„Dospívání v době krize: Děti velké hospodářské krize“ – SHEC:
„Growing Up in Down Times:
Tato esej poskytuje historický pohled na sociální, politické a ekonomické okolnosti Velké hospodářské krize. Naznačuje některé způsoby, jak těžké časy 30. let 20. století ovlivnily mladé lidi a zanechaly na nich stopy v dospělosti.
Dynamická kapitalistická ekonomika Spojených států byla horskou dráhou konjunktur a propadů a neušetřila žádnou generaci překvapivých propadů a vzestupů. Nové trhy, výrobky a efektivita umožnily mnoha Američanům pohodlný život a někdy i získání velkého bohatství, přesto však národ v průběhu své historie zažíval i vážné hospodářské poklesy. V industrializujícím se devatenáctém století byly krize pravidelným jevem, který zasáhl alespoň jednou za desetiletí s výjimkou šedesátých let 19. století (kdy došlo k občanské válce). Deprese jsou obecně chápány jako dlouhodobé hospodářské propady způsobující rozsáhlou nezaměstnanost, ale nejsou o nic méně ničivé, protože jsou tak časté. A nejničivější ze všech, co se týče délky a hloubky, byla Velká hospodářská krize ve 30. letech 20. století. Začala těsně před krachem na burze v roce 1929 a skončila vypuknutím druhé světové války v roce 1941. Mezitím přišlo o práci patnáct milionů Američanů, tedy čtvrtina pracovní síly. Další miliony lidí přišly o své domovy, farmy, podniky a životní úspory.
Historici se dodnes neshodnou na příčinách deprese, respektive na tom, která kombinace příčin byla nejkritičtější. Mezi přispívající faktory obecně patří nadprodukce plodin a průmyslového zboží nebo jejich nedostatečná spotřeba v důsledku nízkých mezd a omezené kupní síly běžných rodin. Současně snadné úvěrování a přílišná sebedůvěra zrozená z prosperujících dvacátých let přiměly velké i malé investory hrát na burze jako na pouti a zadlužovat se více, než bylo rozumné. Mezinárodní obchod navíc dusila vysoká cla a špatná správa zahraničních dluhů plynoucí z první světové války. A ekologická krize – zčásti přírodní a zčásti způsobená člověkem – zpustošila Velké pláně a vyvolala sucha a prachové bouře, které vyhnaly tisíce nájemců z jejich půdy. Výsledné útrapy si můžeme prohlédnout na ikonických fotografiích z té doby, na nichž jsou zachyceny rodiny migrantů se zachmuřenými tvářemi jedoucí na západ v přecpaných džípech, gangy chlapců, kteří přeskakují nákladní vlaky a hledají práci, nekonečné fronty na chleba, které se vinou kolem městských bloků, zachmuření pikolíci požadující jídlo, práci nebo bydlení a rozzuření stávkující, kteří se střetávají s policií.
Neschopnost uklidnit rozvrácenou veřejnost, natož zvrátit ekonomiku, vedla k porážce nesmírně populárního prezidenta Herberta Hoovera a k ukončení dvanáctileté vlády Republikánské strany v Bílém domě. Hooverův nástupce, newyorský demokrat Franklin D. Roosevelt, zahájil během prvních sto dnů ve funkci v roce 1933 řadu programů na pomoc farmářům, dělníkům, majitelům domů a nezaměstnaným. Zrušil prohibici, reformoval měnový systém a obnovil důvěru lidí v banky. S podporou impozantní první dámy Eleanor Rooseveltové, ekonomických poradců přezdívaných „mozkový trust“ a nového mocného média – rozhlasu, který mu umožnil promlouvat přímo k veřejnosti, nabídl Roosevelt cestu k oživení. Konzervativci dodnes tvrdí, že jeho liberální politika „New Deal“ a podpora odborů ve skutečnosti zotavení oddálila, ale jeho kroky bezpochyby pomohly udržet při životě miliony Američanů a jejich naděje.
O dopadu Velké hospodářské krize na děti existují dva názorové proudy. Jedna škola tvrdí, že těžké časy zanechaly na mladých lidech fyzické škody a psychické jizvy. Druhá trvá na tom, že desetiletí strašlivé nouze a zoufalého bloudění posloužilo k posílení jejich charakteru a zformovalo to, co se stalo „nejlepší americkou generací“ v období druhé světové války. Ve skutečnosti se zkušenosti dětí s depresí velmi lišily v závislosti na jejich věku, rase, pohlaví, regionu a individuálních rodinných poměrech. Přesto se objevily určité vzorce. Z demografického hlediska klesla v průběhu desetiletí porodnost na nejnižší hodnotu 18 narozených dětí na 1 000 obyvatel a zdravotní stav dětí se zhoršil v důsledku horší dostupné výživy a zdravotní péče.
Ekonomicky mnoho dětí pracovalo v domácnosti i mimo ni; dívky hlídaly děti nebo uklízely v domácnosti, chlapci sháněli noviny nebo čistili boty a oba vykonávali pochůzky a sbírali úrodu. Přesto nedostatek pracovních míst vedl k tomu, že rekordní počet dětí zůstával déle ve škole. Ze společenského hlediska se střední škola poprvé stala typickou zkušeností dospívajících. V roce 1936 navštěvovalo střední školu rekordních 65 % dospívajících, kteří trávili většinu svých dnů společně, vytvářeli si vlastní kliky a hledali jeden u druhého radu a uznání. Tak vznikla myšlenka samostatné, dospívající generace.
Z politického hlediska začal v životě dětí hrát větší roli stát. Federální vláda zřizovala školky, dodávala školní obědy, stavěla hřiště, bazény a míčová hřiště. Zákon o sociálním zabezpečení z roku 1935 poskytoval pomoc venkovským, postiženým a nezaopatřeným dětem, zatímco Civilian Conservation Corps a National Youth Administration vytvářely pracovní místa a vzdělávací příležitosti pro dospívající. Z kulturního hlediska se mládež stala výrazným odbytištěm komiksů se Supermanem a dalšími superhrdiny, filmů s dětskými hvězdami jako Shirley Templeová a Mickey Rooney a Disneyho kreslených filmů, které představily Mickey Mouse a Tři malá prasátka, jejichž ústřední píseň „Who’s Afraid of the Big Bad Wolf“ se stala hymnou této doby.
Tvůrce | Vincent DiGirolamo
Rights | Copyright American Social History Project/Center for Media and Learning
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 3.0 Unported License.Typ položky | Článek/Esej
Cite This document | Vincent DiGirolamo, „“Growing Up in Down Times: Children of the Great Depression“,“ SHEC: Zdroj pro učitele, přístup 25. března 2021, https://shec.ashp.cuny.edu/items/show/525.