Ethos

Definice pojmu Ethos

Ethos je způsob, jak oslovit publikum tím, že ukážeme svou důvěryhodnost a etický charakter. Jedná se o jeden ze tří způsobů přesvědčování v rétorice, jak je rozlišuje Aristoteles, další dva jsou patos a logos. V moderním užití se ethos vztahuje také na specifická vůdčí přesvědčení nebo ideály, které lze nalézt u jednotlivce, kultury, společenství nebo ideologie. V tomto případě je étos duch, který motivuje myšlenky a zvyky v jedné z těchto skupin.

Slovo étos pochází z řeckého slova ethea, které znamená „zvyk“ nebo „obyčej“. Ethos sdílí kořen slova s etikou a definice ethosu skutečně zahrnuje někoho, kdo prokazuje morální charakter, aby přesvědčil publikum.

Rozdíl mezi ethosem, pathosem a logosem

Aristoteles definoval tři hlavní cesty k přesvědčení publika: ethos, pathos a logos. Ethos je apel na etiku, motivující publikum k přesvědčení prostřednictvím důvěryhodnosti a věrohodnosti řečníka. Patos je apel na emoce. Logos je apel na logiku.

Obvyklé příklady étosu

Mnozí politici chtějí při svém vystoupení před publikem vzbudit důvěryhodnost, a proto k tomu ve svých projevech používají příklady étosu. Zamyslete se nad následujícími příklady slavných projevů a nad tím, jak apelují na etiku publika:

  • Zodpovědně ukončím válku v Iráku a dokončím boj proti al-Káidě a Talibanu v Afghánistánu. Přestavím naši armádu tak, aby mohla čelit budoucím konfliktům. Obnovím však také tvrdou a přímou diplomacii, která může zabránit Íránu získat jaderné zbraně a omezit ruskou agresi. Vytvořím nová partnerství, abychom porazili hrozby 21. století: terorismus a šíření jaderných zbraní, chudobu a genocidu, změnu klimatu a nemoci. A obnovím naše morální postavení, aby Amerika byla opět tou poslední, nejlepší nadějí pro všechny, kdo jsou povoláni k věci svobody, kdo touží po životě v míru a kdo touží po lepší budoucnosti.“ – Barack Obama, 2008
  • Při tomto vnějším a fyzickém obřadu znovu osvědčujeme vnitřní a duchovní sílu našeho národa. Jak říkávala moje učitelka na střední škole, slečna Julia Colemanová: „Musíme se přizpůsobovat měnící se době a přitom se držet neměnných zásad.“ Zde přede mnou je Bible použitá při inauguraci našeho prvního prezidenta v roce 1789 a já jsem právě složil přísahu na Bibli, kterou mi před několika lety darovala moje matka, otevřenou na nadčasové napomenutí od starověkého proroka Micheáše… – Jimmy Carter, 1977
  • Když jsem mluvil o těchto hrdinech, použil jsem slova „oni“ a „jejich“. Mohl bych říci „vy“ a „vaši“, protože oslovuji hrdiny, o nichž mluvím – vás, občany této požehnané země. Vaše sny, vaše naděje a cíle budou sny, nadějemi a cíli této administrativy, k tomu mi dopomáhej Bůh.“ – Ronald Reagan, 1981

Možná také znáte častý výskyt étosu v doporučeních a reklamách, například následující:

  • 4 z 5 zubařů doporučují přednostně jinou značku.
  • Věřte mi, jsem lékař.
  • S mými dvacetiletými zkušenostmi učitele tance můžete věřit, že vím, o čem mluvím.

Význam étosu v literatuře

Étos v literatuře funguje mnoha způsoby. I když v současné literatuře není tak populární, někteří autoři ze sebe ve svých dílech dělají postavu vypravěče a oslovují přímo publikum. V takových případech se autor/vypravěč může snažit vybudovat si u čtenáře vlastní důvěryhodnost, aby čtenář názorům a poznámkám tohoto hlasu důvěřoval. Běžně se také setkáváme s tím, že se postavy snaží vybudovat si důvěru u jiných postav. Mnohem subtilnějším způsobem se autoři často snaží, aby postavy působily důvěryhodně a byly pro publikum důvěryhodné. To je důležitá součást charakterizace, aby se čtenáři s postavami ztotožnili a pocítili hlubší citovou investici do příběhu.

Příklady étosu v literatuře

Příklad č. 1

„Mé staré studium alchymie,“ poznamenal, „a můj více než roční pobyt mezi lidmi dobře obeznámenými s laskavými vlastnostmi jednoduchých látek ze mě udělaly lepšího lékaře než mnozí, kteří si nárokují lékařský titul. Tady, ženo! To dítě je vaše – není moje – ani nepozná můj hlas, ani můj vzhled jako otcův. Podej tedy tento nápoj svou vlastní rukou.“

(Šarlatové písmeno Nathaniela Hawthorna)

Toto je příklad étosu z románu Nathaniela Hawthorna Šarlatové písmeno, v němž se jedna postava snaží získat důvěryhodnost u druhé postavy. V tomto případě přišel do města cizinec, kterého zaujal případ Hester Prynneové. Požádá ji o schůzku a vysvětlí jí, proč by mu měla důvěřovat – říká, že je „lepší lékař… než mnozí, kteří se honosí lékařským titulem“. To skutečně vede Hester Prynneovou k tomu, aby mu důvěřovala, a tak se mu podařilo vybudovat si u ní dostatečnou důvěryhodnost.

Příklad č. 2

A já věřím v toto: že svobodná, zkoumající mysl jednotlivého člověka je to nejcennější na světě. A za to bych bojoval: za svobodu mysli, která se může vydat jakýmkoli směrem, aniž by byla usměrňována. And this I must fight against: any idea, religion, or government which limits or destroys the individual.“

(East of Eden by John Steinbeck)

John Steinbeck patří k těm spisovatelům, kteří se často rozhodli stát se vypravěčem svých děl. V této etické ukázce z románu Na východ od ráje Steinbeck oslovuje posluchače svými názory na svobodu. Snaží se vytvořit pocit důvěrné známosti s publikem, které, jak doufá, s ním bude v jeho názorech na svobodu souhlasit. Naznačením názorové podobnosti si Steinbeck buduje důvěryhodnost jako vypravěč.

Příklad č. 3

„Nejsem idealista, abych pevně věřil v integritu našich soudů a v porotní systém – to pro mě není žádný ideál, je to živá, fungující realita. Pánové, soud není o nic lepší než každý z vás, kdo přede mnou sedí v této porotě. Soud je jen tak dobrý, jak dobrá je jeho porota, a porota je jen tak dobrá, jak dobří jsou lidé, kteří ji tvoří. Jsem přesvědčen, že vy, pánové, bez vášně přezkoumáte důkazy, které jste slyšeli, dospějete k rozhodnutí a vrátíte tohoto obžalovaného jeho rodině. Ve jménu Boha, splňte svou povinnost.“

(To Kill a Mockingbird od Harper Lee)

Tento citát z knihy Harper Lee To Kill a Mockingbird pochází od právníka Atticuse Finche. Ve své kariéře musí mnohokrát prokázat důvěryhodnost, protože jeho hlavním cílem je získat důvěru poroty. Apeluje zde na smysl pro etiku poroty a na myšlenku, že integrita soudů a porotního systému musí být realitou.

Příklad č. 4

V mých mladších a zranitelnějších letech mi otec dal radu, kterou od té doby převracím v hlavě.

„Kdykoli budeš mít chuť někoho kritizovat,“ řekl mi, „vzpomeň si, že všichni lidé na světě neměli takové výhody jako ty.“

(Velký Gatsby od F. Scotta Fitzgeralda)

Výše uvedený úryvek z F. Scotta Fitzgeralda je jedním z jemnějších příkladů étosu. Tato věta je úvodem jeho románu Velký Gatsby a na první pohled se může zdát, že není nijak zvlášť důsledná. Pro vypravěče Nicka Carrawaye je to však velmi důležitý způsob, jak si u publika vybudovat důvěryhodnost. V tomto příběhu o bohatství a třídní příslušnosti je důležité pochopit Nickovo zázemí a vědět, že jednak měl určité výhody, jednak si jich je vědom. To je nezbytný krok k tomu, aby čtenáři byli na Nickově straně, když román vypráví.

Prověřte si své znalosti o étosu

1. Co je to étos? Které z následujících tvrzení je nejlepší definicí ethosu?
A. Apel na logiku.
B. Apel na emoce.
C. Apel na etiku.

Odpověď na otázku č. 1 Ukázat>

2. Co je to etika? Které z následujících tvrzení je příkladem étosu?
A. Nemohl tam být včera večer; přihlásil se do práce ve 22 hodin.
B. Věřte mi, pracuji jako forenzní vyšetřovatel už deset let a můj úsudek se nikdy nemýlil.
C. Je to nebezpečný člověk, a pokud ho necháte na svobodě, vaše dítě může být další na řadě.

Odpověď na otázku č. 2 Ukázat>

3. Jaký je váš názor? Jaký je účel étosu v literárním díle nebo v rétorice?
A. Navázat důvěryhodnost u publika.
B. Oklamat čtenáře.
C. Ukázat, že mluvčí je nadřazený publiku.

Odpověď na otázku č. 3 Ukázat>

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.