AmphibiaWeb – Nasikabatrachus sahyadrensis
Popis
Nasikabatrachus sahyadrensis je poměrně velká hrabavá žába s nápadně nafouklým vzhledem. Délka čenichu se pohybuje od 52,8 mm do 89,9 mm (Radhakrishnan et al. 2007). Samci jsou přibližně o třetinu větší než samice (Zachariah et al. 2012). Hlava je v porovnání se zbytkem těla malá a relativně krátká. Čenich je zakončen bílým hrbolatým výběžkem. Ústa jsou ventrální, s úzkou štěrbinou. Horní čelist je tuhá, zatímco spodní čelist je ohebná a laločnatá, což umožňuje vytvoření rýhovaného otvoru, kterým může být vystrčen jazyk. Jazyk je bazálně připojený, malý a rýhovaný, se zaoblenou špičkou. Chybí čelistní zuby. Oči jsou malé, s výrazným horním víčkem a dolním víčkem tvořeným malou kožní řasou. Samci mají jeden subgulární hlasový vak (Zachariah et al. 2012). Tympanon chybí. Přední i zadní končetiny jsou krátké. Dlaně jsou tvrdé se zaoblenými konečky prstů (ale bez plotének) a sotva pavučinatými prsty. Nohy mají zaoblené špičky prstů (bez disků) a jsou ze 3/4 pavučinaté. Každá zadní noha má velký, bílý, lopatkovitý vnitřní metatarzální tuberkulus, který slouží k hrabání. Duhovky jsou černé, se zaoblenou vodorovnou zorničkou. Tento druh má na hřbetě hladkou, černou kůži, která na břiše přechází do šedé (Biju a Bossuyt 2003; Radhakrishnan et al. 2007).
Stavba kostry N. sahyadrensis je charakteristická pro žáby hrabáče, se silně zkostnatělou lebkou a dobře odvápněnými kostmi. Vzhledem k jedinečnému vzhledu druhu i specifickým osteologickým odlišnostem zařadili Biju a Bossuyt (2003) N. sahyadrensis do nové čeledi anuranů, kterou pojmenovali Nasikabatrachidae. Přestože některé znaky jsou společné se sesterskou skupinou Sooglossidae, autoři dospěli k závěru, že absence prstních plotének a mnohem větší velikost, stejně jako další znaky, výrazně oddělují N. sahyadrensis od Sooglossidae (Biju a Bossuyt 2003).
Padulky N. sahyadrensis mají široký, zploštělý, klínovitý čenich. Nozdry jsou umístěny na vrcholu hlavy, blíže k očím než ke špičce čenichu. Oči jsou malé a umístěné dorzolaterálně. Ústní štítek je suktoriální a umístěný ventrálně. Tělo je široké a zploštělé. Ocas je vzhledem k tělu nízký, hřbetní a břišní ploutve jsou přibližně stejně vysoké. Ocas tvoří asi dvě třetiny celkové délky. Hřbet je tmavě hnědý, zatímco břišní povrch má stříbřitě krémovou barvu. Oči jsou černé. Ocas je světle hnědý, po celé délce s tmavě hnědými skvrnami (Raj et al. 2012).
Rozšíření a biotop
Rozšíření v jednotlivých zemích podle databáze AmphibiaWeb:
Zobrazit mapu rozšíření v BerkeleyMapper. |
Nasikabatrachus sahyadrensis je zřejmě endemitem pohoří Western Ghat v jižní Indii. Tento druh byl nalezen v narušeném sekundárním lese nacházejícím se v blízkosti plantáže kardamomu v Kattappana v okrese Idukki v Kerale, v nadmořské výšce kolem 900 m (Biju a Bossuyt 2003). Byl nalezen také v Sankaran Kudi v Anamalais, Tamil Nadu; Indira Gandhi Wildlife Sanctuary, Pollachi, Tamil Nadu; Murikkassery (poblíž Kothamangalam), okres Ernakulam; a v řece Manimala v Erumely, okres Kottayam (Dutta et al. 2004). Nejnověji byl nalezen 3 metry pod zemí při hloubení jam na vykácené ploše narušeného lesního biotopu, na kaučukové plantáži (Karuvarakundu, okres Malappuram, Kerala), v nadmořské výšce 500 m (Radhakrishnan et al. 2007). V následujících letech byly na této lokalitě nalezeny dva exempláře během monzunového období (červenec a srpen; Radhakrishnan et al. 2007). Stanoviště tvořily kakaovníky a kávovníky na vrcholcích kopců a kaučukovníky na svazích, s lesní hlínou na povrchu půdy a červenou půdou pod ní a se sotva tekoucím potokem (Radhakrishnan et al. 2007).
K roku 2012 se druh vyskytuje od pohoří Camel’s Hump Hill Range na severu až po severní výběžky Agasthyamalai Hill Range na jihu v Západním Ghátu v Indii. Obývá výškové rozpětí 60-1100 m n. m. (Zachariah et al. 2012).
Životopis, početnost, aktivita a zvláštní chování
Samci N. sahyadrensis se ozývají z nitra mělkých nor v blízkosti potoků. Základní frekvence volání je 1200 Hz, s 5-6 impulzy na tón. Chóry se obvykle objevují za deštivých večerů (trvají až do svítání) od konce dubna do poloviny května (Zachariah et al. 2012).
N. sahyadrensis je explozivní hnízdič, který klade velké množství vajec během prvních dešťů v předměsíčním období. Kromě toho jsou pulci čočkovití, obývají rychle tekoucí sezónní toky. Jedinečné načasování rozmnožování a stanoviště pulců výrazně snižuje konkurenci (ze strany jiných larev anuránů) a predaci. Vajíčka jsou kladena tak brzy, že predátoři ještě neměli čas se v toku výrazněji usadit, a než se v něm usadí další organismy, pulci se přesunou do rychle tekoucích vod nad sráznou skálu, kde je predátoři příliš neohrožují (Zachariah et al. 2012).
Kukly jsou kladeny do skalních štěrbin na okrajích koryt toků druhého řádu. Během amplexu se samec chytá samice za hřbet (protože nejsou přítomny žádné adhezivní žlázy a samec je v porovnání se samicí velmi malý). Samice pak samce přenáší na vhodná místa pro kladení vajíček, kde samec zadními končetinami vytlačuje vajíčka ze samice a oplodňuje je. Vajíčka jsou kladena ve skupinkách nebo shlucích. Jeden pářící se pár nakladl za jednu noc asi 3600 vajíček (Zachariah et al. 2012).
Padlíci druhu N. sahyadrensis se v noci živí mimo vodu, přičemž k pohybu na plochách s extrémně mělkým prouděním vody využívají zesílené břišní svaly (Zachariah et al. 2012). Od vylíhnutí pulců do metamorfózy uplyne přibližně 100 dní (Raj et al. 2012).
N. sahyadrensis je fosilní a na hladinu vyplouvá jen na několik týdnů v roce, aby se rozmnožila (Biju 2004). K pozorování dochází spíše na začátku monzunového období, v červenci (Radhakrishnan et al. 2007). Uvádí se, že odchycený exemplář se dokázal zahrabat do volné půdy během 3-5 minut. Při umístění na štěrkovém povrchu v otevřeném suchém korytě se žába snažila uniknout natahovacími pohyby (nikoli skákáním). Špičatý čenich je citlivý na dotek. V zajetí žába používala zadní končetiny k zahrabávání, přičemž Radhakrishnan et al. (2007) poskytli podrobný popis procesu zahrabávání. Během pěti měsíců v zajetí žába nevylézala z půdy ani v noci, přestože se pohybovala pod půdou. Vzhledem k tvrdošíjnému čenichu a malým břišním ústům je tento druh pravděpodobně zcela podzemní potravou specializovanou na termity (Dutta et al. 2004; Radhakrishnan et al. 2007).
Mezi další žáby s podobným způsobem života a morfologií patří žáby rodu Rhinophrynus a Hemisus (Radhakrishnan et al. 2007).
Trendy a ohrožení
Tento obojživelník se vyskytuje v oblasti Západního Ghátu v Indii, která je ohniskem biodiverzity. Zásahy člověka, zejména v důsledku pěstování plodin, zmenšily zalesněnou plochu o více než 90 % (Myers et al. 2000). Kromě toho projekty přehrad v Západním Ghátu ohrožují velkou část biotopu této žáby (Dutta et al. 2004). Byla nalezena v narušených lesích, ale nesnáší zcela vykácené plochy (Biju 2004). Přibližně třetina areálu výskytu N. sahyadrensis se nachází v chráněných územích v Kerale (Zachariah et al. 2012).
Vztah k člověku
Tato žába byla místním lidem známa ještě předtím, než o jejím objevu informovaly dva samostatné týmy herpetologů (Aggarwal 2004). Pracovníci plantáží tuto žábu vyvracejí při hloubení výkopů v monzunovém období od července do října (Radhakrishnan et al. 2007). Místní obyvatelé konzumují gravidní N. sahyadrensis v domnění, že mají léčivé účinky (Zachariah et al. 2012).
Možné příčiny úbytku obojživelníků
Všeobecná změna a ztráta biotopu
Změna biotopu v důsledku odlesňování, nebo činností souvisejících s těžbou dřeva
Intenzifikace zemědělství nebo pastvy
Urbanizace
Narušení nebo úhyn v důsledku automobilové dopravy
Odvodnění biotopu
Přehrady měnící tok řeky a/nebo zakrývající biotop
Záměrná mortalita (nadměrný sběr, obchod se zvířaty nebo sběratelství)
Změny klimatu, zvýšené UVB záření nebo zvýšená citlivost na něj atd.
Autoritami druhu N. sahyadrensis jsou S.D. Biju a F. Bossuyt.
Padulky N. sahyadrensis byly poprvé popsány v Annandale (1918), bez exemplářů dospělců. Předběžně byl zařazen do čeledi Cystignathidae (Raj et al. 2012).
V sanskrtu znamená nasika „nos“ a batrachus „žába“, zatímco Sahyadri odkazuje na lokalitu výskytu tohoto druhu (Západní Ghát, známý také jako pohoří Sahyadri, nízko položené pohoří podél západního pobřeží indického subkontinentu).
Jak upozorňuje Hedges (2003), většina čeledí anuranů byla pojmenována v polovině devatenáctého století; naposledy vedl objev nového druhu k popisu nové čeledi v roce 1926 (Frost 2003). Na základě fylogenetické analýzy mitochondriálních genů Biju a Bossuyt (2003) předpokládají, že tento druh, endemický pro Indii, je sesterským taxonem čeledi Sooglossidae, čeledi žab endemických pro Seychelské ostrovy. To podpořilo myšlenku možného pozemního mostu mezi Afrikou a Indií, který umožňoval faunistické šíření. Odhaduje se, že druh Nasikabatrachus sahyadrensis vznikl v jurském období, před 130-180 miliony let (Biju a Bossuyt 2003; Dutta et al. 2004), což je o 50 až 100 milionů let dříve než jakýkoli jiný známý druh žáby v Indii (Aggarwal 2004) a před rozpadem starého kontinentu Gondwana (Radhakrishnan et al. 2007; Dutta et al. 2004).
Aggarwal, R. K. (2004). “Ancient frog could spearhead conservation efforts“. Nature, 428, 467.
Biju, S. D. a Bossuyt, F. (2003). “New frog family from India reveals an ancient biogeographical link with the Seychelles.“ (Nová čeleď žab z Indie odhaluje dávné biogeografické spojení se Seychelami). Nature, 425, 711-714.
Dutta, S. K., Vasudevan, K., Chaitra, M. S., Shanker, K. a Aggarwal, R. K. (2004). “Jurassic frogs and the evolution of amphibian endemism in the Western Ghats“. Current Science, 86, 211-216.
Frost, D. R. (2003). “Amphibian Species of the World: An Online Reference.“ Elektronická databáze dostupná na http://research.amnh.org/herpetology/amphibia/index.html. American Museum of Natural History, New York, USA.
Hedges, S. B. (2003). “The coelacanth of frogs.“ (Žabí coelakant). Nature, 425, 669-670.
Myers, N., Mittermeier, R. A., Mittermeier, C. G., Da Fonseca, G. A. B. a Kent, J. (2000). “Hotspots for Biodiversity conservation priorities“ (Horká místa biodiverzity pro priority ochrany přírody). Nature, 403, 853-858.
Radhakrishnan, C., Gopi, K.C. a Palot, M.J. (2007). “Extension of range of distribution of Nasikabatrachus sahyadrensis Biju & Bossuyt (Amphibia: Anura: Nasikabatrachidae) along Western Ghats, with some insights into its bionomics“. Current Science, 92(2), 213.
Raj, P., Vasudevan, K., Vasudevan, D., Sharma, R., Singh, S., Aggarwal, R.K., and Dutta, S.K. (2012). “Larval morphology and ontogeny of Nasikabatrachus sahyadrensis Biju & Bossuyt, 2003 (Anura, Nasikabatrachidae) from Western Ghats, India“. Zootaxa, 3510, 65-76.
Zachariah, A., Abraham, R.K., Das, S., Jayan, K.C., and Altig, R. (2012). “A detailed account of the reproductive strategy and developmental stages of Nasikabatrachus sahyadrensis (Anura: Nasikabatrachidae), the only extant member of an archaic frog lineage“. Zootaxa, 3510, 53-64.
Přeložila: Mgr: Elizabeth Reisman, John Cavagnaro (lreisman AT uclink.berkeley.edu), UC Berkeley
Poprvé předloženo 2003-10-20
Redakce: Kellie Whittaker, Michelle S. Koo (2018-05-13)
Citace druhového účtu: AmphibiaWeb 2018 Nasikabatrachus sahyadrensis: Purple Frog <http://amphibiaweb.org/species/6197> University of California, Berkeley, CA, USA. Přístup 25. března 2021.
.