Definice MX
Abstrakce pochází z latinského slovesa abstrahere, které znamená něco oddělit nebo vyjmout. Abstraktní je obecně to, co je v protikladu ke konkrétnímu.
Jeden z významů abstraktního je ten, který se vztahuje k lidskému myšlení, které je abstraktní, protože z věcí, které pozorujeme, můžeme extrahovat obecné rysy a získat ideje. Ideje (krásy, dobra, lásky, touhy atd.) jsou pojmy, které nikde nepozorujeme, ale které jsme schopni odvodit procesem abstrakce.
Abstraktní rozměr rozumu je téma, které prostupuje západní filozofické myšlení od jeho počátků. Filozofové se zamýšleli nad myšlenkou toho, co je abstraktní. Neměli bychom zapomínat, že filozofie vznikla jako překonání mýtického myšlení, které bylo založeno na prostém pozorování přírodních jevů, jež byly připisovány duchovním silám nebo vůli bohů.
Pro Platóna je abstrakce tím, co vytváří naše ideje, pojmy, které se vztahují ke skutečnosti obecným a formálním způsobem. Jiní myslitelé hovořili o pojmu univerzálního. Tento druh pojmového vidění se uplatnil i ve vědeckém myšlení, které se rovněž zabývá abstraktními pojmy: rychlostí, energií, silou, zrychlením a mnoha dalšími. Matematika je čistě abstraktní poznání, neboť její principy či axiomy jsou produktem lidského rozumu.
Filozofie a přírodní vědy nejsou jedinými obory, v nichž se hovoří o abstraktním. V umění existuje tvůrčí proud, abstraktní umění. Vzniklo na počátku 20. století jako opozice k figurativnímu umění, které se snažilo napodobovat a reprodukovat přírodu. Abstraktní umění reprodukuje základní formy reality v uměleckém díle (např. v malbě). Abstraktní formy se objevují i v jiných uměleckých projevech. Vyznačují se odpoutáním se od pozorování věcí tak, jak jsou, a snaží se vytvořit svět pojmů nezávislých na zkušenosti.
Ačkoli je abstrakce skutečným rysem lidské mysli, děti tento druh myšlení nemají. Pozorují, dotýkají se a jejich myšlenky se vztahují ke konkrétním věcem, které se dějí kolem nich. Vývojová psychologie zkoumala rozdíly mezi konkrétním myšlením dětí a abstraktním myšlením dospělých. Odhaduje se, že ve věku 12 let jsou děti schopny rozvíjet myšlenky nezávisle na konkrétní zkušenosti a začínají rozvíjet abstraktní chápání světa.
V běžném jazyce je pojem abstraktní velmi přítomný. Ve skutečnosti říkáme, že jsme abstrahováni, to znamená, že jsme mentálně odtrženi od konkrétní situace, v níž žijeme.
.