Cena za milion dolarů pro doktora, který věří v „doprovod“

Dr. Paul Farmer, specialista na infekční nemoci a spoluzakladatel společnosti Partners In Health, je držitelem Berggruenovy ceny za filozofii a kulturu v hodnotě milionu dolarů za rok 2020. Desiree Navarro/Getty Images hide caption

toggle caption

Desiree Navarro/Getty Images

Dr. Paul Farmer, specialista na infekční choroby a spoluzakladatel společnosti Partners In Health, je v roce 2020 laureátem Berggruenovy ceny za filozofii a kulturu v hodnotě milionu dolarů.

Desiree Navarro/Getty Images

Když se doktor Paul Farmer dozvěděl, že za svou práci dostane cenu v hodnotě milionu dolarů, byl trochu … zmatený. Je profesorem na Harvard Medical School, lékařským antropologem a spoluzakladatelem organizace Partners In Health, jejímž posláním je přinášet moderní lékařskou péči potřebným po celém světě. V ocenění, které bylo vyhlášeno 16. prosince, se však slova „medicína“ ani „zdravotnictví“ neobjevují. Jedná se o Berggruenovu cenu za filozofii a kulturu. „Trochu mě šokovalo, že jsem dostal cenu se slovem ‚filozofie‘,“ říká.“

A přesto je to výstižné, říká Nicolas Berggruen, investor do nemovitostí a zakladatel soukromé investiční společnosti Berggruen Holdings. Založil Berggruenův institut, který cenu Farmerovi udělil. „Máme jednoduchou myšlenku. Je to ocenění někoho, kdo rozvíjí nové myšlení, které pomáhá rozvoji společnosti,“ říká.

Jedenašedesátiletý Farmer, který je autorem nové knihy Horečky, sváry a diamanty:

V roce 2011 jste ve svém projevu před studenty Harvardu hovořil o klíčovém prvku své filozofie péče, který nazýváte „doprovázení“. Řekl jste: „V doprovázení je prvek tajemství a otevřenosti: Na chvíli vám budu dělat společnost a sdílet s vámi váš osud. A ne jen na chvíli.“ Příslib, že s pacienty zůstaneme v dobrém i zlém, se zdá být základním, ale ve většině lékařských zařízení velmi opomíjeným. Co pro vás znamená „doprovázení“ ve zdravotnickém prostředí?“

Jsem odborník na infekční nemoci. Pracuji v nemocnicích, na jednotkách intenzivní péče. Ale to je jen nepatrný zlomek toho, co je potřeba. Když se lidé nemohou rozhodnout – pokud jsou ve vězení, v uprchlických táborech nebo jsou chudí -, jsou méně schopni dodržovat léčbu. Potřebují pomoc mimo nemocnici nebo kliniku. Na Haiti se komunitní zdravotníci nazývají accompagnateurs, což znamená lidé, kteří doprovázejí. Komunitní zdravotníci dělají to, co pro vás dělá vaše matka, když jste nemocní, a zůstávají doma. Zůstává s vámi, doprovází vás. Doprovázení znamená: Půjdu s tebou a budu tě podporovat na tvé cestě, ať už povede kamkoli. Budu ti dělat společnost.

Pracoval jsi v chudých oblastech Haiti, Peru, západní Afriky a Guatemaly. Co jste se naučil o tom, jak poskytovat péči nejchudším lidem na světě?“

Naučil jsem se, že sociální rozdíly jako rasismus se dostávají do těla. Jak se do nás dostane něco mimo nás? Když se podíváte na apartheid v Jihoafrické republice, vidíte, že lidé onemocní tuberkulózou, malárií a dalšími nemocemi kvůli špatným pracovním podmínkám, nedostatku práce, chudinským čtvrtím. Musíte se podívat na to, co se děje pacientovi před vámi, a přemýšlet o tom, jak řešit sociální rozdíly. Pokud existuje nedostatek potravin, pak při poskytování péče poskytněte jídlo. Nebo pokud pacienti odpadnou od léčby, zajistíte jim dopravu na kliniku nebo za nimi pošlete komunitní zdravotnické pracovníky.

Na Haiti jsem v prvních letech léčby AIDS prozřel. Pracovali jsme s ženskými skupinami na prevenci HIV a jedna žena řekla, že prevence je o „jídle, dřevu a vodě“. Pokud chcete ženy ochránit před HIV, zajistěte jim práci, aby ve svém boji o přežití neměly potřebu stát se komerčními sexuálními pracovnicemi.

Jak byste srovnal zdravotní péči poskytovanou v nejchudších zemích světa s péčí poskytovanou nejchudším lidem v Americe?

Jsou dost podobné a dost žalostné. Ale viděl jsem mnoho příkladů vynikající péče v chudých zemích. Například Rwanda byla malá země, která se dostala z genocidy proti Tutsiům v roce 1994, kdy se otázka pro zdravotnické úřady stala, jak můžeme zavést péči o HIV. Dovedu si představit, že nedůvěra v úřady musela být na vrcholu. Úřady se s nedůvěrou vypořádaly tak, že svou reakci na HIV zaměřily na chudé venkovské obyvatele, přeživší genocidu a další chudé lidi. Péči poskytovaly nejprve těm, kteří ji potřebovali nejvíce. Během několika let zajistily všeobecný přístup k nové diagnostice a léčbě AIDS. Srovnáte-li tuto celonárodní reakci s Američany, kteří se ocitli na okraji společnosti kvůli chudobě a nedostatku pojištění, zjistíte, že rwandské zkušenosti s poskytováním léčby AIDS byly lepší než v některých částech USA.

Jak se tyto poznatky promítají do současné pandemie?

Při COVID-19 se stále musíte zabývat sociálními podmínkami. Jak chcete, aby se někdo izoloval na deset dní nebo dva týdny, když nemá dostatek jídla nebo nemůže zaplatit nájem nebo žije ve stísněných podmínkách?

Byl jsem ve Rwandě v době trvání COVID-19. Přijet z amerického města do Rwandy znamenalo pokořit skutečnost, že ve Rwandě měli málo případů, velmi málo úmrtí a vysokou míru nošení masek a sledování kontaktů.

Proč si USA vedou v této pandemii tak špatně ve srovnání s ostatními zeměmi?

Je toho hodně: Důvodem je rasová nespravedlnost a nerovnost ve zdravotnictví při řešení COVID-19. Je tu paranoidní přístup k politice a nedostatek vůdčích schopností. Dlouhodobě dochází k podfinancování opatření v oblasti veřejného zdraví, takže v celé zemi se říká, že není dostatek prostředků na takové věci, jako je vyhledávání kontaktů. A není nic tragičtějšího než politizace nošení roušky. Jak k tomu mohlo dojít?

Lidé trvají na tom, že virus nerozlišuje, všichni jsme na jedné lodi. Myslíš, že je to pravda?“

Jestliže jsme na stejné lodi, je to luxusní parník s různými třídami služeb. Někteří lidé jsou dole v podpalubí. Někteří lidé jsou na té lodi na místech, kde se jim určitě nedaří.

Vezměte si třeba masokombinát nebo vězení nebo přeplněný slum někde v rezervaci. Je absurdní tvrdit, že riziko je stejné jako na listnatém předměstí, kde mají lidé velké domy a mohou se bezpečně izolovat.

Když se vakcína začne zavádět v bohatých zemích, co se stane, když se do chudých zemí nedostane dostatek vakcíny?

Musíme opravdu myslet globálně. Pokud se nepodaří rychle rozšířit vakcínu po celém světě, zajistí to, že tento patogen bude žít dál.

Na veselejší notu: Co budete dělat s milionem dolarů?

Je to docela úžasné, jednoho dne se najednou dostat do třídy dárců! Nacházíme se uprostřed tří krizí spjatých dohromady: rasové nespravedlnosti, sociálních rozdílů a krize ve zdravotnictví. Takže část peněz nasměruji do institucí, jako jsou Partners in Health a Equal Justice Initiative v Montgomery v Alabamě. Moje žena se zabývala otázkami práv žen a dívek a na tuto práci také myslím.

Pro sebe – mám v plánu koupit si na zahradu několik bromélií, tropických krásek.

Susan Brink je spisovatelka na volné noze, která se zabývá zdravotnictvím a medicínou. Je autorkou knihy Čtvrtý trimestr a spoluautorkou knihy Změna srdce.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.