Duše si vybírá svou vlastní společnost
Duše si vybírá svou vlastní společnost,
potom zavírá dveře;
na její božskou většinu
už se nevměšuje.
Nehnutě si všímá, jak se vůz zastavuje
u její nízké brány;
nehnutě klečí císař
na její rohoži.
Znám ji z hojného národa
Vyber si jednu;
Pak zavře klapky své pozornosti
Jako kámen.
Tato báseň o přátelství nebo o lásce, chcete-li, ilustruje, proč je Dickinson nazýván básníkem vyloučení. Báseň popisuje výběr přítele (nebo milence) aodmítnutí (vyloučení) všech ostatních. Cítíte rozdíl v jejím podání těchto dvou činů, výběru a odmítnutí? zdůrazňuje více výběr přítele než odmítnutí všech ostatních, nebo je zdůrazněn akt vyloučení?
Dickinsonová prezentuje jednotlivce jako absolutního a právo jednotlivce jako nezpochybnitelné. V této básni je identita duše zajištěna. Bezvýhradná víra v jednotlivce a v sebedůvěru je charakteristicky a kvintesenciálně americká.
Tato báseň také ilustruje Dickinsonův sklon psát verše v jednotkách po dvou. Když se podíváte na řádky, zjistíte, že všechny verše v této básni jsou uspořádány v jednotkách po dvou.
Stanza 1
V 1. a 2. verši se opakuje jaký zvuk? Zdůrazňuje touto aliterací klíčová slova?“
Dickinsonová nechává „duši“ dělat výběr. Jaké aspekty nebo části lidské bytosti představuje „duše“? Například žaludek by představoval chuť k jídlu a hlad nebo vyjadřoval naše fyzické potřeby;mozek, jak jsme o tom mluvili ve třídě, naši racionální nebo intelektuální stránku. Má použití slova „duše“ vysokou nebo nízkou hodnotu pro způsob, jakým si tento člověk vybírá přátele? Má obdivuhodně vysoké nároky, nebo je prolhaně marnivá a necitlivá?“
Zajímavé je slovní spojení „božská většina“. „Božská“ znamená víc než jen pokračování obrazu „duše“. Přiznává status (jaký vyšší status či hodnost by mohl někdo mít?) a status je vDickinsonově poezii důležitou myšlenkou. Nyní se musíme zamyslet nad významem slova „většina“. Většina má několik významů: (1) více než polovina, (2) věk plnoletosti, již nezletilý, (3) vojenská hodnost major, (4) nadřazenost (dnes zastaralý význam). O kterou definici či definice se zde jedná? Zamyslete se nad tím, jak každá z nich zapadá do významu básně a jak přispívá k účinku básněa vyberte si. Je možné, aby v básni byly zamýšleny všechny tyto významy.
Jakým gestem je zavírání dveří? Je to například akce, která ponechává otevřenoumožnost změny, nebo je to akce konečná? Jaké konotace má slovo „vtírat se“? Naznačuje okouzlující přerušení, urážlivé jednání nebo nějaký jiný typ chování ze strany lidí, kteří byli vyloučeni?“
Stanza 2
Duše se nezískává světskou hodností nebo mocí. Řada slov naznačuje postavení: vůz, nízká brána, císař, klečící, rohož. Kdo má vyšší světské postavení? Je v nějakém jiném žebříčku hodnot naznačeno postavení a nadřazenost? Uvažte, že k ní přijel císař, neboť jeho vůz je u její brány. Je v tom náznak, že se jí dvoří?“
Ve třetím řádku Dickinson vylučuje slova; nepozorný čtenář by si mohl myslet, že je to císař, kdo je nepohnut, což je matoucí čtení, protože k ní přijel a klečí před ní. Dickinsonová vynechala podmět a sloveso, které výslovně uvedla v 1. řádku: „všímá si“. Je to duše, kdo je nepohnut, když před ní císař klečí.
Stanza 3
Dickinsonová zobrazuje přísnost a konečnost volby duše. Početné pole („amplenation“), mezi nímž si musí vybrat, jekontrastováno se zúžením její volby, „jedním“. Jaký je účinek slov „ample“ a „nation“? Poté, co si duše vybrala, uzavírá „ventily“ své pozornosti. Má duše možnost volby nebo kontroly nad ventily? Vpustí zavřené ventily něco dovnitř? Vpustily by její ventily někoho dovnitř? Je zde na místě slovní spojení „likestone“? Co je jako kámen – volba duše, její pozornost, nebo ventily? Jaké vlastnosti si spojujeme s kamenem – teplo, chlad, měkkost, pružnost, tvrdost? Je to náhoda, že báseň končí slovem „kámen“, nebo je to vhodné? Začátkya závěry si získávají větší pozornost než zbytek textu nebo z něj vyčnívají díky svému postavení.
Poslední bod, který chci uvést, se týká metra a délky veršů. V každé strofě je první řádek delší (má více slabik a stop) než ostatní tři. Druhý a čtvrtý řádek jsou kratší (majíméně slabik a stop). V poslední strofě je však druhý a čtvrtý řádek kratší než v předcházejících strofách; každý řádek má pouze dvě slabiky. Tato výjimečně krátká linie na sebe upozorňuje; tyto verše znějí tvrdě, důrazně a závěrečně, což je vhodný efekt pro myšlenku vyjádřenou v těchto verších.