Alergie na methylisothiazolinon a isothiazolinon
Pokud nežijete pod kamenem, pravděpodobně již víte, že konzervační látka methylisothiazolinon (MI) způsobila epidemii alergické kontaktní dermatitidy (ACD) a byla jmenována alergenem roku 2013 Americké společnosti pro kontaktní dermatitidu.1 Methylisothiazolinon není na trhu novinkou, ale jeho samostatné použití jako konzervační látky je relativně nové. V tomto článku se zabýváme vznikem MI jako běžného alergenu, diskutujeme výsledky severoamerických náplasťových testů na MI a popisujeme běžné i neobvyklé zdroje expozice MI. Zabýváme se také příbuznými izothiazolinony, benzisothiazolinonem (BIT) a oktylisothiazolinonem (OIT).
Pozadí
Methylchloroisothiazolinon (MCI) a MI se používají jako konzervační prostředek v poměru 3:1 od 80. let 20. století. V roce 2005 byl MI poprvé použit samostatně jako konzervační látka ve výrobcích osobní hygieny v koncentraci až 100 ppm, což představovalo 25násobné zvýšení expozice MI ve výrobcích osobní hygieny a rozpoutalo tak epidemii ACD.1 V cyklu výsledků náplasťových testů North American Contact Dermatitis Group (NACDG) z let 2015 až 2016 byl MI pozitivní u 13,4 % pacientů s náplasťovým testem (N=5597) a měl také nejvyšší číslo indexu významnosti-prevalence, což je výpočet, který vyjadřuje významnost pozitivních reakcí ve vztahu k prevalenci.2 V Evropě je MI zakázán ve výrobcích určených k okamžitému použití a je povolen ve výrobcích určených k oplachování v koncentracích do 15 ppm. Ve Spojených státech dospěl panel pro přezkoumání kosmetických složek k závěru, že MI je bezpečný v maximální koncentraci do 100 ppm ve výrobcích určených k oplachování a bezpečný ve výrobcích určených k bezoplachovému použití, pokud jsou formulovány tak, aby nebyly senzibilizující, což lze určit na základě kvantitativního posouzení rizika.3
Doporučuje se, aby MI byl testován náplastmi při koncentraci 2000 ppm (0,2 % vodného roztoku).4 Testování při nižších koncentracích může vést k chybějícím pozitivním reakcím. Kromě toho je třeba poznamenat, že MCI/MI je přítomna v testu T.R.U.E. (SmartPractice), ale samotná MI nikoli.
Zdroje expozice MI
Prvních několik případů kontaktní alergie na MI bylo spojeno s expozicí při práci. V roce 2004 Isaksson a spol.5 zaznamenali 2 případy alergie na MI po expozici lepidlu na tapety, resp. po chemickém popálení biocidem. Brzy poté Thyssen et al.6 hlásili 4 případy profesionální alergie na MI ve výrobně barev.
V roce 2010 byla publikována první série případů kontaktní alergie na MI v souvislosti s výrobky osobní hygieny, ve které autoři popsali dospělé osoby s ACD z vlhčených ubrousků a odličovacího přípravku, které obsahovaly MI.7 Novější zpráva uvedla, že MI je nyní vzácnou složkou vlhčených ubrousků, ale stále se vyskytuje v široké škále výrobků pro domácnost a osobní hygienu.8 Dotaz do databáze CAMP (Contact Allergy Management Program) Americké společnosti pro kontaktní dermatitidu v roce 2017 ukázal, že 12,9 % všech výrobků obsahovalo MI. Údaje z databáze CAMP navíc odhalily, že MI byl nejčastěji nalezenou konzervační látkou jak ve výrobcích pro péči o vlasy, tak ve výrobcích pro domácnost.9 Další studie databáze CAMP odhalila, že MI obsahovalo 53 % šamponů a 45 % kondicionérů a běžně se vyskytoval také v barvách na vlasy, mýdlech a čisticích prostředcích, čisticích a dezinfekčních prostředcích na ruce, výrobcích pro vaginální hygienu, opalovacích krémech a hydratačních přípravcích.10