Definice práva
Právo je soubor zákonů, usnesení, předpisů vytvořených státem, které mohou mít trvalý a závazný charakter podle potřeby každého z nich a které jsou přísně dodržovány VŠEMI lidmi, kteří v tomto společenství žijí, aby bylo zaručeno dobré společenské soužití mezi nimi a aby řešení konfliktů mezilidského typu dospělo k dobrému konci.
To znamená, že i když se domnívám, že například dodržování dopravního předpisu je nespravedlivé, musím ho respektovat a dodržovat, protože právo se nezajímá o konkrétní myšlenky, ale o zajištění dobrého fungování společnosti. Tímto způsobem se připouští, že existence práva má význam pro to, aby práva občanů jako individuálních bytostí byla vhodným způsobem formulována tak, aby bylo dosaženo trvalosti společnosti jako celku.
Ačkoli si to někdy neuvědomujeme kvůli každodennosti a automatičnosti některých situací nebo činností, které provádíme každý den našeho života, je právo jednou z věcí, které jsou nejvíce přítomny v každém z našich dnů; skutečnost, že každé ráno nastoupíme do dopravního prostředku, abychom šli do práce, nebo stejná práce, kterou vykonáváme, abychom dostali výplatu, obvykle měsíční, peněz, jsou všechno věci, které znamenají konstituované právo, s nímž počítáme. Pokud takové právo neexistuje, můžeme a máme právo (nadbytečnost je nadbytečná…) se ho dožadovat, pokud není účinně a včas a v náležité formě naplněno. Jinými slovy, můj šéf má povinnost mi na konci měsíce vyplatit stanovenou částku peněz a dopravní společnost má závazek mě do této destinace každý den dopravit a já mám právo ji požadovat, pokud tak z nějakého důvodu neučiní. Proto jen při dodržování práva je možné harmonické fungování společnosti, protože nedodržování práva sráží skutečné situace anarchie, kdy někteří členové budou poškozeni na své integritě, na svém majetku nebo dokonce přijdou o život.
To, co nám všem bez výjimky dává právo, je možnost být si před zákonem rovni, to znamená, že pro právo není důležité, že můj šéf má více peněz nebo moci než já, pokud jde o uplatnění nároku na tyto peníze, které mi nebyly vyplaceny. Pokud ano, zákon bude samozřejmě na mé straně. Tato rovnost před zákonem znamená, že ústavní práva nebo práva přiznaná jinými zákony či předpisy platí pro všechny obyvatele národa bez ohledu na jejich práci, ekonomické postavení nebo intelektuální či akademické vzdělání.
Právo je živeno a obecně vychází z psaných textů, v nichž jsou zakotveny určité myšlenky nebo podstatné základy pro využití práva, jsou to mimo jiné: ústava, zákon, judikatura, obyčej, právní akt, smlouvy, doktrína. Systematizace těchto norem v různých hierarchiích umožňuje jejich lepší uspořádání a zabraňuje rozporům a překrývání. Zákon vydaný Parlamentem a vyhlášený výkonnou mocí tedy nemůže porušovat ustanovení předpisu vyššího stupně, jako je Ústava. Proto jsou zapotřebí orgány činné v trestním řízení; v každém státě se tento orgán nazývá jinak a je součástí soudní moci.
Ve federálních zemích má navíc právo kromě národního rozměru i svou zemskou nebo provinční organizaci, která se může v jednotlivých regionech lišit v různých nuancích. Upřednostňuje se, aby některé trestné činy nebo porušení práv strategického významu zůstaly v rukou federálního práva, jako je tomu mimo jiné v případě obchodování s drogami nebo národní bezpečnosti.
Právo bylo také rozděleno do různých odvětví nebo kategorií, aby se uspořádalo jeho zpracování, jako je správní, občanské, hospodářské, politické a procesní právo, které patří mezi nejdůležitější. Stejně tak vhodný výkon práva zahrnuje spolupráci s dalšími obory, jako jsou zdravotnické vědy (v oblasti soudního lékařství), exaktní vědy (při provádění různých druhů expertíz) a kriminalistika (v jejích nejrůznějších přístupech popsaných moderními vědami).
.