Episode 021: How to Fix Emotional Detachment
What Is Congruence?
Psychologická kongruence je schopnost člověka cítit a vyjadřovat své vnitřní emoce v souladu s jeho vnějším světem – jeho řečí a řečí těla.
Příklad: Usmáli jste se někdy, když jste mluvili o něčem smutném? Nebo jste se cítili velmi emotivně, a přesto jste měli plochý obličej a klidné držení těla? Cítili jste někdy zlost, ale potlačili jste ji a objevila se u vás bolest hlavy? Jedná se o inkongruentní vzorce řeči a chování.
K inkongruenci dochází, když jsme ztratili kontakt se svým vnitřním světem, se svými emocemi, které jsou reprezentovány tělesnými pocity. Mnoho mých pacientů emoce prožívá, ale mají problém je vyjádřit slovy, a tak je vytěsňují ze svého prožívání.
Emoce jsou nevyhnutelné.
Prožíváme je neustále, ať už o tom víme, nebo ne. Běžnými termíny pro jejich vytěsnění z našeho vědomí jsou potlačení, popření, represe a další obranné mechanismy. Můžeme si myslet, že své emoce dokážeme potlačit, ale ony se tak či onak dostanou ven – někdy i prostřednictvím fyzické bolesti a nemoci.
Existuje rozsáhlý výzkum toho, jak tělo zpracovává emoce a jak nás to fyzicky ovlivňuje. Jednou z mých oblíbených knih na toto téma je The Body Keeps the Score od Bessela van der Kolka a The Feeling of What Happens od Antonia Damasia. O vědě o emocích jsem hovořil v prvním díle, druhém díle, třetím díle o mikroexpresi a oblíbeném díle o polyvagální teorii, která podává vědecké a aplikační poznatky o chápání emocí.
Naším úkolem jako psychoterapeutů je pomáhat lidem znovu se napojit na tyto emoce a umět je prožívat zdravým způsobem. Lidé pohřbívají tolik svých psychických problémů ve svých tělech, že se v nich už ani necítíme dobře a raději jsme otupělí.
Lidé dále vytlačují nežádoucí emoce ze svého prožívání užíváním drog, alkoholu a dalších závislostí, jako je pornografie, hazardní hry, sledování filmů nebo věčné bezmyšlenkovité rolování na sociálních sítích.
Jak se u nás rozvíjí inkongruence?“
Nezačínáme však jako emocionálně odpojení nebo inkongruentní. Jako děti vyjadřujeme své emoce tak, jak je cítíme. Jsme-li šťastní, chichotáme se, usmíváme se nebo vyplazujeme jazyk, když pracujeme na nějakém projektu. Pokud jsme smutní, pláčeme. Když se zlobíme, koušeme, křičíme, pliveme nebo drápeme. Pokud máme odpor, věci vyplivujeme, odstrkujeme a protestujeme proti vkládání věcí do úst!
Pokud jsou naše emoce zrcadleny zpět a náš vychovatel je slovně kvituje, budou optimálně propojeny s našimi tělesnými reakcemi již od útlého věku. Proto vždy doporučuji začínat jakoukoli disciplínu nebo moment s vysokou mírou emocí s dětmi tím, že empaticky zrcadlíme jejich emoce slovy a přidáme význam toho, proč se mohou cítit určitým způsobem.
Aby většina dětí vycházela s ostatními, vyvinou si časem normální adaptivní způsob, jak skrývat emoce, což pomáhá fungovat v rodinných a přátelských vztazích. Učíme se, že existuje kontext pro skutečné sdílení toho, co se děje, a to je dobrá věc. Někdy je potlačení silných emocí až na později užitečné!“
Silnější problémy vznikají, když opakovaná sdělení znehodnocují nebo zahanbují naše prožívání nebo nás trauma vzdaluje od souladu s naším vnitřním prožíváním. Je také možné, že neexistuje nikdo, s kým by se jedinec spojil natolik, aby byl ve svém okolí kongruentní.
Příklad pokud by vás každý, koho znáte, zahanbil nebo napadl, nemusí být dobrý nápad dávat najevo své nejhlubší myšlenky a emoce. V takových domácnostech se často vyskytují těžké drogy nebo alkohol, závažná duševní onemocnění nebo predátoři.
Jsme tvorové, kteří vytvářejí smysl. Událostem v našem životě přisuzujeme význam a tento význam se stává naším vůdčím přesvědčením a principem, zejména v klíčových vývojových obdobích v dětství.
Tyto významy utvářejí to, jak budeme komunikovat se světem. I když jsou většinu času nevědomé a mimo naše vědomí, když žijeme mimo kongruenci bez sebe, vede nás to k vytváření těchto dřívějších, formujících významů. (Pro více informací o vědě o významu klikněte zde)
Jak se vyvíjí nesoulad:
-
Dojde k traumatu. Dítě slyší, jak se jeho rodiče hádají. Dítěti se uprostřed toho zdá, že je fyzicky nemocné, a to odvede pozornost rodičů od jejich hádky, a tím se hádka sníží.
-
Přikládáme tomu význam. Dítě jako vždy vše vztahuje zpět k sobě. Myslí si: „Když se bude křičet, když onemocním, křik ustane.“
-
Na základě tohoto přesvědčení strukturujeme návyky a jednání. Osoba nadále používá to, že je nemocná, jako adaptivní reakci, aby uklidnila nepřátelství rodičů. Jakákoli emocionální bolest a nepohodlí se tak naučí reagovat, když je uprostřed pouze fyzické bolesti.
-
V našem životě vidíme vzorce, které toto přesvědčení odrážejí. Opakovaně reagujeme způsobem, který demonstruje naše přesvědčení. Všímáme si, že to ovlivňuje naše vztahy, a to dále upevňuje toto přesvědčení v našem životě. Nacházíme nová spojení se starostlivými lékaři, možná specialisty, kteří mají zájem o zdravotní problémy, což dále posiluje, že nemoc je způsob, jak uklidnit neshody i uspokojit potřeby spojení.
-
Musíme s tím buď žít, nebo se s tím vyrovnat. Dokud se k tomuto okamžiku a rozhodnutí nevrátíme, nemůžeme toto základní přesvědčení prosít. Pro lidi s inkongruencí existuje neuvěřitelná naděje.
Odezva na zdravý terapeutický vztah a následné změny v chování mohou být ohromující. Abychom se s ní vypořádali, je třeba jednak najít nové způsoby propojení s druhými, ale také neumět využít inkongruentní způsob bytí k adaptivnímu prostředku.
Jak napravit inkongruenci?“
Naším cílem při postupu životem je propojit naše fyzické tělo, emoční prožívání a verbální komunikaci. Zdá se, že nejlepší řečníci na veřejnosti mluví z nitra své bytosti. Nejsilnější sdělení pocházejí z kontaktu se sebou samým a z jeho integrace.
Koncept znovuspojení se sebou samým můžeme představit několika způsoby:
UMĚNÍ
Umění pomáhá lidem obejít logické oblasti mozku a vytvořit něco syrového a shodného s jejich vnitřním prožitkem. Malování, kreslení, práce s hlínou nebo jiné formy umění nám pomáhají spojit se s věcmi hluboko v našem vnitřním prožívání. Někdy lidi požádáme, aby vytvořili autoportrét nebo obrázek svého domova, aby objevili nové věci a dostali se k něčemu pravdivému.
Poté lidi požádáme, aby své obrázky popsali a propojili kongruentní prostor umění s tím, co sdílejí.
PRAVÉ JÁ
Ginger často používá výraz „vnitřní dítě“, ale já to rád popisuji jako „pravé já“ neboli jádro naší bytosti. Žít kongruentně z „pravého já“ znamená, že to, jak si sami sebe představujete, je v souladu s tím, co děláte a jak se vyjadřujete. Není to nová myšlenka, mou oblíbenou autorkou na toto téma je Karen Horneyová v knize Neurosis and Human Growth (Neuróza a lidský růst).
Zjistit, že tuto část svého já někdy skrýváme, a pak k ní získat přístup a naučit se podle ní žít, může být mocné. Když máme kolem sebe lidi, kteří nám mohou dát milost a pravdu, jak postupujeme, můžeme to nacházet stále častěji.
BODYSCAN (NEBO INTERCEPCE)
Pacienti, kteří se potýkali s traumatem, se často oddělují od svého těla. I v dnešní době technologií je snadné zapomenout, že máme těla. Lidé tráví většinu času odpojeni, projíždějí internet.
Když prožíváme své tělo a zároveň pracujeme s emocemi, uvádí nás to do sebe a rozvíjí kongruenci.
Ginger ráda klade následující otázky, když její pacient prožívá spouštěcí událost, aby se mohla dobrat k příčině inkongruence:
-
Co cítí vaše tělo, když o tom mluvíte?
-
Jakou emocí byste pojmenovali ten pocit, který prožíváte?
-
Kdy si naposledy vzpomínáte, že by se vaše tělo cítilo takto? Pacientova odpověď na tuto otázku musí být blízká době původního traumatu, tedy něčemu, co se obvykle odehrálo v jeho dětství.
Rád se také ptám:
-
Když to říkáte, co cítíte ve svém těle?“
-
Kdyby vaše tělo mohlo něco říci, co by řeklo?“
Chci získat přístup k jejich tělesným vzpomínkám a zdroji jejich bolesti.
VYPÍNÁNÍ ŠKODLIVÝCH A NEVHODNÝCH LÁTEK
Je snazší léčit nesoulad, než se skutečně zabývat jeho příčinou. Je to rychlejší. Látky jako alkohol a drogy hluboce ovlivňují lidské emoce. Když se pacienti sami léčí, obvykle se snaží zbavit příznaku emoční bolesti.
Rád se jich ptám: „Co z těch látek máte? Spánek? Klid?“ Jakmile dokážeme odpovědět na tuto otázku, můžeme přijít na kloub tomu, odkud pramení úzkost a strach nebo hněv. Můžeme začít rozvíjet kongruenci, která následně přinese klid.
Lidé se léčí nelegálními i předepsanými legálními drogami jako způsobem, jak se vypořádat s emocionální bolestí.
Někteří lékaři a terapeuti mohou být založeni na symptomech, místo aby se zaměřili na to, co je pod symptomy. Když se setkají s pacientem, mohou být na lovu a snažit se zjistit, co je špatně, to podstatné, a pak najít lék, který zmírní příznaky.
Když to jako terapeuti děláme, spojujeme se s příběhem pacientovy nemoci, spíše než s tím, kdo je jeho jádrem, než se u něj tyto problémy objevily.
Někteří pacienti, kteří k nám přijdou, berou 20-33 prášků denně na všechny své různé nemoci. Pokud se jedná o takové množství léků, může být obtížné provádět psychoterapii, protože pravděpodobně dochází k narušení senzoriky nebo celkové funkce mozku.
Zjistili jsme, že když s nimi navážeme bezpečné citové spojení, můžeme některé z těchto léků vysadit a naši pacienti pak mohou začít rozvíjet řadu emocí.
Díky vazbě s terapeutem, která je důvěryhodná a smysluplná, mohou lidé začít cítit to, co předtím buď vědomě, nebo nevědomě potlačovali. O nejhorších lécích jsem hovořil zde.
Jak zůstat kongruentní během těžkých okolností
Je těžké aplikovat vše, co se pacienti naučili díky terapii, v každodenním životě. Naše rodiny a přátelé milují homeostázu – obvykle lidé kolem nás chtějí, abychom zůstali stejní. Říkají: „Změnil ses,“ jako by to bylo něco špatného.
Když jsme uzdraveni, když jsme v souladu sami se sebou, může být pro naše přátele a rodinu obtížné přijmout „nové já“. Snadněji se spojí se starým „my“.
Všimli jsme si, že pokud pacient začne růst, musí se změnit i celý rodinný systém.
Aby si pacienti udrželi nově nabytou kongruenci a zdravé duševní stavy, pracují na tom, aby našli zdravé vztahy, ve kterých mohou být kongruentní. V budoucnu budu hovořit o tom, jak identifikovat bezpečné lidi a jak mít zdravé hranice, které nás ve vztazích udrží.
Další kroky:
Poslechněte si tyto další EPIZODY:
Emocionální vypnutí-pochopení polyvagální teorie
Myšlení a logoterapie Viktora Frankla
Jak funguje empatie a jak ji zlepšit
.