20 inspirativních vizuálních momentů ve filmu Občan Kane
Občan Kane (1941)
Pokud souhlasíte s radostným tvrzením Orsona Wellese, že natáčení filmu je „největší elektrická vlaková souprava, jakou kdy chlapec měl“, pak je jeho celovečerní debut Občan Kane hi-tech lokomotivou, která poháněla kinematografii do budoucnosti. Stále je považován za největší film všech dob a jeho obrovskému vlivu se vyrovná pouze jeho pověst jednoho z nejnápaditějších a nejbujnějších filmových mistrovských děl. U příležitosti 75. výročí vzniku filmu vám představujeme jen některé z vizuálních inovací, za nimiž stojí Welles a jeho mistr kameraman Gregg Toland.
- UPOZORNĚNÍ SPOILERU Tato funkce prozrazuje některé aspekty děje filmu
1. Již od úvodní sekvence film prokazuje svou bravurní vizuální inteligenci. Předzvěst úvodu do Kaneovy pevnosti Xanadu ukazuje jediné světlo z horní místnosti uvnitř…
…a v řadě rozuzlení, dokonce včetně odrazu na vodě…
…pomalu se přibližujeme ke Xanadu…
…a s každým záběrem, který nás přibližuje…
…zdroj světla zůstává…
…na přesně stejném místě v záběru. Jednoduché, plynulé, elegantní.
2. Jeden z nejslavnějších detailních záběrů v historii filmu – ve filmu, který je poskytuje jen zřídka: Kaneovo závěrečné slovo „Rosebud“, které nastoluje záhadu v jádru příběhu. Všimněte si víření sněhových vloček, které již naznačuje psychologický i fyzický prostor.
3. Dezorientující pohled přes rozbité sklo Kaneovy upuštěné sněhové koule. Je to způsob, jak vnímat celý film – vzpomínky a fantazie zkreslující realitu?“
4. Brilantní změna tempa: od zlověstného gotického dramatu k žoviálním falešným kronikářským záběrům „Zprávy na pochodu“, chytrému shrnutí života Charlese Fostera Kanea vyprávěnému jako nekrolog…
…a plnému vizuální invence. Welles zde o více než 40 let předběhl film Woodyho Allena Zelig (1983) a do archivních záběrů – záměrně natočených tak, aby vypadaly staře a vybledle – vložil sám sebe a slavné historické postavy jako Adolfa Hitlera a zde amerického prezidenta Teddyho Roosevelta.
5. Příklad oslnivého chiaroscurového osvětlení Gregga Tolanda. Jak lépe vytvořit záhadu než zahalením tajemstvím i novináře/detektivy, přičemž vyšetřovatel Thompson Williama Allanda je vždy zobrazen zezadu nebo v siluetě. Kritik Roger Ebert také naznačil, že jde o vtip na koncepci skupinové žurnalistiky bez tváře amerického magnáta Henryho R. Luce.
6. Čisté závratné showmanství Wellese a Tolanda. Aby kamera představila Kaneovu druhou ženu Susan, nakloní se zvenčí na ošuntěle vypadající bar, v němž vystupuje…
…projde neonovým nápisem…
…nakloní se dolů k deštěm nasáklému střešnímu oknu, skrz které vidíme právě Susan u stolu…
… a pak Welles použije blesk jako krytí pro rychlé rozuzlení…
… než sestoupí do interiéru baru, jako by kamera prošla sklem v jednom souvislém záběru.
7. Jeden z nejslavnějších, skutečně nepřerušovaných záběrů ve filmu. Začíná venku na malého Charlese, který si hraje ve sněhu a netuší o svém nadcházejícím osudu…
…kamera sleduje dovnitř okna, jak se na něj dívá jeho matka…
…sleduje celou místnost, jak se uzavírá dohoda o přepsání Charlese na bankéře pana Thatchera. Charles je nakonec umístěn – dokonce uvězněn – v okně v pozadí, mezi svářícími se rodiči, přičemž pan Thatcher je umístěn na stejné straně jako jeho matka, která tvrdě přehlasuje jeho bezelstného otce. Je to brilantní vizuální vyprávění…
8. …stejně jako následující sekvence (a předznamenaná nápověda „Rosebud“) milovaných saní mladého Charlese, které jsou nyní pohřbeny ve sněhu. Když Welles ztratí…
… balicí papír vánočního dárku, který je odtržen, aby odhalil přepychové nové sáňky…
… výraz Charlesovy tváře jasně ukazuje, jak jeho nové bohatství a privilegia nenahradí to, co nyní ztratil.
9. Další nesmírně vynalézavý přechod. Když dospělý Kane, nyní vydavatel novin, obdivuje fotografii zaměstnanců konkurenčních novin The Chronicle, kamera se přibližuje k sestavě…
…zatímco Kane vypráví, že o šest let později je všechny koupil, aby pracovali pro jeho noviny Inquirer…
…a vstupuje do záběru, aby odhalil, že nyní pózují – v naprosto stejné pozici – pro jeho vlastní fotografii. Geniální.
10. Četné flashbacky byly chytře naplánované. Zde Jed Leland Josepha Cottena vzpomíná na Kaneovo manželství, kamera je již umístěna vlevo, aby se další scéna mohla rozplynout, zatímco Leland o tom stále mluví.
11. V tomto případě se jedná pouze o vzpomínku na Kaneovo manželství. Další oslnivé použití montáže, které ukazuje úpadek Kaneova prvního manželství. Nejprve jsou umístěni blízko sebe a pozorně sedí u jednoho stolu…
…série šlehů mezi jednotlivými středními záběry Kanea a Emily ukazuje plynutí času a jejich postupné vzdalování…
…potvrzeno závěrečným širokým záběrem dvou nezúčastněných partnerů, kteří sedí odděleně a sdílejí stůl, ale nic víc.
12. Kaneovo politické shromáždění v Madison Square Garden by si za normálních okolností vyžádalo obrovské množství komparzistů, kteří by poskytli představu o rozsahu akce. Místo toho použili matné kresby arény s malými vyříznutými otvory, kterými prosvítalo světlo a které vytvářely dojem diváků a pohybu.
13. Wellesův instinkt pro prostorovou kompozici a blokování herců byl neomylný. Zde, ve scéně, kdy jeho politický rival Jim Geddes odhaluje Kaneovu milenku jeho ženě Susan, rámování soupeřících pohledů a očních linií umocňuje složitou síť emocí, které jsou ve hře.
14. Občan Kane je pravidelně snímán z nízkých úhlů, což si vyžádalo inovativní využití stropních kulis – ideální pro naznačení limitů vzestupu hlavního hrdiny k moci. V této sekvenci po porážce ve volbách je použit záběr z nejnižšího úhlu filmu, ze speciálního výkopu, který ukazuje Kanea jako izolovaného a zcela ohraničeného shora dolů
15. K mnoha optickým klamům filmu patří i toto chytré zvětšení měřítka. Když Susan vystupuje na jevišti a kamera stoupá vzhůru k lanoví…
…Welles vložil miniaturu postavenou ve studiu RKO, aby zveličil další výšku, když kamera stoupá výš k trámům…
…kde propojený živý záběr ukazuje nesouhlasný verdikt kulisáků nad pěveckými schopnostmi paní Kaneové.
16. Občan Kane je proslulý použitím „deep focus“ fotografie – udržení všech prvků v záběru současně zaostřených – což vyžadovalo inovativní kombinace kamerových objektivů, osvětlení a kompozice. Výsledkem je, stejně jako zde, bohatá mizanscéna a hloubka ostrosti v rámci jediného záběru, který vrství Kanea, jeho přítele Jeda Lelanda, který má být propuštěn, a v pozadí čekajícího, stále loajálního zaměstnance Bernsteina.
17. Charles Foster Kane na svém dně, zestárlý a opuštěný, zlomená duše, skvěle vizualizovaná tímto záběrem ze zrcadlového sálu. Je to také elegantní protipól představě, že život kohokoli lze shrnout do jediného slova.
18. Ohromující sledovací záběr na rozsáhlý hmotný majetek zesnulého Kanea, záběr dnes dosažený bez námahy, ale tehdy ohromující ukázka technického mistrovství kamery (Spielberg mu vzdal hold v závěrečných scénách filmu Dobyvatelé ztracené archy).
19. Záběry, které jsou dnes již bez námahy dosažené, ale tehdy ohromující ukázka technického mistrovství kamery (Spielberg mu vzdal hold v závěrečných scénách filmu Dobyvatelé ztracené archy). Předposlední záběr filmu, který zná každý: totožnost „Rosebuda“ Charlese Fostera Kanea těsně předtím, než se i on rozplyne v dýmu a jeho záhada zůstane nevyřešena – a v širším slova smyslu vlastně i neřešitelná.
20. Přes všechny řeči o aroganci a egu Orsona Wellese prozrazují závěrečné zásluhy na filmu Kane, o které se dělí s Greggem Tolandem, hluboký pocit vděčnosti za neocenitelný přínos svého partnera ve zločinu. Možná byste dokázali postavit vlakovou soupravu úplně sami, ale film vyžaduje týmovou práci – což zde Welles náležitě uznává.
Občan Kane je nyní k dispozici v edici Blu-ray k 75. výročí.
.