5 věcí, které nikdy neříkejte člověku s duševní nemocí, a co můžete říct místo toho

5 věcí, které nikdy neříkejte člověku s duševní nemocí, a co můžete říct místo toho

Duševní nemoci jsou rozšířenější, než si možná myslíte. Je pravděpodobné, že i vy jste možná zažili záchvat duševního onemocnění. Podle Národní aliance pro duševní nemoci (National Alliance on Mental Illness, NAMI) se s duševním onemocněním v daném roce setká nejméně jeden z pěti dospělých obyvatel Spojených států, přičemž jeden z 25 prožije závažné duševní onemocnění, které podstatně omezuje jeho život.1 Navzdory této rozšířenosti se lidé, kteří trpí citovými útrapami, často stydí sami za sebe a obávají se, že by je lidé mohli považovat za „nenormální“. Toto sebevědomí může vést k pocitu, že jsou příliš stigmatizováni na to, aby vyhledali pomoc.

Tato neochota se ještě umocní, když někdo, ať už záměrně, nebo omylem, použije výraz, který utvrzuje pohled na duševní onemocnění jako na něco ostudného nebo únavného, a ne na něco, co prožívá velká část lidstva.

Tady je, co NIKDY neříkat, když mluvíte s někým, kdo trpí duševní nemocí.

1) PŘESTAŇTE SE CHOVAT BLÁZNIVĚ

DITTO: Nebuďte blázen! nebo Jste vážně mimo

Tato fráze může být prohozena bezmyšlenkovitě, ne s úmyslem způsobit bolest. Ale výsledkem je kyselina na jizvě pro někoho, kdo se už tak cítí „méněcenný“ kvůli nemoci, na kterou se málokdy pohlíží s respektem nebo pochopením, jakého se dostává člověku s fyzickým onemocněním. Výroky typu „přestaň se chovat jako blázen“ banalizují velmi reálná muka, kterým čelí člověk s duševním onemocněním.

Vyřazení ableistických slov jako „blázen“ nebo „šílený“ je malým, ale zásadním způsobem, jak snížit stigmatizující dopad takového jazyka.

SUBSTITUTE

Namísto výsměchu: „Terri, ty jsi tak šílená!“ buďte konkrétní ohledně chování, které vám vadí: „Terri, když neuklízíš po svých dětech nebo po svém psovi, je tu nepořádek a smrad.“ „Terri,“ řekněte. Kromě toho buďte konkrétní, když popisujete pozitivní zážitky, například koncert nebo film, který se vám líbil. Zkuste například použít výrazy jako: „Černý panter bořil stereotypy“ nebo „Show Justina Biebera byla elektrizující.“

2) PROSTĚ SE O NĚJ NEMUSÍTE BÁT

DÍTĚ: Uklidněte se! aneb Neřešte maličkosti

Americká asociace pro úzkost a depresi (ADA) uvádí, že 40 milionů dospělých má diagnostikovanou úzkostnou poruchu, takže je užitečné znát nejlepší způsoby, jak pomoci někomu, kdo trpí, a ne se tvářit, že dělá z komára velblouda.2

Ani ve snu by vás nenapadlo říct někomu, kdo má nohu v sádře: „Sádru nepotřebujete. Dej nohu dolů!“ Proč tedy mnozí považují za přijatelné říci člověku s úzkostnou poruchou: „Prostě si s tím nedělej starosti?“

Odložení má za následek banalizaci toho, co někdo cítí. Tento typ jazyka může v dotyčném vyvolat pocit, že si o těchto obtížných emocích rozhoduje sám. Lidé s úzkostnými poruchami vědí, že si dělají velké starosti. Kady Morrisonová v článku na serveru vox.com napsala: „Je lepší od úzkostného člověka odejít, než mu říkat, že se musí uklidnit – víme, že se potřebujeme uklidnit, a když to slyšíme, jen to přidává vinu a selhání k té hromadě emocí, která nás už tak zavalila.“ 3

SUBSTITUCE

Klíčem k úspěchu je nepůsobit odsuzujícím dojmem. Použijte podpůrnou větu, například: „Musí to pro vás být tak těžké.“ nebo „Jsem tady, kdybyste si chtěl promluvit o tom, jak se cítíte.“

Jen to, že dáte najevo, že máte empatii a chcete poskytnout ucho, a ne poučovat nebo se posmívat, má uklidňující vliv, který může dotyčnému pomoci oproti odcizení nebo vyvolání další úzkosti. A když se váš blízký bude cítit klidněji, možná bude otevřený diskusi o možnostech vyhledání pomoci.

3) TO MĚ CHCE ZABÍT

DITTO: Přál bych si být mrtvý nebo To mě nutí spáchat sebevraždu

Statistiky Centra pro kontrolu a prevenci nemocí ukazují, že sebevražda je desátou nejčastější příčinou úmrtí ve Spojených státech4. Člověk se sebevražednými myšlenkami tedy rozhodně nepotřebuje slyšet, jak někdo, kdo zažil drobné trauma, například dostal špatné hodnocení v práci, přechází na emocionální temnou stranu s prohlášením typu: „Kvůli tomu se chci zabít.“

Takže tato špatná formulace nemusí být nutně způsobena necitlivostí, ale neuvědoměním si důležitosti volby slov.

SUBSTITUCE

Ačkoli byste se měli vyvarovat přehánění intenzity své reakce na neúspěch, neznamená to, že s někým, kdo je v těžké depresi, musíte jednat v rukavičkách. Osoba blízká nebo vrstevník, který se potýká s depresí, pravděpodobně nechce mít pocit, že kolem něj chodíte po špičkách; pravděpodobně by byl raději, kdybyste přiznali, že se trápíte kvůli obtížné situaci ve svém životě – i když se nezdá být „obtížná“ ve vztahu k tomu, co prožívá on, nebo ve větším měřítku „obtížných“ situací. Těžce deprimovanému člověku to skutečně může pomoci dostat se z hlavy a cítit se užitečný pro druhého člověka.

Znovu opakuji, používejte spíše konkrétní údaje než příliš dramatické proklamace. Řekněte něco ve smyslu: „To, že mi Marcie řekla, že není připravená se vdát, mě opravdu dostalo do špatné situace. Vím, že se z toho dostanu, ale teď jsem opravdu smutný a cítím se nemilovaný.“

4) TERAPIE JE PRO LIDI, KTEŘÍ JSOU SLABÍ

DITTO: Jen nechápu smysl terapie aneb Nemohou si lidé vyřešit věci sami?

Nedávno přišla na konzultaci žena, které budu říkat Kate, a řekla: „Tak dlouho jsem čekala, než jsem přišla na terapii, protože blízký přítel, který, jak vím, má na srdci mé nejlepší zájmy, mi pořád říkal, že bych měla být schopná zvládnout své problémy sama. Trvala na tom, že jsem silnější, než si myslím, a terapie je pro slabé“. Kate dodala: „Jsem moc ráda, že jsem našla odvahu a konečně ji přestala poslouchat.“

Terapie je pro lidi, kteří jsou slabí, je jedna z nejhorších věcí, které můžete říct komukoli v křehkém stavu. Takový výrok je strašlivým posílením negativního stigmatu vůči přiznání duševní nemoci, natož vůči vyhledání pomoci. Pravdou je, že přiznat si, že člověk potřebuje pomoc, vyžaduje sílu. Pokud trváte na vyslovení této škodlivé věty někomu, kdo zjevně trpí, měli byste se podívat na své vlastní problémy a předsudky.

SUBSTITUTE

Několik možností: Neříkejte nic. Kousněte se do jazyka, nebo pokud jste v této věci pod tlakem, řekněte něco jako: „Nejsem si jistý, jak bych zvládl to, čím procházíte, ale pokud vám terapie připadá jako reálná možnost, která vám může pomoci, jsem pro.“

5) RÁNO BUDE VĚCI LEPŠÍ

DOPORUČENÍ: Zítra je další den nebo Hlavu vzhůru

Tato věta je často pronášena srdečným způsobem, jehož záměrem je pomoci. Pro člověka s těžkou depresivní nebo úzkostnou poruchou, pro kterého je každý okamžik každého dne nesnesitelným utrpením, však působí jako facka. Navíc to vypadá, že člověk, který to říká, nemá žádnou touhu se skutečně ztotožnit ani pochopit, jaké pocity duševní nemoc přináší.

SUBSTITUTE

Znovu, místo abyste nabízeli nechtěné a neužitečné rady, raději potvrďte pocity dotyčného, ať už se zdají jakkoli povznesené nebo přehnané: „To musí být opravdu drsné, když máte pocit, že jste to tak pokazil. Jsem tu, abych vás vyslechl.“

Může být opravdu těžké mluvit s někým, kdo se potýká s duševním onemocněním – ne kvůli tomu, co prožívá, ale protože je těžké najít správná slova a je snadné mít pocit, že neříkáte nebo neděláte dost, abyste pomohli. Výše uvedená tvrzení málokdy zaznívají ze zlého úmyslu, ale spíše proto, že když se snažíte najít správná slova, může být snadné vrátit se ke klišé. Snažte se používat uvedené náhradní výrazy a usilovně pracujte na tom, abyste byli přítomni a dali svým kolegům, spolupracovníkům a blízkým najevo, že jim nasloucháte

.