Definice ctnosti
Pojem ctnosti je abstraktní a vztahuje se k myšlence jednání pro společné dobro. Zde ji lze v zásadě chápat dvěma způsoby: na úrovni jednotlivce nebo na úrovni transcendentního stavu lidské bytosti. Ctnost je obecně chápána jako fenomén, který se získává socializací a životem ve společenství, protože právě úcta k druhým umožňuje naše vlastní přežití. Ctnost jednat v souladu s hodnotami, které daná společnost zavedla nebo vytvořila, bude vždy přínosem pro všechny.
V tomto smyslu můžeme říci, že ctnost jako základní a transcendentální podmínka lidské bytosti je to, co nás přirozeně vede k hledání společného dobra a k rozvoji etických a morálních hodnot, které přispívají k životu společenství. Ctnost je tedy něco, co získáváme tím, že sdílíme svou existenci s ostatními, ačkoli právě to ji může zkazit.
Ctnost na individuální úrovni se vždy týká praktičtějších a konkrétnějších prvků, které souvisejí s tím, jak člověk žije svůj každodenní život. Ctnosti jako laskavost, solidarita, etika, úcta k druhým, oddanost, spravedlnost a pravda jsou příklady, díky nimž lze jedince označit za subjekt s velkými ctnostmi. V tomto ohledu však ctnosti jedince nemusí být pouze sociální nebo morální, ale mohou se týkat i jeho estetických, politických, ideologických, tvůrčích, fyzických atd. ctností.
Podle západní tradice jsou čtyři nejdůležitější lidské ctnosti: střídmost, rozvážnost, spravedlnost a statečnost, které jsou nezbytné pro rozvoj pevných, oddaných, spravedlivých a všem prospěšných společenských zkušeností. Také je třeba poznamenat, že byly zahrnuty do náboženských nauk různých náboženství
Střídmost
Střídmost je ctnost, která naznačuje umírněnost v přitahování požitků a podporuje tak v tomto ohledu rovnováhu. Když je člověk střídmý, ovládne svou vůli nad instinkty a vždy udrží své touhy na uzdě a v souladu s poctivostí. Například střídmost je spojena s pojmy jako umírněnost a střízlivost.
Obezřetnost
Obezřetnost je kvintesencí ctnosti jednat spravedlivě, správně a obezřetně, a pokud jde o komunikaci, obezřetnost se projevuje, když se používá jasný, obezřetný a doslovný jazyk v souladu se situací a kontextem. Jednat s rozvahou také znamená jednat s respektem ke svobodě a pocitům druhých, i když nejsou v souladu s našimi představami.
Tvrdošíjnost
Ctnost pevnosti znamená překonávat strach ve všech jeho aspektech, a proto bude mít přednost pevnost v přijatých rozhodnutích a vytrvalost v úsilí o dosažení dobra. Přes překážky a nástrahy, které nám stojí v cestě, a oběti, které musíme přinést, abychom dosáhli cíle, nám statečnost dodá odvahu a přiměje nás, abychom je s odvahou a elánem překonali a nakonec z nich vyšli jako vítězové.
Spravedlnost
Ctnost spravedlnosti, respektive ten, kdo jedná veden touto ctností, bude zvlášť dbát na to, aby svému bližnímu dal to, co mu náleží a co mu právem náleží, a bude tak činit vždy vyváženě s ohledem na ostatní lidi a na společné dobro.
Nyní je třeba říci, že autoři připisovaní křesťanství, kteří vycházeli z výše uvedených ctností, rozvinuli teologické ctnosti, což jsou takové návyky, které sám Bůh vštěpuje lidem do vůle i do inteligence, aby byli schopni uspořádat své jednání. Jsou to: víra, naděje a láska a jsou považovány za doplněk kardinálních ctností.
Víra
Víra znamená pevný souhlas vůlí s pravdou stanovenou v božském zjevení, to znamená, že věřící toho či onoho náboženství se drží pravdy na základě autority toho, kdo o ní svědčí. Víra je nepochybně základem, pilířem, na němž se náboženství udržují. Věřící slepě důvěřují normám, které poskytují nebo vysvětlují autority náboženství, které vyznávají.
Doufají
Doufání je ctnost, díky níž člověk projeví důvěru a jistotu ohledně dosažení věčného života a poskytnutí prostředků, které pomohou k jeho získání.
Laskavost
Laskavost znamená v křesťanství lásku k Bohu nade vše a tato láska se navíc rozšiřuje na bližního právě kvůli této lásce k Bohu. Dobročinnost tedy vyžaduje konat dobro a jednat v souladu a s úctou vůči svým bratrům a sestrám. Charita navíc vytváří reciprocitu, to znamená, že dává a vrací stejným způsobem a se stejnou intenzitou. A nikdy nejde ruku v ruce s vlastním zájmem, ale s velkorysostí.