Etiopská říše

admin 0 Comments Articles

Etiopská říše

Etiopská říše ← ← 1270 – 1936 1941 -. 1975 → → . Vlajka Zbrojní znak Hlavní město Addis Ababa Vláda Císař -. 1270-1285 Yekuno Amlak (první) – 1930-1974 Haile Selassie I. (poslední) Historie – svržení králů Zagwe 1270 -. italská okupace 1936 – osvobození 1941 – Státní převrat 1974 – Monarchie zrušena 12. března

Etiopská říše, známá také jako Habeš, na území dnešní Etiopie a Eritreje existovala přibližně od roku 1270 (počátek vlády dynastie Šalamounovců) do roku 1974, kdy byla monarchie svržena státním převratem. Předtím v oblasti vzkvétala Aksumitská říše, která trvala přibližně od 4. století př. n. l. až do 10. století n. l. Dynastie Zagwe pak vládla až do roku 1270, kdy byla svržena Šalamounovou dynastií. Etiopie je jedním z nejstarších států na světě a jediným původním africkým národem, který v devatenáctém století úspěšně odolával boji koloniálních mocností o Afriku a jen krátce podlehl italské okupaci od roku 1935 až do osvobození během druhé světové války. V roce 1896 způsobili Etiopané porážku invazní italské armádě, jejíž zábor území se omezil na Eritreu, k níž připojili italský Somaliland. Etiopie, která byla domovem starobylé africké křesťanské církve a jejíž civilizace a kulturní tradice se táhly po tisíciletí, se stala (v Bibli asi padesátkrát zmíněná) pro zotročené Afričany a jejich potomky v USA symbolem černošské hrdosti a důstojnosti.

Ve dvacátém století nabyl poslední etiopský císař pro mnoho lidí afrického původu zvláštního významu jako Mesiáš, který je měl vyvést z útlaku. Proti evropsko-severoamerickému stereotypu, že Afrika neměla vlastní civilizaci a k pokroku a rozvoji potřebovala dohlížející a pomocnou ruku koloniálních mocností, zde byl alespoň jeden příklad starobylého národního státu, který, ačkoli ne v současné ústavní podobě, předcházel mnoha evropským státům. Právě pýcha na svůj rod a autokratické sklony však vedly k pádu posledního císaře. Směřoval ke konstituční monarchii, ale jeho zjevná lhostejnost k utrpení způsobenému hladomorem v letech 1972-1974 vyústila v marxistický převrat.

Raná historie

Osídlení Etiopie je velmi staré, objeveni byli nejstarší předkové lidského druhu. Spolu s Eritreou a jihovýchodní částí súdánského pobřeží Rudého moře je považována za nejpravděpodobnější místo, kde se nacházela země známá starým Egypťanům jako Punt, jejíž první zmínka pochází z 25. století př. n. l. Počátky státu byly v oblasti, která se měla stát Habeší, patrné již v roce 980 př. n. l., který také slouží jako legendární datum jejího vzniku. Toto datum může mít více společného s dynastickou linií než se skutečným založením státu.

Dynastie Zagwe

Dynastie Zagwe vládla Etiopii od konce Aksumského království v nejasném datu v devátém nebo desátém století do roku 1270, kdy Jekuno Amlak porazil a zabil v bitvě posledního krále Zagwe. Předpokládá se, že název dynastie pochází z ge’ezského výrazu Ze-Agaw, což znamená „z Agaw“ a odkazuje na lid Agaw. Jejím nejznámějším králem byl Gebre Mesqel Lalibela, kterému se připisují zásluhy za skalní kostely v Lalibele. Dnešní Eritrea byla v roce 710 dobyta Umajjovci, ale Etiopie byla tradičně považována za vyňatou z muslimských útoků díky pohostinnosti, které se zde muslimové těšili za Mohamedova života. To dost možná umožnilo království přežít jako křesťanský stát obklopený muslimskými polnostmi.

David Buxton uvedl, že oblast pod přímou vládou králů Zagwe „pravděpodobně zahrnovala vysočinu dnešní Eritreje a celou Tigrai, sahající na jih k Waagu, Lasta a Damot (provincie Wallo) a odtud na západ k jezeru Tana (Beghemdir)“. Na rozdíl od praxe pozdějších etiopských panovníků Taddesse Tamrat tvrdí, že za dynastie Zagwe bylo pořadí nástupnictví takové, že bratr následoval bratra jako krále, a to na základě agawských zákonů o dědictví.

Historie

Počet králů dynastie Zagwe je nejistý: Etiopské královské seznamy uvádějí pět až šestnáct jmen příslušníků této dynastie, kteří vládli celkem 133 nebo 333 let (další možnosti zahrnují 137 let, 250 let a 373 let). Všichni se shodují na tom, že králem zakladatelem byl Mara Takla Haymanot, zeť posledního krále Axumu Dila Na’oda. Jméno posledního krále této dynastie je však ztraceno – dochované kroniky a ústní tradice uvádějí jeho jméno jako Za-Ilmaknun, což je zjevně pseudonym (Taddesse Tamrat jej překládá jako „Neznámý, skrytý“), který záhy po jeho vládě použila vítězná šalamounská dynastie v rámci aktu damnatio memoriae. Taddesse Tamrat se domnívá, že tímto posledním vládcem byl ve skutečnosti Yetbarak.

Etiopský historik Taddesse Tamrat navazuje na teorie Carla Conti Rossiniho týkající se této skupiny vládců. Conti Rossini považoval za pravděpodobnější kratší trvání této dynastie, neboť to odpovídalo jeho teorii, že dopis, který obdržel alexandrijský patriarcha Jan V. od nejmenovaného etiopského panovníka a v němž žádal o nového abunu, protože dosavadní držitel úřadu byl příliš starý, pocházel od Mara Takly Haymanota, který chtěl abunu vyměnit, protože by neschválil novou dynastii.

Dynastie Šalamounovců

V roce 1270 byla dynastie Zagwe svržena králem, který se hlásil k rodu aksumských císařů, a tedy k rodu Šalamounovu (odtud název „Šalamounovci“). Z dynastie Šalomounidů se zrodili a vládli jí Habešané, od nichž je odvozen název Habeš. Šalomounská dynastie je tradičním královským rodem Etiopie, který se hlásí k původu od krále Šalomouna a královny ze Sáby, která údajně porodila tradičního prvního krále Menelika I. po své biblicky popisované návštěvě u Šalomouna v Jeruzalémě. (Starý zákon Bible svaté, První kniha královská, kapitola 10, verše 1-10]

Poslední etiopský císař Haile Selassie v roce 1934, v předvečer italské invaze.

Dynastie, bašta etiopského ortodoxního křesťanství, se ujala vlády v Etiopii 10. nehasé 1262 EC (10. srpna 1270), když Jekuno Amlak svrhl posledního vládce dynastie Zagwe. Yekuno Amlak se hlásil k přímému mužskému původu ze starého aksumitského královského rodu, který Zagweové na trůnu vystřídali. Menelik II. a později jeho dcera Zewditu by byli posledními etiopskými panovníky, kteří si mohli nárokovat nepřerušený přímý mužský původ od krále Šalamouna a královny ze Sáby (Lij Eyasu i císař Haile Selassie byli v ženské linii, Iyasu prostřednictvím své matky Shewaregy Menelik a Haile Selassie prostřednictvím své babičky z otcovy strany Tenagnework Sahle Selassie). Mužská linie prostřednictvím potomků Menelikovy sestřenice Dejazmatch Taye Gulilat stále existovala, ale byla odsunuta stranou především kvůli Menelikově osobní nechuti k této větvi jeho rodiny. Šalamounovci vládli Etiopii s malými přestávkami až do roku 1974, kdy byl sesazen poslední císař Haile Selassie. Královská rodina je v současné době neúplná. Členové rodiny byli v Etiopii v době revoluce v roce 1974 uvězněni a další byli vyhnáni. Ženy z dynastie propustil režim Dergů z vězení v roce 1989 a muži byli propuštěni v roce 1990. Několika členům pak bylo umožněno opustit zemi v polovině roku 1990 a zbytek mohl odejít v roce 1991 po pádu režimu Derg v roce 1991. Mnoho členů císařské rodiny se od té doby v posledních letech vrátilo žít do Etiopie.

Císařský erb přijal císař Haile Selassie a v současnosti jej drží jeho přímí dědicové v mužské linii. Erb tvoří císařský trůn obklopený dvěma anděly, z nichž jeden drží meč a pár vah a druhý císařské žezlo. Trůn je často zobrazován s křesťanským křížem, Davidovou hvězdou a půlměsícem (reprezentující křesťanskou, židovskou a islámskou tradici). Je převýšen červeným pláštěm a císařskou korunou a před trůnem je symbol Lva judského. Samotný lev Judův byl v době monarchie středem etiopské tříbarevné vlajky, a je tak hlavním symbolem etiopského monarchistického hnutí. Na erbu se objevila věta „Moa Ambassa ze imnegede Jehuda“ (Vítězný lev z kmene Judova), která vždy předcházela oficiálnímu stylu a titulům císaře, ale odkazovala spíše na Krista než na panovníka. Oficiálním heslem císařské dynastie bylo „Ityopia tabetsih edewiha habe Igziabiher“ (Etiopie vztahuje své ruce k Hospodinu) z knihy Žalmů.

Při započtení starých aksumitských vládců pocházejících od Menelika I. a juktanitských předků královny ze Sáby je etiopský královský rod spolu s japonským nejstarším na světě. Po většinu existence dynastie byla její skutečnou doménou severozápadní čtvrť dnešní Etiopie, Etiopská vysočina. Říše se v průběhu staletí rozšiřovala a zmenšovala, někdy zahrnovala i části dnešního Súdánu a pobřežní oblasti Rudého moře a Adenského zálivu a zasahovala i na jih k dnešní Keni. Jižní a východní oblasti byly trvale připojeny během posledních dvou století, některé za šévánských králů a některé za císařů Meneleka II. a Haile Selassieho; ačkoli velká část centrálních a jižních oblastí byla připojena k říši za císařů Amda Seyona I. a Zar’a Ya’iqoba, ale okrajové oblasti byly ztraceny po invazi Ahmada Gragna.

Souboj o Afriku a modernizace

Italská koloniální říše včetně Etiopie 1935-1941

Až do italské okupace v roce 1935 stála Etiopie na mapě Afriky téměř osamocená jako jedno ze dvou nezávislých území (šedá barva).

Osmdesátá léta 19. století byla ve znamení boje o Afriku a modernizace Etiopie. Konflikty s Itálií vyústily v bitvu u Adowy v roce 1896 během první italsko-etiopské války, v níž Etiopané překvapili svět tím, že porazili koloniální mocnost a zůstali nezávislí pod vládou Menelika II. Itálie a Etiopie podepsaly 26. října 1896 prozatímní mírovou smlouvu. Porážka evropské armády byla dost vzácná, i když v kontextu boje o Afriku ne ojedinělá. Úspěšné odražení koloniální okupace však bylo neslýchané a v té době představovalo značnou ránu pro italské ambice v regionu.

Italská invaze a druhá světová válka

V roce 1935 vtrhli italští vojáci pod velením maršála Emilia De Bona do Etiopie v rámci druhé italsko-etiopské války. Válka trvala sedm měsíců, než bylo vyhlášeno italské vítězství. Invaze byla odsouzena Společností národů, ačkoli stejně jako v případě incidentu v Mandžusku nebylo pro ukončení nepřátelství učiněno mnoho. Etiopie se stala součástí italské východní Afriky až do svého osvobození v roce 1941 spojeneckými silami v severní Africe. V roce 1951 byla Eritrea, která byla součástí italské koloniální říše od roku 1885 a v letech 1935-1941 byla spravována společně s Etiopií, postoupena Etiopii Organizací spojených národů pod podmínkou, že bude mít zvláštní status autonomní provincie. V roce 1961 Selassie toto ujednání jednostranně zrušil, což vyvolalo třicetiletou válku o nezávislost. Po jeho pádu od moci se leninsko-marxistický režim překvapivě rozhodl pokračovat v této válce, která skončila až v roce 1993, kdy Eritrea získala mezinárodní uznání jako suverénní stát. Ačkoli byla Etiopie od roku 1935 do roku 1941 spravována v rámci koloniální správy, neměla stejný právní status jako jiné kolonie v Africe, protože ji Společnost národů považovala za nezákonnou okupaci, i když členové Ligy na základě jejího odsouzení nejednali. Etiopii lze stále považovat za jediné africké území, které zůstalo mimo koloniální systém. Poslední císař v letech před svým sesazením podporoval dekolonizaci morální a někdy i materiální podporou a zasazoval se o celoafrickou jednotu prostřednictvím účasti v Organizaci africké jednoty a dalších iniciativách. Sídlem OAJ (založené v roce 1963) bylo jeho vlastní hlavní město Addis Abeba, kde sídlí i její nástupnický orgán, Africká unie (založená v roce 2002). Selassie byl prvním předsedou OAJ (63-64) a působil i druhé funkční období (66-67). Nejstarší politický subjekt v Africe se tak stal dědečkem některých ze svých nejmladších subjektů.

Vzestup Dergu: Konec císařství

Ačkoli Haile Selassie posunul císařství směrem ke konstituční monarchii (v roce 1955) s volenou dolní komorou parlamentu, císař a šlechta si zachovali řadu pravomocí. Často se choval autokraticky, když jednal s kritiky nebo odpůrci své politiky, a mnoho rolníků mělo pocit, že mají jen malé slovo při vládnutí. Když v letech 1972-1974 vedl rozsáhlý hladomor k tisícům obětí, císař se zdál být lhostejný k utrpení svého lidu a dokonce tvrdil, že ho jeho úředníci neinformovali. Tato zjevná neschopnost absolutního vládce adekvátně reagovat na krizi, která nejvíce postihla chudé, přispěla k podnícení marxisticko-leninských aspirací mezi některými vrstvami obyvatelstva. Sympatizanti marxismu našli připravené publikum, které naslouchalo jejich vizi dělnického ráje, v němž císaři a aristokraté nemají místo. Hladomor vedle nákladné války v Eritreji odklonil zdroje ze školství a rozvoje do armády.

V roce 1974 prosovětská marxisticko-leninská vojenská junta „Derg“ vedená Mengistu Haile Mariamem sesadila Haile Selassieho a nastolila komunistický stát jedné strany. Haile Selassie byl uvězněn a zemřel za nejasných okolností, pravděpodobně v důsledku odepření lékařského ošetření. Tím formálně zanikla Etiopská říše a skončil starobylý režim.

Viz též

• Etiopie
• Aksumská říše
• Eritrejská válka za nezávislost
• První italsko-etiopská válka

Poznámky

• Buxon, David. Habešané. New York, NY: Praeger, 1970. ISBN 978-0500020708
• Darkwah, R. H. Kofi. Shewa, Menilek a Etiopská říše, 1813-1889. London, UK: Heinemann Educational, 1975. ISBN 978-0435322182
• Donham, Donald L., and Wendy James. Jižní pochody císařské Etiopie: eseje z historie a sociální antropologie. Řada afrických studií, 51. Cambridge, Velká Británie: Cambridge University Press, 1986. ISBN 978-0521322379
• Irvine, A. K. Review: The Different Collections of Nägś Hymns in Ethiopic Literature and Their Contribution. Bulletin of the School of Oriental and African Studies, University of London. School of Oriental and African Studies, 1985, 364-364.
• Kapuściński, Ryszard. Císař: pád autokrata. San Diego, Kalifornie: Harcourt Brace Jovanovich, 1983. ISBN 978-0151287710
• Mockler, Anthony. Haile Selassieho válka: italsko-etiopské tažení, 1935-1941. New York, NY: Random House, 1984. ISBN 978-0394542225
• Schwab, Peter. Etiopie & Haile Selassie. New York, NY: Facts on File, 1972. ISBN 978-0871961938
• Tamrat, Taddesse. Církev a stát v Etiopii. Oxford, Velká Británie: Clarendon Press, 1972. ISBN 978-0198216711

Všechny odkazy vyhledány 14. srpna 2017.

• Ethiopian History
• Ethiopia (Royal Ark website).