Celá koule vosku: A Longer Than Normal Post About Your Cerumen
„Ale co mám dělat s ušním mazem?“ ptá se muž v mém křesle, dospělý muž, který si do ucha strčil šest po sobě jdoucích Q-tipů. Je to úctyhodný výkon – dokonce rekord – a já mu musím vzdát úctu.“
„Proč si tam musíte něco strkat?“ ptám se. Ptám se ho. V podstatě uvízl ve stejné situaci, jako když jsi byl dítě a hodil jsi frisbee na strom, a pak jsi začal házet klacky a boty a cokoli jiného, co jsi našel, abys ho dostal dolů, jen abys ty věci taky zasekl…
„Je to špinavé. Je mi to odporné. Svědí to,“ říká. Mohl bych přidat dalších 100 vysvětlení, která jsem za ta léta slyšel od pacientů (včetně mé ženy, dobrý Bože). Moji rodiče to dělali vždycky. Jak to má jinak dopadnout? Ve Fredericksburgu vyrábím domácí svíčky. A tak dále. Atd.
Zírala jsem do dálky, kouřila cigaretu a přemítala o strastech lidstva a ušním mazu. Otázkou mě přivádí zpět k danému úkolu: „Jak je dostaneme ven?“
„Přinesu sirky. Vypálíme je,“ říkám. Na to nepřistoupil, tak jsme to udělali postaru s mikroskopem a nějakými nástroji. Nemám rád zavlažování, i když je to populární. Mám jen dvouruční sestavu, která je podle mě lepší než irigace; dělá to tak většina ORL lékařů.
Když vás to zajímá, za poměrně krátkou kariéru už jsem z uší vytáhl různé památky a propriety: Vosku bylo tolik, že by to stačilo na provoz Fredericksburgu, podložky pod náušnice, pastelky (tak rozteklé), korálky, kameny (strčil mi je tam nějaký tyran), pěnové špunty do uší, ušní trubičky, rozmočené papírové vatičky, Q-tipy, vatové kuličky, sluchátka do uší, šipku Nerf, kobylku, několik neidentifikovaných brouků a několik identifikovaných švábů – to je jen pár příkladů. Slyšel jsem několik skvělých historek včetně živého pavouka (nejdřív ho utopte v lidokainu, ne ve vodě – rád plave) a také superlepidla (museli vrtat). Ujišťuji vás, že naše historky nejsou tak dobré jako u všeobecných chirurgů, ale jsou čistší a trochu lépe voní (pokud to není plechovka Old Spice).
Tak co děláte s ušima? První otázka zní, proč si myslíte, že musíte něco dělat? Pokud je to jen vosk, má tam být. Kdo tě odsuzuje za to, že tam máš ušní maz? Má svou funkci – zabraňuje infekci a pomáhá vykopávat nečistoty a cokoli jiného, co se dostane do zvukovodu. Když pohnete čelistí, část čelistního kloubu se posune zpět do zvukovodu a pomáhá deformovat a vykopávat vosk – je to samočisticí mechanismus! Nakonec vosk z ucha vypadne – má to tak být! Gratulujeme!
Jak již bylo řečeno, existují lidé, kteří mají s tímto mechanismem problémy. Někteří z nás musí často nosit špunty do uší, poslouchat hudbu nebo nosit sluchadla. Existují důvody, proč zakrýt otvor zvukovodu. S přibývajícím věkem se také chrupavčitá část vnějšího ucha (ušní boltec) začíná vytahovat dopředu a stlačuje otvor zvukovodu, čímž brání odchodu veškerého vosku. Někdy budete potřebovat vyčistit ucho.
Aha, vy jen chcete vydělat na mém ušním mazu, proto chcete, abych přišel. Uklidni se, zlato. Tvůj ušní maz není tak cenný. Jen se ti snažím dát dobrou radu. MMMhmmm, říkáš. Pak se mě zeptáš, jestli je něco, co bys mohla používat, aby se ti vosk netvořil. Řeknu, že ne, a ty se naštveš.
Každý ORL má své vlastní domácí prostředky. Pokud nemáte díru v ušním bubínku, můžete dvakrát měsíčně použít několik kapek minerálního nebo olivového oleje do každého ucha, které pomohou zvlhčit vosk a pomohou ho vykopnout. S trochou čisté vody, trochou peroxidu vodíku a zavlažováním malou modrou žárovkou pravděpodobně není příliš na škodu. Nemám rád, když lidé používají peroxid vodíku pravidelně, protože příliš vysušuje zvukovod a způsobuje náchylnost k infekci. Q-tipy jsou na odličování, ne na ucho. Obecně se řiďte odvěkým příslovím, že si do ucha nesmíte strkat nic menšího než loket. A proboha, prosím, nezapalujte si ohnivý kužel a nestrkejte si ho do ucha – nemá to cenu a nezaslouží si to popáleniny prvního stupně.
Mohla bych pokračovat dál a dál. Stejně tak bys mohl pokračovat ty. Více si o tom promluvíme při tvém příštím čištění uší. Jen si dejte pozor na ty šváby. Mají to tam rádi.