Celine Dion, Meat Loaf, Jim Steinman a podivná, úžasná a někdy smutná historie písně „It’s All Coming Back To Me Now“
Andrew Lloyd Webber ji údajně označil za „největší milostnou píseň, jaká kdy byla napsána“, ale podle toho, na které straně binární škály „power ballad yay/y“ se nacházíte, je „It’s All Coming Back to Me Now“ buď vířící, nafouknutá kaše, nebo gotický a velkolepý pláč.
V závislosti na verzi trvá od něco málo přes pět minut do téměř osmi. Příval smyčců, klavír připomínající hrací skříňku a pak modravý, násilný downbeat. Následuje téměř epická bitva hřmících crescend a ztichlého, přerývaného šepotu. Písně Jima Steinmana nemají střední cestu. Je to muž excesů a extrémů: uvnitř nosí sluneční brýle jako Darth Vader a kůži považuje za celoroční látku. Jeho nejstarší hudební inspirací byl Wagner. Pomohl vytvořit Meat Loafa.
V roce 1996 nebyl Steinman nejpravděpodobnějším spolupracovníkem Celine Dion. Dion, která měla za sebou pouhá tři anglicky vydaná alba, ale už byla obrovskou hvězdou srovnatelnou s Mariah Carey a Whitney Houston, spolupracovala s lidmi jako David Foster, Diane Warren nebo Ric Wake, ale nikdy s někým, jako byl Steinman. Měli společnou zálibu ve velmi teatrálních, emotivních písních, které byly plné citů a bombastičnosti. Jistě, jednou, v roce 1984, spolupracoval s Dionovou hrdinkou Barbrou Streisandovou, ale známý byl hlavně díky spolupráci s Meatem Loafem (hlavně Bat Out of Hell z roku 1977 a Bat Out of Hell II: Back Into Hell z roku 1993), albu Bonnie Tylerové Faster than the Speed of Night z roku 1983 („Total Eclipse of the Heart“) a hitu skupiny Air Supply „Making Love Out of Nothing At All“.“
Dion se však zamiloval do písně „It’s All Coming Back to Me Now“, kterou Steinman napsal o deset let dříve a která byla částečně inspirována skladbou Wuthering Heights. Zamilovala si ji natolik, že ji jako první zařadila na své album Falling Into You z roku 1996, vydala ji jako svůj druhý singl v Severní Americe a natočila k ní se slavným režisérem Nigelem Dickem (Guns ‚n‘ Roses, Oasis, Britney Spears) údajně jeden z nejdražších videoklipů všech dob.
Jak se ukázalo, „It’s All Coming Back to Me Now“ má tajnou historii, která je stejně senzační a hlavu drásající jako píseň sama, a každého a všechno, čeho se dotkla, její existence změnila – a ne vždy k lepšímu. U příležitosti 20. výročí vydání písně Falling Into You vám CBC Music přiblíží zábavnou, podivnou a někdy i smutnou historii Steinmanova matoucího mistrovského díla, včetně rozhovoru s první ženou, která píseň nahrála, a hlubokého ponoru do natáčení epického videoklipu Dion s Dickem.
Pokud „It’s All Coming Back to Me Now“ neznáte, zde je Dion, jak během své masivní pódiové show předvádí mnohem zmenšenou verzi. Nyní se seznamte s mužem, který za touto písní stojí.
Jim Steinman
Není překvapením, že Steinman začínal v hudebním divadle. Profil v Sunday London Times z roku 1996 připomíná jeden ze Steinmanových prvních vlivů: celé 22hodinové rozhlasové vysílání Wagnerova Prstenového cyklu, když mu bylo pouhých devět let. Na vysoké škole psal hudbu a režíroval divadelní hry a v roce 1969 napsal knihu, hudbu a texty ke svému prvnímu muzikálu The Dream Engine. V hudebním divadle pokračoval a setkal se s Meatem Loafem (alias Marvinem Lee Adayem), když byl v roce 1973 obsazen do filmu More Than You Deserve, k němuž Steinman napsal text a hudbu.
„Meat byl to nejvíc fascinující, co jsem kdy viděl,“ řekl Steinman v roce 2000 časopisu Classic Rock Magazine. „Byl mnohem větší než teď, byl f–king huge, a protože jsem vyrůstal s (německým skladatelem Richardem) Wagnerem, všichni moji hrdinové byli větší než život. Oči se mu zavrtaly do hlavy, jako by byl přikovaný. , zpíval ‚You gotta give your heart to Jesus’… Někdy můžu působit arogantně, protože jsem si něčím jistý a byl jsem si jistý i jím.“
V roce 1975 začali Steinman a Meat Loaf koncertovat s National Lampoon Show, kde nahradili Dana Aykroyda a Johna Belushiho, ale Steinman také psal nové písně pro projekt Peter Pan s názvem Neverland. Steinman a Meat Loaf se však rozhodli, že nejlepší z těchto písní Neverlandu, včetně „Bat Out of Hell“, by měly tvořit základ rockového alba.
„Nikdy jsem klasickou hudbu a rock’n’roll nevnímal jako rozdílné. A stále si to nemyslím,“ řekl Steinman časopisu Classic Rock Magazine. „Vyrostl jsem na tom, že mám rád extrémy v hudbě – velké gotické textury. Subtilnější věci jsem nikdy moc neuznával. Dire Straits jsou možná dobří, ale na mě to prostě neplatí. Přitahoval mě William Blake, Hieronymus Bosch, neviděl jsem smysl v psaní písní o obyčejných, reálných věcech.“
Steinman a Meat Loaf zpočátku nenašli pro svou spolupráci velkou podporu. Všichni dvojici odmítali, až nakonec potkali amerického hudebníka a producenta Todda Rundgrena – kterého Steinman označil za „jediného génia, se kterým jsem kdy pracoval“. Rundgren se prý „válel smíchy po podlaze. Bylo to tak mimo, že jsem řekl: ‚Tohle album musím udělat‘.“
Nakonec v roce 1977 vyšlo album Bat Out of Hell. Titulní skladba má devět minut, ale to jí nebránilo v tom, aby se stala obrovským mainstreamovým hitem navzdory všem faktorům, které působily proti ní. V roce 1995 získala v Kanadě dvojitý diamantový certifikát.
V roce 1981 vydala dvojice další album Dead Ringer a Steinman se stal žádaným skladatelem, producentem a textařem. Jeho charakteristické znaky – bombastičnost, gotická nebo trýznivá láska, úzkost – se odrážely v každé spolupráci. Dokonce i Andrew Lloyd Webber ho požádal o pomoc při psaní Fantoma opery, ale Steinman ho odmítl, protože se věnoval produkci desky Bonnie Tylerové.
Na konci 80. let Steinman sestavil ženskou popovou skupinu Pandora’s Box, do které patřily newyorská hudebnice a session zpěvačka Elaine Caswellová a spolupracovnice skupiny Bat Out of Hell Ellen Foleyová. Skupina vydala v roce 1989 jedno koncepční album s názvem Original Sin a v Británii vydala jeden singl, písničku „It’s All Coming Back to Me Now“.
Pandora’s Box
Nikdy jste o Pandora’s Box neslyšeli? Většina lidí také ne. Skupinu, pojmenovanou podle jedné ze Steinmanových oblíbených mytologií, tvořili Caswell, Foley, Gina Taylor, Deliria Wilde – a Steinman, který byl uveden jako klávesista. Ještě před vznikem Pandořiny skříňky však Steinman hledal ženu, která by nahrála jeho novou píseň. Našel Caswellovou, která ze svého domova v New Yorku telefonicky hovořila s CBC Music o tom, že je původní zpěvačkou jednoho z největších hitů Celine Dion.
To je příběh, který se trochu ztratil v historii, ale nahráli jste a vydali „It’s All Coming Back to Me Now“ sedm let předtím, než ji Celine super proslavila.
Je to dost šílený příběh.
Pamatuješ si, kdy jsi tu píseň slyšel poprvé?
O můj bože, ano, velmi živě! Pracoval jsem ve studiu s Ericem Troyerem a Rorym Doddem, což jsou dva zpěváci, kteří pro Jima dělají všechny doprovodné vokály. Jednoho dne Jim hledal někoho, kdo by nazpíval písničku, a oni mu řekli: „Ach, musíš se podívat na Elaine.“ A oni se na to podívali. Vzali mě do bytu jeho manažera. Měli mi poslat demoverzi, abych si ji poslechl, a abych se s Jimem setkal, chtěl slyšet můj hlas s tou písní, a oni poslali špatnou verzi. Poslali verzi nějakého chlapa, takže to bylo ve špatné tónině, takže Jim vyšiloval a volal do studia a já jsem řekla: ‚Ne, jsem v pohodě, jsem v pohodě. Jen mi ukaž, jak to jde. Tak zahrál pár řádků na klavír a já jsem tu písničku začal zpívat a ona mi perfektně sedla do hlasu. Byla to jedna z těch věcí, kdy jsem si řekl: ‚Člověče, do tohohle bych se mohl dostat.‘ Podíval se na mě a řekl: „Ach jo. A pak jsme šli na večeři (smích).
Bylo to poprvé, co jsem s ním večeřela, což bylo moc fajn. Je to gurmán a znalec vína a objednával všechny ty věci a vína spárovaná s těmi správnými věcmi. Byl to jeden z největších banketů a hostin, jakých jsem se kdy zúčastnil, a já si říkal: „No, asi budu zpívat tuhle písničku, to je fakt úžasný.“
Poté jsme šli do Avatara a docela jsme na něm pracovali. Rozbalil asi pět tisíc čtyřiadvacetistopých mašinek, to bylo ještě v době, kdy všichni používali pásky , a on pořád říkal: ‚Jé, já chci otevřít další stopy‘ a nahrával záběry a záběry a záběry. Zrovna jsem si prošla hrozným rozchodem, zpívala jsem tuhle písničku a začínalo mi být opravdu těžko. Běžela jsem na záchod, zavolala jsem své nejlepší kamarádce a říkám: „Suze, už to nevydržím, pořád mě nutí zpívat tyhle věty dokola a já mám pocit, že už v sobě nic nemám.“ A ona mi řekla: „Sakra, plácni si červenou rtěnku a jdi tam zpívat. Na tuhle chvíli jsi čekala! Tak jsem si nanesla rtěnku a šla zpátky ven a zpívala dál, a on mi pak rád říkal: ‚Víš, já jsem v podstatě použil skoro ten první záběr, co jsi udělala ty‘. Já na to: ‚To mi ani neříkej, to není vtipný, myslím, že jsem v podstatě vykašlala krev‘. Ne, neudělal.“
To zní tak intenzivně!“
Další telefonát od něj byl: „Hele, budeme točit klip, sbal si kufry a sedni si, protože ti řeknu, kdo to bude režírovat.“
Další telefonát od něj byl: „Hele, budeme točit klip, sbal si kufry a sedni si, protože ti řeknu, kdo to bude režírovat. Řekne mi, že je to Ken Russell, kultovní režisér, který natočil Tommyho, Ďábly, Zamilované ženy. Říkám si: „Cože? Steinman a Ken Russell spolu? To je tak neuvěřitelně, úžasně přehnané. Jedeme do Londýna a natáčíme, což bylo naprosto přehnané. Líbám hady, jsem mrtvý na náhrobním kameni, motorka se rozbíjí, hoří, obtěžují mě všichni moji bývalí milenci. Je to šílený Steinman. Ale bylo mi řečeno: „Tahle píseň bude obrovský hit.“ A tak jsem to udělal. To říkali všichni, říkal to i Jim. Mělo to být jeho nové ‚Úplné zatmění srdce‘.
Ale nebylo.
Odcházím a deska vychází v Anglii. Chtěli udělat to, co udělali s ‚Total Eclipse‘, tedy prorazit v Anglii a pak ji vydat ve Státech, což udělali s Bonnie Tyler. Tak si říkám: „Super, mají plán.“ Odjedu a deska vyjde. Pak se něco zvrtlo s Virgin Records, nejsem si jistý všemi detaily, ale něco se zvrtlo v tom, že nebyl spokojený s tím, jak to řeší, a pak na chvostu toho vydali další písničku a deska nakonec ve Spojených státech nevyšla.
Takže tu byl videoklip za miliardu dolarů natočený kultovním filmařem a písnička větší než život, kterou Jim napsal, a já jsem ji zpíval a hrál jsem v tom klipu, což byla naprostá pocta, a pak najednou: „Hmmm, tohle nejde tak, jak mi řekli.“ A tak jsem se rozhodl, že to udělám. To je tři nebo čtyři roky práce na téhle věci. Dobře, fajn, je dobře, že mám taky kariéru session zpěváka v New Yorku, a tak jsem tyhle věci dělal dál, když už jsem v tom byl. Z desky se nikdy nestal tak velký hit, jak slibovali, a pak mi o pár let později zavolal Jim a říká: „Víš, konečně jsem našel někoho, kdo tu písničku umí zazpívat v tvé tónině.“ A já na to: „Dobře pro tebe.“ A tak jsem se rozhodl, že to udělám. Víš, to by bylo opravdu milé, kdyby to bylo nové ‚Total Eclipse of the Heart‘, ale já říkám: ‚Dobře, umírám zvědavostí, kdo to je‘, a on říká: ‚Je to Celine.‘ Říkám: ‚No, tak hezký hit.“
Ten klip je šílený. Jako že jsem se na něj začal dívat v práci a dělal si poznámky, a najednou jsi v podstatě mrtvý a jsou tam orgie s muži v chapsech bez zadku a není to ani tři minuty. Věděla jsi, do čeho jdeš?“
Neměla jsem tušení. Byl jsem ve hře. Když jsem zjistila, že je to Ken Russell, šla jsem do toho naplno! Bylo to úplně super, trávit s ním čas během natáčení a pít víno na hřbitově, kde jsme půlku filmu natáčeli. Nic jsem nevěděl. Řekli mi: ‚Buď v šest ráno ve studiu, aby mě nalíčili na celé tělo‘. A já na to: „Celotělový make-up? To jsem nikdy nedělala. ‚No, půjdeš na to zítra, protože budeš pod prostěradlem na náhrobku a my chceme mít nalíčenou každou část tvého těla, aby to bylo rovnoměrné‘. Dobře, vstáváš v podvečer, auto tě tam odveze a je zima a stojíš tam s nějakým cizím člověkem a jsi nahá! Bylo to docela tristní. Ale já nejsem moc stydlivý člověk, takže to bylo v pohodě.
Dostal jsem se tam a říkal jsem si: ‚Svatá prostoto‘. Přivedl všechny ty tanečníky z londýnských Koček a nechal je dělat všechny ty šílené věci. Vybavili mě koženým, cvočky posetým oblečkem na míru, který byl dost přehnaný. Měla jsem si ho nechat, protože byl fakt super, ale pamatuju si, že jsem byla po tom všem zklamání tak rozhozená, že jsem ho vyhodila do kontejneru Armády spásy. Byla jsem tak smutná. Byla to pro mě taková hořkosladká věc, jako že už se na to nemůžu dívat.
Oh, to je tak těžké. Ani si to nedokážu představit.
Nejtěžší bylo, když se ta písnička znovu objevila v rádiu a zpívala ji Celine. Byla to přesně ta samá skladba, ve které jsem zpívala já. Jen sundali můj zpěv a dali tam její a myslím, že Jim mi řekl, že to byl Todd Rundgren, kdo to aranžoval a dělal doprovodné vokály. Když jsem slyšela downbeat té písničky (trochu si pobrukuje), seděla jsem v taxíku a začala jsem brečet. Musel jsem prostě vystoupit. Nebo jsem mohla být v prádelně nebo v obchodě s potravinami, byl to obrovský hit, bylo to všude.
Poté mi zavolali, abych přišla zpívat do skladby na té desce , což pro mě bylo ještě těžší, protože ona už nahrála svůj vokál na ‚It’s All Coming Back to Me Now‘, a já se s ní setkala a ona byla velmi, velmi milá a řekla: ‚Poslouchala jsem tvůj vokál. Cestovala jsem po Evropě a pořád jsem to poslouchala, odvedla jsi tak úžasnou práci. Říkala něco jako: „Doufám, že to budu zpívat tak skvěle jako ty.“ A já na to: „Vážně? Myslím, že s tím nebudeš mít žádný problém. Myslím, že jsem jí vlastně řekla: ‚Přeji pěkný hit‘. Snažil jsem se být vtipný, protože jak to můžeš popřít?“
Jaká byla ta druhá skladba, ve které jsi zpíval?
„River Deep, Mountain High“. Předtím jsem zpíval s Ronniem a Darlene Love, se všemi těmi lidmi. Ale byl to výlet a tak trochu hořkosladký zážitek. Bylo to jednou za život, spousta zábavy a velmi emotivní. Je to velmi emotivní píseň. Lidé ji buď milovali, nebo nenáviděli.
Celine Dion vs. Meat Loaf
„It All Coming Back to Me Now“ je první skladbou na čtvrtém anglicky zpívaném albu Dion, multiplatinovém Falling Into You. Píseň má téměř osm minut, a jak podotkl Caswell, lidé ji buď milují, nebo nenávidí. Je to neuvěřitelně odvážný způsob, jak začít desku, ale není to jen projev pýchy. Dion ještě neměla za sebou takovou váhu jako téma Titaniku a recenze na její poslední desku byly přinejlepším smíšené. Měla však pevnou základnu fanoušků a věděla, že dokáže ovládat a řídit obrovské emoce písně. Dion, stejně jako Steinman, není člověk polovičatých měřítek, takže se pro výzvy této skladby jedinečně hodila.
Meat Loaf však chtěl píseň pro sebe. Podle jedné verze příběhu se Steinman a Meat Loaf dohodli, že pro album Bat Out of Hell II z roku 1993 nahrají místo „It’s All Coming Back to Me Now“ skladbu „I’ll Do Anything for Love (But I Won’t Do That)“ a tu si nechají pro Bat Out of Hell III. Když Steinman řekl, že Dion nahraje píseň pro Falling Into You, Meat Loaf se soudil, ale Steinman vyhrál a Dion mohla nahrát svou verzi, která se stala hitem.
Meat Loaf nakonec nahrál vlastní verzi písně pro Bat Out of Hell III z roku 2006, ale jako duet s Marion Raven. Časopisu Billboard řekl, že je stále zahořklý, že se tam Dion dostala před ním.
„To byla moje písnička. Chtěl jsem ji nahrát pro Netopýra II a Jim řekl: ‚Počkejme na Netopýra III‘ a já ho vzal za slovo. A pak už víte, že ji nahrávala Celine Dion“. Aby toho nebylo málo, když vyšla Falling Into You, několik kritiků se v souvislosti s písní, kterou napsal Steinman, odvolávalo na jméno Meat Loafa, včetně listu Toronto Sun, který uvedl, že „zní jako odrhovačka Meat Loafa.“
Stejně jako Dionův videoklip k písni se i videoklip Meat Loafa odehrává v sídle, které zdánlivě pronásleduje duch minulé milenky, ale i když se odkloní do oblasti Eyes Wide Shut, nedokáže se vyrovnat naprosté podívané, jakou Nigel Dick vytvořil pro Dion. Ačkoli, jak Dick řekl CBC Music přes Skype z Los Angeles, mělo to méně co do činění s jeho vlastními rozhodnutími. Přestože je jedním z nejúspěšnějších režisérů hudebních videoklipů vůbec, Dick říká, že na natáčení „It’s All Coming Back to Me Now“ se dostala jen vize jednoho člověka, a to Jima Steinmana.
Nigel Dick
Režíroval jste videoklipy pro Guns N‘ Roses, Tears for Fears a Oasis a mnoho dalších rockových kapel. Jak jste se dostal ke spolupráci s Jimem Steinmanem a Celine Dion?
Začalo to v lednu roku 96. V té době jste natáčel videoklipy s Celine Dion. Zrovna jsem se vrátil z dovolené a zavolali mi: „Můžu dělat se Celine?“ A během patnácti hodin po návratu z Thajska jsem seděl v letadle do Francie. V té době jsem žil v Los Angeles, takže jsem v podstatě přiletěl do jižní Francie, setkal se s Celine a natočil klip k písni ‚Falling Into You‘.
To se stalo velmi rychle, a pak jsme se v březnu začali bavit o tomhle klipu. První video samozřejmě dopadlo velmi dobře, a tak mi zavolali: „Můžeš začít psát nějaké nápady na klip pro Celine?“
Co si o té písničce myslíš?“
Pravda je, že nejsem velký fanoušek Celininy hudby. Celine mám rád, je fantastická. Je to úžasná dáma. Ale poměrně brzy jsem se ve své kariéře naučil, že člověk velmi často odvádí nejlepší práci pro hudbu, kterou nemusí nutně milovat. Je asi mnoho důvodů, proč tomu tak je, ale možná se prostě jen víc snažíte, protože neposloucháte jen tu hudbu a nedrnčíte na ni, takže jste nuceni soustředit se na jiné věci. Jsem velký hudební fanoušek, ale poměrně brzy jsem se ve své kariéře naučil hudbu vlastně tak trochu ignorovat, což je docela ironie, když točíte videoklip. Když se necháte fascinovat jen hudbou, obrazy pak ztrácejí na síle. Nebylo to tak, že bych si řekl: „Panebože, to je skvělé!“. To nebyl můj přístup, tuhle potřebu pracovat jsem už dávno překonal. Co jsem pak objevil a dělám dál, je, že mě baví pracovat se skvělými lidmi, a Celine je úžasná dáma, a proto jsem s ní opravdu rád pracoval.
Jaké byly vaše první dojmy z ní?
Když jsem ji poprvé potkal na jihu Francie, byla vlastně velmi přízemní. Je to už dvacet let, od té doby jsem ji neviděl, možná se změnila, ale je velmi zábavná. Má velmi vtipný smysl pro humor a je velmi otevřená. Člověk se u ní okamžitě velmi uvolní. Práce se pak dělá mnohem snáz. Problém je v tom, že když děláte videoklipy, není to jako u filmu, kde strávíte tři týdny přípravami s umělcem. Na place strávíte dva měsíce zdokonalováním postavy, komunikace a vztahu s daným člověkem. Když děláte videoklip, je to dost intenzivní. Pravděpodobně se s nimi potkáte tři hodiny před natáčením klipu na zkoušce garderoby, a pak se s nimi uvidíte až na place při líčení a máte 12 hodin – když máte štěstí, tak dva dny – na to, abyste to stihli. Takže když máte někoho, kdo pro vás boří bariéry a je velmi otevřený a vřelý a snadno se s ním mluví, je to mnohem snazší. Svého času jsem pracoval s několika velkými hvězdami. Měl jsem velké štěstí. A s některými z nich se prostě musíte prodírat bariérou, abyste s nimi mohli komunikovat. Rád bych si myslel, že jsem zdvořilý a uctivý, a to jsou někdy dvě slova, která se nemusí nutně hodit k tomu, abych někoho režíroval.
Jak jste dospěl k finálnímu konceptu videoklipu?
Když mě poprvé oslovili, abych napsal tuhle píseň, řekli mi: „Můžeš nám poslat celý seznam nápadů, chceme jich hodně, nechceme jen jeden.“
Když mě poprvé oslovili, abych napsal tuhle píseň, řekli mi: „Můžeš nám poslat celý seznam nápadů? Tak jsem napsal doslova asi tucet nápadů a pak mi zavolali: ‚Víš co? Mluvili jsme s Jimem a Jim má nápad, tak bychom chtěli, abys s Jimem zavolal.“ Tak jsem se na to podíval. Takže můj tucet nápadů byl vyhozen do koše a já jsem si s Jimem zavolal a on – to je jediný případ, kdy jsem s Jimem jednal, takže mám velmi jednorozměrný pohled na to, jak se s ním pracuje, nikdy jsem se s ním nesetkal, jen jsem s ním mluvil po telefonu.
Dlouze se rozepsal o tom nápadu, a na co to přišlo, na určité úrovni se zdá, že každý jeho nápad zahrnuje motorku . Což je něco, s čím jsem se vlastně mnohokrát setkal u umělce nebo spisovatele nebo někoho, kdo se zabývá vizuálními věcmi, kdo má vlastní kariéru a proslaví se jednou věcí, je to proto, že je to ta jediná věc, kterou dělá. Říkám si: „Celine a motorkář?“. Když si na webu najdete Jima Steinmana a vyhledáte jeho fotku, je oblečený jako motorkářova nejhorší noční můra, všude má cvočky, což mi přijde trochu ironické, protože jsem nějakou dobu dělal poslíčka na motorce v Londýně. Pokud se opravdu nesnažíte udělat trochu dojem, tak prostě nosíte koženou bundu a co nejteplejší oblečení a nepromokavé oblečení.“
Takže Jim přišel s tímhle velmi angažovaným nápadem, což je docela běžné, když vám lidé, kteří nerežírují, dají nápad, bylo to velmi těžké shora, velmi těžké zepředu. Motorkář, který má havárii a v podstatě zemře, a pak Celine bloudí po tomhle sídle a má jeho vize. Nakonec jsem mu ten nápad napsal a on řekl: „Ne, ne, ne, tenhle kousek máš špatně,“ a tak jsem to musel přepsat. Nakonec jsme měli velmi komplexní zpracování, které bylo Jimovou vizí. To je v pořádku, spousta mých nejlepších filmů byly nápady od jiných lidí – myslím, že v tomto případě to bylo jiné, protože obvykle mi ten člověk dá nápad ve velikosti pohlednice a já pak napíšu román, chcete-li. Dají mi miniaturní náčrt a pak už je na mně, jakou o tom budu mít představu. V tomto případě měl Jim mnoho a mnoho detailů, na kterých trval, aby byly ve videu. Což si nakonec myslím, když se na to teď dívám zpětně – chci říct, že to video měl režírovat on. To je pravda.
Jak jste se ocitli v Praze?
Takže jsme měli velmi složitý nápad a já můžu říct, že to nebude levné, co bylo napsáno na papíře, a že to muselo být někde velmi pohádkové a všechno ostatní. V březnu, když jsem dával dohromady tyhle nápady, jsem se poprvé vydal do Prahy natáčet Green Day a v té době to bylo velmi levné místo na natáčení a byl tam producent a parta lidí z produkční společnosti, kteří měli přístup ke všem těm neuvěřitelným kulisám a k čemu všemu, protože komunisti odešli docela nedávno, možná jen pár let předtím, takže to bylo velmi dostupné a velmi levné a věděl jsem, že tam jsou všechny ty fantastické rekvizity: obrazy, krby, všechny věci, které budeme potřebovat. Tak jsem všechny přesvědčil, aby jeli natáčet do Prahy, a řekl jsem, víte, tohle je jediný způsob, jak si vydělat peníze, abyste získali jeho nápad. Ale moc jsem to nepromýšlel, protože celé natáčení probíhá v noci, a když jedete do Prahy v červnu nebo v červenci, myslím, že jsme tam byli o víkendu 4. července, teď si nevzpomenu, ale je tam jen šest hodin tmy. Takže natáčíte v noci, aniž by se moc stmívalo, takže jsem se vlastně hned na začátku královsky podělal (smích).
Jaký byl první natáčecí den?“
Bylo to v takovém paláci, který byl myslím letním sídlem československého krále nebo tak nějak, teď si nevzpomenu na podrobnosti. Bylo to asi 200 let staré, takový krásný kus architektury uprostřed krásného areálu a měli jsme tam úplný přístup. Někdo nám dal klíč a my jsme vešli dovnitř. Vešel jsem tam a kolem byly doslova desítky a desítky a desítky lidí. Najednou jsem si uvědomil, že jen v uměleckém oddělení je devadesát lidí. Druhou polovinu klipu jsme natáčeli na place, který byl postaven v jednom z filmových ateliérů na pražském Barrandově, který postavili nacisté. Točil jsem to na místě, které tehdy patřilo k největším scénám v Evropě. Chodba a její ložnice byla kulisa, která byla postavená se skutečným, živým krbem a byla celá z jednoho kusu a byla to největší kulisa, jakou jsem kdy za celou svou kariéru nechal postavit. Bylo to nádherně udělané, obrovská, obrovská produkce. Obrovská parta lidí, více než jeden cateringový vůz a prostě obrovská práce s logistikou toho všeho.
Byla to velmi velká práce a myslím, že to byla největší práce v mé kariéře, co se týče videoklipu a rozpočtu, velmi velké množství peněz v krátkém časovém období, což přináší obrovskou zodpovědnost. I když jsem udělal poměrně hodně přípravné práce, cestou na natáčení mi najednou došlo, že tam nejsou žádné střihy. Dítě zemře během prvních dvaceti vteřin a pak už je tam jen Celine. Nemůžete stříhat na bubeníka nebo na kytaristu nebo na další lidi v příběhu. Druhý člověk v příběhu je mrtvý a uvidíte ho jen tehdy, když se objeví v zrcadlech a podobně. Nikdy v kariéře jsem nedělal tak komplikovaný příběh s tak málo pohyblivými částmi. Kdybych neměl každý záběr s Celine naprosto v pořádku, měl bych problém.
To zní trochu jako noční můra.
Točíš film, to je to, co děláš . Bylo se čeho bát, řekněme to takhle. Takže prostě děláte to, co děláte, a zvládáte to, jak umíte. Celine je fantastická, takže když jsme ji nechali běžet po štěrku – nechal jsem ji běžet asi pětkrát, abychom získali skvělý záběr, jak to děláte, a ona je bosá. Když se druhý den objevila, měla nohy v obvazech, protože mi neřekla, že si na tom holém štěrku řeže nohy. Je to opravdová dříčka, kdybych měl možnost, pracoval bych s Celine každý den své kariéry, opravdu, pracuje se s ní báječně.
Tento klip vždycky končí na seznamu nejdražších videoklipů, které kdy byly natočeny.
Vlastně není zdaleka tak drahý jako mnoho jiných videoklipů. Stál asi 750 000 dolarů a během čtyř nebo pěti let se natočilo tolik videoklipů, které stály třeba milion dolarů. Videoklip Michaela Jacksona, který natočil s Markem Romanackem, měl stát sedm milionů dolarů, takže ano, vlastně se ani zdaleka nejednalo o nejdražší videoklip všech dob. Pro mě to bylo super drahé, protože jsem nikdy nedostal ty obrovské rozpočty. Dostával jsem ty středně velké. Vzpomínám si na jednoho režiséra, jehož jméno mi teď uniká, který na samém konci devadesátých let, na začátku roku 2000, řekl: „Je nemožné natočit video za méně než milion.“ A já si říkám: „O čem to mluvíš? Já to dělám pořád!“
Viděl jsi někdy původní video k Pandořině skříňce?“
Ne, vlastně jsem se včera večer velmi rychle podíval na internet, abych si připomněl Jima a tak a viděl jsem to ve Wikipedii. Bylo tam napsáno, že jde o Pandořinu skříňku. Proč, je to podobné? (Směje se)
Ne, ale týká se to nehody na motorce. Během dvou tří minut se to zvrhne v totální snové orgie a je tam banda týpků v kožených chapsech bez zadku. Je to naprosto šílené.
Jo. To zní jako Jim. Ať už se ti líbí, nebo ne, zjevně má určitý obrazový jazyk, který je pro něj zvláštní, velmi tělesně rozervaný, chcete-li lepší slovo. Upřímně řečeno, myslím, že to je jeden z velkých nedostatků toho videa. Scéna, kdy je v zrcadlovém sále a ten chlap, ať se podívá kamkoli, je tam on a kamera ji objíždí, to, čeho chtěl Jim v té scéně dosáhnout, nebylo s tehdejší dostupnou technologií opravdu možné. Je to jedna z mých velkých výčitek ohledně toho videa: snažili jsme se udělat něco, co na určité úrovni prostě nešlo.“
Na některé části videa se dívám velmi těžko, protože mám prostě pocit, že bychom to teď dokázali udělat mnohem lépe. Ve skutečnosti by se v něm dalo dosáhnout spousty věcí, které v něm Jim chtěl mít. Technologie prostě nebyla, ani s obrovským množstvím peněz, které jsme měli, jsme se v roce 1996 nemohli dostat k takovým speciálním efektům, jaké jsme tehdy potřebovali.
Můžeš upřesnit, co to bylo za věci?
Celé to video je o tom, že běhá po domě a má představy svého mrtvého milence, všechno se mi to teď vrací, kéž by tu byl, něco takového. Myslím, že celý ten smysl toho strašení, ducha jejího milence, který tam je, mohl být vytvořen lépe. Upřímně řečeno, bylo to první opravdu složité natáčení se speciálními efekty, které jsem kdy dělal. Mám prostě pocit, že kdybych to mohl dělat o pět nebo deset let později, myslím, že bych odvedl mnohem lepší práci a byl bych na výsledek mnohem pyšnější. I s tím obrovským množstvím peněz jsme se na určité úrovni snažili udělat příliš mnoho. A protože to byla velmi podrobná vize někoho jiného, kdo tam nikdy nebyl, házíte jen šipky na terč a netušíte, jestli jste zasáhli cíl, nebo ne. Mnohokrát jsem dělal práci na základě nápadů jiných lidí, kteří mě nechali udělat: „Tady je nápad, a teď s ním běžte“. A Jim je velmi specifický v tom, co chce, a na určité úrovni to byl bohužel kompromis.“
„It’s All Coming Back to Me Now“ je dodnes vášnivě diskutovaná píseň, která pronikla do popkultury, ať už ji milujete, nebo nenávidíte. Zazněla v seriálu Glee, soutěžící v pěveckých reality show se s ní stále potýkají po celém světě a na YouTube byla použita jako doprovodná skladba pro nespočet fanouškovských videí nejrůznějších fiktivních párů, jejichž láska čelila vzestupům i pádům: Olivia a Fitz v seriálu Scandal, Meredith a Derek v seriálu Grey’s Anatomy, Sailor Moon, a dokonce byla použita pro choreografii na soutěži na Floridě v roce 2010.
Její odkaz je navždy spojen s Celine Dion, a to právem. Ví, jak vzít popovou operu na ramena, a je to jeden z jejích nejlepších výkonů vůbec. Je to dokonalá předzvěst největšího hitu její kariéry, který přijde následující rok s ústřední písní k filmu Titanic z roku 1997, „My Heart Will Go On“. A přestože Meat Loaf mohl být naštvaný, že se tam nedostal jako první, že Dion dokázala písni vtisknout svou pečeť, je to vlastně Caswell, kdo utrpěl největší popáleniny. Koneckonců, ona vlastně nahrála „It’s All Coming Back to Me Now“ jako první.
„Byla to taková velká hvězda!“
„Byla to taková velká hvězda! Caswell řekl. „Kdybych byl na Jimově místě, udělal bych to samé.“ A i když spolu už několik let nemluví, se smíchem přiznává, že si jedno vítězství vychutnává. „Jim mi vždycky rád říkal, že na internetu jsou všechny ty zápasy, fanoušci se dohadují, která verze je nejlepší, a on mi rád říkal, že pořád vyhrávám.“
.