Dvakrát hurá sboru volitelů:
Pokud demokracie znamená, že vládne většina, je sbor volitelů nedemokratickou institucí. Dvakrát v posledních pěti volbách přineslo Bílý dům poraženému v lidovém hlasování. V roce 2000 to byl George W. Bush. Před dvěma týdny nám dala Donalda Trumpa, ačkoli Clintonová bude mít s největší pravděpodobností mezi těmi, kdo odevzdali hlasy, náskok více než dvou milionů hlasů. Mnoho lidí, nejen liberálů, se obává, že prezidentství Donalda Trumpa ohrozí základní americké hodnoty. Některá jeho první jmenování a neschopnost důrazně odsoudit rasismus některých jeho stoupenců tyto obavy nijak neutišily. Pokud to nestačí k tomu, aby bylo Kolegium volitelů odsouzeno k zapomnění, pak už dávno přestalo plnit funkci, pro kterou bylo určeno: totiž zajistit, aby prezident vděčil za svůj úřad lidu, a nikoli Kongresu (v té době bylo umožnění Kongresu vybrat prezidenta nejpravděpodobnější alternativou), a zároveň postavit mezi možná příliš horlivý lid a nejmocnější úřad v zemi rozvážnou skupinu moudrých mužů (a to byli kdysi všichni muži).
Alexander Hamilton tyto důvody vyložil ve Federalistech 68:
„Bylo žádoucí, aby při volbě osoby, které má být svěřena tak důležitá důvěra, působil rozum lidu. Tomuto cíli bude vyhověno tím, že právo na její provedení nebude svěřeno žádnému předem ustanovenému orgánu, nýbrž mužům, které si lid za tímto zvláštním účelem vybere…
Stejně tak bylo žádoucí, aby bezprostřední volbu provedli muži, kteří jsou co nejlépe schopni analyzovat vlastnosti přizpůsobené danému postavení a jednají za okolností příznivých pro rozvahu a rozumnou kombinaci všech důvodů a pohnutek, jimiž by se měla řídit jejich volba. Malý počet osob, vybraných svými spoluobčany z obecné masy, bude s největší pravděpodobností disponovat informacemi a rozlišovacími schopnostmi potřebnými k tak složitému vyšetřování.
Bylo také zvláště žádoucí poskytnout co nejméně příležitostí ke zmatkům a nepořádkům….. Volba NĚKOLIKA, kteří budou tvořit přechodný sbor volitelů, bude mnohem méně náchylná k tomu, aby společnost vyvolala nějaká mimořádná nebo násilná hnutí, než volba JEDNOHO, který měl být sám konečným předmětem přání veřejnosti.“
Volitelé však dnes volí JEDNOHO se všemi vášněmi, kterých se Hamilton obával. Téměř nikdo dnes nedokáže identifikovat, koho vlastně volí, a voliči neuvažují a ani nepotřebují mít zvláštní informace. Není divu, že se již po desetiletí ozývají hlasy volající po zrušení Kolegia volitelů a po tom, aby o vůdci národa rozhodovala přímo lidová většina.
Nedemokratické aspekty Kolegia volitelů však samy o sobě nejsou důvodem pro jeho zrušení. Do našeho systému brzd a protivah je zabudováno několik nedemokratických institucí, především celé naše soudnictví. Také některé postupy, včetně změny ústavy a přehlasování prezidentského veta, vyžadují nadpoloviční většinu. Zdá se, že národ přežil tato omezení většinové demokracie poměrně dobře a vydržel možná částečně i díky nim. I pro přesvědčené demokraty s malým „d“ je tedy nutné položit si otázku: Má systém Electoral College nějaké přednosti, které vyvažují jeho občasné zklamání většinové vůle?
Přinejmenším dvě takové přednosti existují. První jsme viděli při volbách v roce 2000. Ať už by vyhrál Bush nebo Gore, bylo by to o vlásek. Díky sboru volitelů jsme nemuseli přepočítávat hlasy celého národa. Místo toho jsme se mohli soustředit na jednodušší úkol – přepočítání hlasů ve státě Florida. Představte si problémy, které by vznikly, napětí, které by existovalo, a tvrzení o nelegitimitě, která by pravděpodobně následovala, kdyby se musel spočítat celý národ a poté přepočítat, aby se zjistily výsledky voleb. Ještě dnes, několik týdnů po volbách, některé státy stále sčítají hlasovací lístky. Nebýt sboru volitelů, vítěze voleb bychom se v den voleb dozvěděli jen zřídka, pokud vůbec, a běžně bychom mohli být v nejistotě až několik týdnů po volbách. A pokud by volby byly natolik těsné, že by to odůvodňovalo přepočítání hlasů, jak bychom to zvládli? Zdá se, že přepočítávání hlasů na Floridě v roce 2000 zaměstnalo značnou část právníků, kteří se nejvíce vyznají ve volebním právu. Kde bychom našli vyškolené právníky, volební pozorovatele a další osoby potřebné k dohledu nad spravedlivým celostátním přepočítáním hlasů a jak by vypadal soudní dohled nad přepočítáním hlasů v 50 státech? Volební kolegium nás zbavuje nutnosti řešit takové problémy.
Další velkou službou, kterou volební kolegium poskytuje, je odstranění pobídek k falšování voleb. Představte si, že jste zaujatý, vášnivý a ne zcela etický volební úředník například v Marylandu nebo Mississippi. Ani v jednom státě nemáte důvod manipulovat s volebním procesem, protože záleží na celostátním vítězi, a nikoli na většině vítěze. V Marylandu nebude mít republikánský kandidát šanci vyhrát, zatímco v Mississippi je tomu naopak. Pokud by se však prezidentem stal celostátní vítěz lidového hlasování, nejvášnivější straníci by měli důvod plnit volební urny ve prospěch svého favorizovaného kandidáta a zároveň nezákonně zkreslovat nebo potlačovat hlasy, které nechtějí započítat. Místní řízení voleb by navíc mohlo znamenat, že v některých oblastech by tento úkol nemusel být tak obtížný, protože jedna strana by mohla mít kontrolu nad volebními postupy a sčítáním hlasů. I když rozdělení mezi sborem volitelů a lidovou většinou zanechává v mnohých pocit, že výsledek voleb není zcela legitimní, hrozby pro vnímání legitimity výsledků voleb a tvrzení o nelegitimitě by mohly být v těsných volbách mnohem větší, kdyby sbor volitelů neexistoval.
Osobně bych si přál, aby v minulých volbách rozhodoval lidový hlas, a očekávám, že nedemokratický prvek sboru volitelů obvykle poškodí kandidáta, kterému dávám přednost. Přesto pochybuji o moudrosti zrušení Kolegia volitelů. Existují však změny, které by měly být provedeny, aby se omezil zásah sboru volitelů do většinové vlády. Zaprvé by měli být zakázáni tzv. nevěrní volitelé. Ať už byla situace v roce 1789 jakákoli, voliči dnes očekávají, že se budou řídit přáním většiny v daném státě. V nedávných volbách však nejméně dva demokratičtí volitelé naznačili, že by nemuseli hlasovat pro Clintonovou, pokud by byla vítězkou jejich státu, zatímco skupiny na levici šířily petice žádající republikánské volitele, aby se vzdali Trumpa. V případě těsných voleb by přeběhlíci mohli zvrátit nejen lidovou většinu, ale i zjevnou většinu v kolegiu volitelů. Navíc je volitelům přiznána taková volnost, že i kdyby se později ukázalo, že jejich hlasování bylo motivováno výhrůžkami nebo úplatky, těžko by se našel ústavní důvod pro zrušení jejich jednání. Řešení je zde jednoduché. Zatímco sbor volitelů by měl být zachován, lidští volitelé zachováni být nemusí. Ústava by mohla být změněna tak, aby vítěz každého státu automaticky obdržel hlasy volitelů tohoto státu.
Druhé, možná po zdědění rozdílné praxe v Maine a Nebrasce by se mělo vyžadovat, aby volitelé ve všech státech hlasovali jednomyslně pro vítěze daného státu. Maine a Nebraska, které rozdělují část svých volebních hlasů podle kongresových obvodů, mají tak málo volitelů, že jejich odchylka od běžné praxe pravděpodobně nebude mít význam. Totéž neplatí v jiných státech, například v Pensylvánii, kde se myšlenka přidělování hlasů volitelů podle kongresových obvodů objevila, když Obama kandidoval na své druhé funkční období. Tato možnost byla reálná, protože republikáni ovládali guvernérský úřad a obě komory státního parlamentu. Byla lákavá, protože ačkoli se zdálo, že se Pennsylvánie přikloní na stranu Obamy, Romney v některých kongresových obvodech určitě vedl. Nejenže je přidělování volebních hlasů tímto způsobem příliš velkým zásahem do vůle většiny, než aby se dalo v demokracii tolerovat, ale hrozbu navíc vážně zhoršuje stranická povaha redistribuce. Ani odstranění stranického přerozdělování by však problém nevyřešilo, neboť přirozená koncentrace demokratických voličů v městských oblastech by nepřiměřeně vychýlila volební kolegium směrem k republikánům. V nedávných volbách jsme viděli, že prezidentské preference voličů v některých státech, nejlepším příkladem je Kalifornie, mají menší váhu než preference voličů bydlících jinde. Případ Baker v. Carr, který převrátil dominanci venkovských zákonodárných sborů a vnesl zuby do zásady jedna osoba/jeden hlas, by měl být vykládán tak, aby zabránil stranickému manipulování se zavedenými pravidly pro přidělování volebních hlasů, ačkoli bezpečnější cestou je změna ústavy.
Je pochopitelné, že mnozí demokraté by dnes chtěli, aby národ opustil systém Electoral College a volil svého prezidenta lidovou většinou. I když by to republikánští politici nikdy nedopustili, tato myšlenka má přirozenou přitažlivost pro voliče napříč politickým spektrem. Měli bychom si však uvědomit, že i když je Electoral College anachronismem, který již dávno přestal fungovat tak, jak očekávali jeho tvůrci, plní dnes jiné funkce. Tyto funkce jsou pravděpodobně natolik důležité, že cestou moudrosti je volební kolegium opravit, nikoliv zrušit.