Daniel arap Moi nekrolog
Daniel arap Moi, který zemřel ve věku 95 let, se narodil v chudé rolnické rodině v Rift Valley v britské koloniální Keni a stal se jedním z nejdéle žijících afrických vůdců po získání nezávislosti. Jeho neslavný odchod od moci na konci roku 2002, po 24 letech ve funkci prezidenta, kdy byl jím připravovaný kandidát na jeho nástupce drtivě poražen, však vypovídá o skutečném příběhu jeho let u moci.
byl to příběh stability udržované bezohlednou manipulací s etnickou kartou a slabostmi jeho protivníků a zdokonalováním kultury korupce a beztrestnosti zděděné po jeho předchůdci, prvním keňském prezidentovi Jomo Kenyattovi.
Moi, jehož rodné jméno bylo Toroitich, strávil svá raná léta ve vesnici Kurieng’wo v Baringu v západní Keni, kde se spolu se svým bratrem staral o několik ovcí a koz po svém otci Kimoi arap Chebii, pastevci, který zemřel, když byly Moiovi čtyři roky. Jeho strýc z otcovy strany ho poslal do protestantské misionářské základní školy, kde přijal křestní jméno Daniel. Střední vzdělání získal v další misionářské škole a poté nastoupil do státní školy v Kapsabetu, 100 mil od domova. Každý semestr chodil do školy a ze školy pěšky.
Moi se stal úspěšným učitelem a poté zástupcem ředitele pedagogické školy, než se začal věnovat koloniální politice. V říjnu 1955 se stal členem keňské legislativní rady (Legco) – jedním z pěti Afričanů nominovaných britskou koloniální vládou.
Po získání nezávislosti v roce 1963 se stal ministrem vnitra a o tři roky později také viceprezidentem Kenyatty. Moi jako příslušník malého etnika Kalenjinů byl pro Kenyattu vhodným outsiderem – a člověkem, který byl prezidentovi vděčný za všechno – na kterého se mohl spolehnout, protože jeho vlastní skupina politiků Kikuyu sváděla boj o dominanci v jeho administrativě.
Tyto roky byly pro zemi stabilní a Keňa prosperovala díky investicím a půjčkám – což bylo plodem Kenyattovy neochvějné prozápadní politiky, která zahrnovala i povolení umístění britských vojsk v Keni. Mezinárodní společenství zavíralo oči před zjevnou korupcí v nejvyšších patrech keňské politiky a politickými vraždami, které odstraňovaly méně poddajné představitele opozice.
I když byl Moi jako sjednotitel zvolen, neočekávalo se, že jeho prezidentství vydrží, tak dominantní byli ostatní konkurenční kandidáti. Ti se však ve vzájemných bojích o moc sami zničili a Moi se svou filozofií „Nyayo“ (mír, láska a jednota) byl Keňany zpočátku přijat. Věřili, že by mohl dát zemi šanci překonat tribalismus, který tolik poznamenal korupci a kupčení s vlivem předchozí vlády.
Brzy se však charakteristickými znaky Moiova režimu staly netolerance a vylučování a v červnu 1982 byla změněna ústava tak, aby se Kanu stal jedinou legální politickou stranou. V srpnu následoval pokus o převrat vedený letectvem, který byl potlačen s mimořádnou brutalitou. Intelektuálové, právníci a někteří vojenští důstojníci uprchli do exilu.
Moi tuto výzvu přečkal s dalšími represemi a pokračoval v upevňování své mocenské základny tím, že dovolil korupci nabývat stále extravagantnějších rozměrů. Vysoce personalizovaná výkonná moc se stala jeho receptem na vládnutí a nenápadně se z něj stal nezpochybnitelný vůdce, sotva rozpoznatelný jako neviditelný nestraník z předchozích let.
Na počátku 90. let vedlo pronásledování etnických skupin spojených s opozicí nebo potenciální opozicí k vysídlení statisíců lidí v údolí Rift Valley, stovkám mrtvých při tzv. kmenových střetech a zadržení mnoha politických aktivistů. Vypukly velké skandály týkající se zpronevěry státních prostředků, které však byly vždy ututlány. Tyto skandály – a etnické čistky – pokračovaly až do konce Moiova režimu. Ministři, politici a vysocí státní úředníci se také zmocnili velkých ploch veřejné půdy, čímž připravili o živobytí tisíce chudých agrárních obyvatel.
V polovině roku 1995 přišla první velká politická výzva v podobě založení nové strany Safina (Noemova archa). Vedl ji Richard Leakey, bílý keňský ochránce přírody s vynikajícími výsledky práce pro zemi, a několik známých právníků a starých politiků znechucených poklesem prestiže země a izolací Kanu od stále chudšího obyvatelstva. Nová strana se setkala s násilnou opozicí zosnovanou Kanuem.
Reformistická shromáždění za ústavní změny, která se konala o dva roky později, byla napadena tak násilně, že proti nim protestovalo 22 zahraničních velvyslanectví a MMF pohrozil zadržením půjčky ve výši 36 milionů dolarů – což byla první z velkých sankcí ze strany dárců a mezinárodních finančních institucí. Do roku 2002 zadržel MMF 350 milionů dolarů.
Moi byl příliš obratný politik na to, aby se pokusil změnit ústavu a zajistit si tak další období u moci, ale v roce 2001 začal připravovat svůj odchod a zajišťovat si budoucnost. Do parlamentu jmenoval Uhurua Kenyattu, podnikatelského syna prvního prezidenta, rychle ho povýšil na ministra pro místní samosprávu a připravoval ho na vedení Kanu. Bylo jasné, že Moi bude nezkušeného mladíka mentorovat.
Nejenže to rozzuřilo staré stranické barony Kanu, kteří čekali na svou chvíli nejvyšší moci, ale keňským opozičním stranám se po deseti letech hádek podařilo sjednotit. Společně přinesly nečekané vítězství ve volbách v roce 2002, které ponížilo Kenyattu i jeho propagátora. Moi byl nucen předat moc Mwai Kibakimu, který byl dříve klíčovým členem Kanu, ale po deset let nesmiřitelným kritikem všeho, co Moiův režim začal reprezentovat.
V roce 2007 však Kibaki v tvrdém světě keňské politiky zjistil, že Kenyattu potřebuje – a udělal z něj místopředsedu vlády. Kenyatta byl mezinárodním trestním soudem obviněn z toho, že byl jedním z pachatelů smrtících volebních násilností v tomto roce. Tím však jeho kariéra neskončila a v roce 2013 se politika v Keni uzavřela zvolením Uhuru Kenyatty prezidentem.
V roce 2015 byla obvinění ICC stažena a Kenyatta byl v roce 2017 znovu zvolen. Po zvolení Moiova nejmladšího syna Gideona mocným předsedou Kanu a od roku 2013 také senátorem za Baringo se Moi na stará kolena dočkal upevnění svého politického odkazu, jak dlouho plánoval.
V roce 1950 se Moi oženil s Lenou Bommetovou a měli spolu pět synů a tři dcery. Rozvedli se v roce 1979 a Lena zemřela v roce 2004; jeho nejstarší syn Jonathan zemřel loni. Moi přežil své další děti.
– Daniel Toroitich arap Moi, politik, narozen 2. září 1924; zemřel 4. února 2020
{{horníLvice}}
{{{dolníLvice}}
{{horníPrava}}
{{{dolníPrava}}
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Kenya
- Afrika
- období
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterestu
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.