Co je to emoce?
„Emoce“ je relativně nový termín a existují jazyky, které nemají ekvivalent. Historicky lidé nemluvili o emocích, ale o vášních. Vášně zahrnují nebo zahrnovaly nejen emoce, ale také slast, bolest a touhu.
„Vášeň“, stejně jako „pasivita“, pochází z latinského patere, což znamená „trpět“. Často se zdálo, že pasivní vášně nemáme pod kontrolou, a dnes tento termín označuje silný nebo nutkavý cit či touhu (zejména lásku nebo chtíč), přičemž si zachovává i omezenější středověký význam Kristova utrpení na kříži a mučednické smrti svatých.
Pojmem pasivity se zachovává „cit“, který pochází z latinského emovere, což znamená „pohybovat se, odstraňovat, rozrušovat“. Trpět emocí znamená být působen, být rušen a trápen.
Dlouhá řada myslitelů stavěla „zvířecí“ vášně proti klidnému a bohulibému rozumu, přičemž různé autority od stoiků až po Spinozu šly tak daleko, že obhajovaly apatheii, tj. potlačení citů, emocí a obav. Bohužel toto historické upřednostňování rozumu nevedlo ani tak k potlačování citů, jako spíše k jejich téměř úplnému přehlížení.
Dnes jsou city natolik zanedbávány, že si většina lidí neuvědomuje hluboké proudy, které jimi hýbou, brzdí je a svádějí je na scestí.
Řeknu-li: „Jsem vděčný“, mohu tím myslet jednu ze tří věcí: že právě cítím vděčnost za něco, že jsem za danou věc obecně vděčný, nebo že jsem vděčný typ člověka. Podobně když řeknu „jsem hrdý“, mohu tím myslet, že jsem v současné době na něco hrdý, že jsem na to obecně hrdý nebo že jsem hrdý člověk.
První případ (aktuálně se cítím na něco hrdý) nazvěme emocionálním prožitkem, druhý případ (jsem na tu věc obecně hrdý) emocí nebo sentimentem a třetí případ (jsem hrdý druh člověka) vlastností.
Je velmi časté tyto tři případy zaměňovat nebo slučovat, zejména první a druhý. Zatímco však citový prožitek je krátký a epizodický, emoce – která může, ale nemusí být výsledkem nahromaděných citových prožitků – může přetrvávat mnoho let a za tu dobu předurčit různé citové prožitky, stejně jako myšlenky, přesvědčení, touhy a činy. Například láska může vyvolat nejen milostné pocity, ale také radost, smutek, vztek, touhu a žárlivost a další.
Podobně je velmi časté zaměňovat emoce a pocity. Emocionální prožitek je na základě toho, že je vědomým prožitkem, nutně pocitem, stejně jako tělesné vjemy, jako je hlad nebo bolest (i když ne všechny vědomé prožitky jsou zároveň pocity, ne například víra nebo vidění, pravděpodobně proto, že postrádají somatický nebo tělesný rozměr).
Naproti tomu emoce, které jsou v jistém smyslu latentní, mohou být vždy pociťovány sensu stricto pouze prostřednictvím emocionálních prožitků, které vyvolávají, i když mohou být objeveny také prostřednictvím s nimi spojených myšlenek, přesvědčení, tužeb a činů.
Přes tyto vědomé a nevědomé projevy nemusí být emoce samy o sobě vědomé a některé emoce, například nenávist k matce nebo zamilovanost do nejlepšího přítele, mohou být odhaleny, natož přiznány, až po několika letech psychoterapie.
Neel Burton je autorem knihy Heaven and Hell: The Psychology of Emotions (Psychologie emocí) a dalších knih.