu přidává tlak, že je to jedna z těch knih, které prostě musíte přečíst.
Ukázka: „Že někdy musí lidské bytosti prostě sedět na jednom místě a jakoby bolet. Že se mnohem méně zajímáš o to, co si o tobě myslí ostatní, když si uvědomíš, jak zřídka si to myslí. Že existuje něco jako syrová, nefalšovaná, bezcílná laskavost. Že je možné usnout během záchvatu úzkosti. Že soustředit se na cokoli je velmi těžká práce.“
Bytí a čas od Martina Heideggera (1927)
Proč je zařazena do seznamu nejnáročnějších knih: Pokud hledáte přímočarý výklad existencialismu, hermeneutiky a dekonstrukce, není to kniha pro vás. Číst ji ve vysokoškolském kurzu je dost špatné – snažit se ji pochopit na vlastní pěst je téměř nemožné. Proč musí být filosofie tak hutná?“
Ukázka: „Ale ‚nikde‘ neznamená nic; spíše v něm spočívá oblast obecně a odhalenost světa obecně pro bytostně prostorové bytí-v-něm. Proto se to, co hrozí, nemůže přiblížit z určitého směru v rámci blízkosti, je to již ‚tam‘ – a přece nikde. Je to tak blízko, že to člověka tísní a bere mu to dech – a přece to nikde není.“
.