Co je to „postmodernismus“
Co je to „postmodernismus?“
Slovo „postmodernismus“ se používá v mnoha různých situacích a znamená mnoho věcí. Pokud je použito v umění,literatuře, politice, architektuře a filozofii, má specifickékonotace. Tím chci říci, že lidé toto slovo používají velmi nedbale.
Většina verzí postmodernismu má společný smysl – že nyní žijeme bez přijatých transcendentních pravd. Věci, které považujeme za pravdivé, krásné a dobré, nemusí být pravdivé, krásné a dobré.
Filozofie a náboženství nám v tom nepomohou, říkají postmodernisté. Někteří přijímají ten či onen filozofický přístup nebonáboženskou víru, ale není žádný dobrý důvod, proč by se k nim měli ostatní přidávat. Problémy lidskéexistence musíme řešit bez mimolidských měřítek a soudců.
Jean-FrançoisLyotard řekl, že postmodernismus je „nedůvěra vůči metanarativům“.*
Tady je propoziční výklad postmodernismu.**
1. Nic takového jako transcendentní pravda neexistuje. To, co nazýváme „pravdou“, je prostě to, s čím souhlasíme. Takzvané pravdy nebo fakta jsou pouze vyjednaná přesvědčení, produkty sociální konstrukce afabrikace, nikoli „objektivní“ nebo „vnější“ vlastnosti světa.
2. Poznání,realita a pravda jsou produkty jazyka. Neexistuje žádná na jazyce nezávislá realita, která by mohla učinit naše myšlenky pravdivými nebo nepravdivými.
3. Kdyby existovaly nějaké transcendentní nebo objektivní pravdy, byly by pro člověka nedostupné a nepoznatelné, a tudíž nedostupné pro jakékoli praktické epistemologické účely.
4. Neexistují žádné privilegované epistemické pozice a žádné jisté základy přesvědčení. Všechna tvrzení jsou posuzována podle konvencí nebo jazykových her, které nemají žádný hlubší základ. Neexistují žádné neutrální, transkulturnístandardy pro řešení sporů.
5. Odvolávání se na pravdu je pouze nástrojem nadvlády nebo represe, které by měly být nahrazeny postupy s progresivní společenskou hodnotou.
6. Pravdu nelze porazit, protože všechny domněle pravdivě orientované praktiky jsou zkorumpované a zaujaté politikou nebo zištnými zájmy.
SheldonWolin používá slovo „postmoderní“ podobně jako Lyotard, a nikoli jako součást epistemického tvrzení. „Pro teoretiky postmoderní doby … již neplatíkontrast mezi zdáním a skutečností. Zdání je vše…. závislé na neustálých a neodbytných změnách, které podkopávají důvěru v existenci principu reality. „*+ Wolin později dodává: „Především mezi změnami od moderní k postmoderní moci je to, že direktivní role státu je nyní sdílena s formami moci, které byly dosud chápány především jako ekonomické povahy. „**+
*Postmoderní stav: A Report on Knowledge (University of Minnesota Press, 1984), s. xxiv. Viz další poznámka. Lyotard sice říká, že se jedná o „(s)implikaci do extrému….“
**Těchto 6 propozic, citát, je prezentováno jako „kritika epistemologie založené na pravdě“ v Alvin I. Goldman, Knowledge in a Social World (Oxford, 1999), str. 10. Těchto šest propozic je podle Goldmana zcela zjevně chybných. A co hůř, jsou podle něj hloupé. Proto se lidé, kteří se považují za postmoderní filosofy, necítí dobře na katedrách filosofie, kde jim kolegové kladou otravné otázky. Je třeba poznamenat, žeGoldman se nezabývá přímo tím druhem propozic, o nichž se zmiňuje v narážce na Lyotarda. Užitečně rozlišujeme mezi obecnými propozicemi o společnosti nebo dějinách a konkrétními tvrzeními, která sledujeme, protože si přejeme mít pravdivé přesvědčení (na rozdíl od toho, že jsme mylně informováni nebo neinformováni). (Goldman, 24, 26)
*+ Politicsand Vision (Rozšířené vydání, Princeton University Press, 2004), s. 395.
**+ Tamtéž, s. 563.
**+ Tamtéž, s. 563.