Co Indonésie?
Pokud prozkoumáme indonéskou kulturu optikou Modelu 6-D©, můžeme získat dobrý přehled o hlubokých hnacích silách indonéské kultury ve srovnání s jinými světovými kulturami.
Mocenská vzdálenost
Tato dimenze se zabývá skutečností, že všichni jedinci ve společnosti si nejsou rovni – vyjadřuje postoj kultury k těmto nerovnostem mezi námi. Odstup od moci je definován jako míra, do jaké méně mocní členové institucí a organizací v dané zemi očekávají a akceptují, že moc je rozdělena nerovnoměrně.
Indonésie dosahuje v této dimenzi vysokého skóre (skóre 78), což znamená, že indonéský styl charakterizuje následující: Je závislý na hierarchii, nerovná práva mezi držiteli a držiteli moci, nadřízení jsou nepřístupní, vedoucí jsou direktivní, vedení kontroluje a deleguje. Moc je centralizovaná a manažeři počítají s poslušností členů svého týmu. Zaměstnanci očekávají, že jim bude řečeno, co a kdy mají dělat. Očekává se kontrola a manažeři jsou za své postavení respektováni. Komunikace je nepřímá a negativní zpětná vazba skrytá. Vysoká mocenská vzdálenost také znamená, že indonéští spolupracovníci budou očekávat, že je šéf nebo manažer bude jasně řídit – je to klasický typ dynamiky Guru-Student, který platí pro Indonésii. Obyvatele Západu může značně překvapit viditelný, společensky přijatelný, široký a nerovný rozdíl mezi bohatými a chudými .
Individualismus
Základní otázkou, kterou se tato dimenze zabývá, je míra vzájemné závislosti, kterou společnost udržuje mezi svými členy. Souvisí s tím, zda je sebepojetí lidí definováno ve smyslu „já“ nebo „my“. V individualistických společnostech se předpokládá, že se lidé starají pouze o sebe a svou přímou rodinu. V kolektivistických společnostech lidé patří „do skupin“, které se o ně starají výměnou za loajalitu.
Indonésie s nízkým skóre (14) je kolektivistická společnost. To znamená, že je zde vysoce preferován pevně vymezený společenský rámec, v němž se od jednotlivců očekává, že se podřídí ideálům společnosti a in-skupin, k nimž patří. Jedním z míst, kde je to jasně patrné, je aspekt Rodina v roli vztahů. Například v Indonésii, pokud se někdo chce oženit, je důležité, aby se setkal s rodinou ženy, protože rodina je pro ni velmi důležitá. Pokud chce být muž ženou brán vážně, musí navštívit její rodinu a formálně se představit rodičům dívky. Je nevhodné se ženě dvořit a formalizovat vztah, aniž by o tom byli nejprve informováni rodiče dívky. Dalším příkladem kolektivistické kultury Indonésie je rovnost mezi dítětem a rodičem
Indonéské děti jsou oddány svým rodičům, stejně jako jsou rodiče oddáni jim po celý jejich dospívající život. Jejich touhou je usnadnit rodičům život. Existuje touha postarat se o rodiče a poskytnout jim podporu ve stáří. V Indonésii je přijato asijské přísloví: „Můžeš si pořídit další manželku nebo manžela, ale ne další matku nebo otce“. Tato rodinná loajalita se projevuje i v tom, že indonéské rodiny si nechávají starší lidi (např. prarodiče) doma, místo aby je posílaly do nějakého ústavu. V individualistických společnostech je důraz kladen pouze na nukleární rodinu.
Maskulinita
Vysoké skóre (Maskulinita) v této dimenzi naznačuje, že společnost bude řízena soutěživostí, úspěchem a úspěšností, přičemž úspěch je definován vítězem / nejlepším v oboru – hodnotový systém, který začíná ve škole a pokračuje po celý organizační život.
Nízké skóre (Feminita) v této dimenzi znamená, že dominantními hodnotami ve společnosti jsou péče o druhé a kvalita života. Feminní společnost je taková, kde je kvalita života znakem úspěchu a vyčnívání z davu není obdivuhodné. Zásadní otázkou zde je, co lidi motivuje, zda chtít být nejlepší (Maskulinní), nebo mít rád to, co děláte (Femininní).
Indonésie dosáhla v této dimenzi skóre (46), a je tedy považována za málo Maskulinní. Indonésie sice není zcela podobná většině severoevropských zemí, které mají velmi nízkou Maskulinitu, a jsou tedy považovány za Femininní, ale je méně Maskulinní než některé jiné asijské země, například Japonsko, Čína a Indie. V Indonésii je důležitý status a viditelné symboly úspěchu, ale ne vždy je to materiální zisk, který přináší motivaci. Často je pro ně důležitější postavení, které člověk zastává, a to díky indonéskému pojmu zvanému „gengsi“ – volně přeloženo „vnější projevy“. Je důležité, aby bylo „gengsi“ silně udržováno, čímž se projektuje odlišný vnější vzhled, jehož cílem je zapůsobit a vytvořit auru postavení.
V femininních zemích se klade důraz na „práci, aby se dalo žít“, manažeři usilují o konsenzus, lidé si v pracovním životě cení rovnosti, solidarity a kvality. Konflikty se řeší kompromisem a vyjednáváním. Upřednostňují se pobídky, jako je volný čas a flexibilita. Důraz je kladen na blahobyt, status se neukazuje. Efektivní manažer je podporující a rozhodování se děje prostřednictvím zapojení. Naproti tomu maskulinní země a do jisté míry i nižší maskulinní země, které na škále nedosáhly příliš nízkého skóre, aby mohly být nazývány femininními zeměmi, vykazují rysy maskulinních společností, ale v menší míře.
Vyhýbání se nejistotě
Dimenze Vyhýbání se nejistotě souvisí se způsobem, jakým se společnost vyrovnává se skutečností, že budoucnost nelze nikdy znát: máme se snažit budoucnost kontrolovat, nebo ji prostě nechat, aby se stala? Tato nejistota s sebou přináší úzkost a různé kultury se naučily s touto úzkostí vyrovnávat různými způsoby. Míra, do jaké se příslušníci dané kultury cítí ohroženi nejednoznačnými nebo neznámými situacemi a vytvořili si přesvědčení a instituce, které se jim snaží vyhnout, se odráží ve skóre v dimenzi Vyhýbání se nejistotě.
Indonésie dosáhla v této dimenzi skóre (48), a má tedy nízkou preferenci vyhýbání se nejistotě. To znamená, že v Indonésii existuje silná preference javánské kultury oddělení vnitřního já od vnějšího já. Když je člověk rozrušený, je pro Indonésana obvyklé neprojevovat negativní emoce nebo hněv navenek. Budou se usmívat a budou zdvořilí bez ohledu na to, jak moc jsou uvnitř rozzlobení. To také znamená, že udržování harmonie na pracovišti a ve vztazích je v Indonésii velmi důležité a nikdo si nepřeje být šiřitelem špatných nebo negativních zpráv či zpětné vazby. Další aspekt tohoto rozměru lze spatřovat v řešení konfliktů. Přímá komunikace jako metoda řešení konfliktů je často vnímána jako ohrožující situace, která je Indonésanům nepříjemná. Osvědčenou a úspěšnou metodou šíření nebo řešení konfliktů je známější cesta využití třetí strany – prostředníka, která má mnoho výhod. Umožňuje výměnu názorů bez ztráty tváře a také vzhledem k tomu, že jedním z hlavních projevů indonéského vyhýbání se nejistotě je zachování zdání harmonie na pracovišti; prostředník odstraňuje nejistotu spojenou s konfrontací.
Možná jedna z velmi klíčových indonéských frází, která popisuje, jak to funguje, je „Asal Bapak Senang“ (Udržujte šéfa spokojeného). Důvod je mnohonásobný; pokud jej však extrapolujete na dimenzi UAI, zjistíte, že udržet šéfa šťastného znamená, že budete odměněni, a pokud budete odměněni, nebudete mít žádnou ekonomickou ani statusovou nejistotu, protože budete i nadále cenným členem společnosti.
Dlouhodobá orientace
Tato dimenze popisuje, jak si každá společnost musí udržet určité vazby na vlastní minulost a zároveň se vypořádat s výzvami současnosti a budoucnosti, přičemž společnosti tyto dva existenční cíle různě upřednostňují. Normativní společnosti, které mají v této dimenzi nízké skóre, například dávají přednost udržování časem ověřených tradic a norem, zatímco na společenské změny pohlížejí s podezřením. Ty, jejichž kultura dosahuje vysokého skóre, naopak zaujímají pragmatičtější přístup: podporují šetrnost a úsilí o moderní vzdělání jako způsob, jak se připravit na budoucnost.
Indonésie s vysokým skóre 62 bodů naznačuje, že má pragmatickou kulturu. Ve společnostech s pragmatickým zaměřením lidé věří, že pravda velmi závisí na situaci, kontextu a době. Vykazují schopnost snadno přizpůsobovat tradice změněným podmínkám, silný sklon k úsporám a investicím, šetrnost a vytrvalost při dosahování výsledků.
Indulgence
Jedním z problémů, kterým lidstvo čelí v současnosti i v minulosti, je míra socializace malých dětí. Bez socializace se nestáváme „lidmi“. Tento rozměr je definován jako míra, do jaké se lidé snaží ovládat své touhy a impulsy na základě toho, jak byli vychováváni. Relativně slabá kontrola se nazývá „požitkářství“ a relativně silná kontrola se nazývá „zdrženlivost“. Kultury lze tedy popsat jako požitkářské nebo zdrženlivé.
Nízké skóre 38 bodů v této dimenzi ukazuje, že Indonésie má kulturu zdrženlivosti. Společnosti s nízkým skóre v této dimenzi mají sklon k cynismu a pesimismu. Na rozdíl od požitkářských společností také společnosti Zdrženlivé nekladou velký důraz na volný čas a kontrolují uspokojování svých tužeb. Lidé s touto orientací mají pocit, že jejich jednání je Omezeno společenskými normami, a mají pocit, že dopřávat si je poněkud nesprávné.