Evoluce toxigenních Vibrio cholerae a vznik rezervoárů ve vodních ekosystémech

Výsledky

Čtyři departementy – Artibonite, Centre, Nord-Ouest a Ouest – představují 90 % hlášených případů cholery na Haiti (9). Naše úsilí jsme zaměřili na departement Ouest (obr. 1A), pobřežní oblast bohatou na vodní ekosystémy, kde jsme izolovali toxigenní V. cholerae O1 ze stálých říčních lokalit a ústí řek (obr. 1A). Výskyt toxigenní vodní V. cholerae O1 koreloval se zvýšenou teplotou a srážkami, ale ne s počtem fekálních koliformních bakterií, což naznačuje, že výskyt nebyl způsoben pouze fekální kontaminací (10). Měsíční počty případů v Ouest, které každoročně oscilují, ale klesají v období sucha a rostou v období dešťů (duben až říjen), korelovaly se zvýšenou teplotou a srážkami (obr. 1B). To je v souladu se vzorci endemického výskytu V. cholerae O1 v Bangladéši a Peru, kde sezónní výskyt cholery koreluje se zvýšeným výskytem V. cholerae O1 v prostředí a zvýšením teploty vody nebo srážek (11, 12).

Pro rozlišení evoluce pod selekčním tlakem (adaptace) nebo genetického driftu jsme vypočítali poměr rychlosti nesynonymních (dN) a synonymních substitucí (dS) (dN/dS) (SI Appendix, obr. S6 a tabulka S5). Evoluční dynamika klinických izolátů byla řízena především purifikační selekcí (dN/dS = 0,6, P < 0,001), což odpovídá negativnímu Tajimovu D (-2,3, P < 0,005) a populaci, která zažívá úzká hrdla a/nebo selekční výkyvy. Očekává se, že negativní selekce bude pohánět již zavedenou epidemii u lidí, která dosáhla vrcholu v adaptivní krajině během rané fáze epidemie poháněné diverzifikační selekcí (14). Naproti tomu izoláty z prostředí vykazovaly větší nesynonymní míru (dN/dS = 2,1, P < 0,001), což je charakteristické pro heterogenní mikrobiální populaci nedávno zavlečenou do nového prostředí a procházející fixací nové varianty poháněné diverzifikační selekcí. Ve skutečnosti jsme v genomech V. cholerae, které se úspěšně replikovaly a přetrvávaly ve vodním prostředí, našli molekulární otisky specifické pro dané prostředí. Podél páteře fylogeneze environmentálních izolátů se v letech 2012-2015 objevilo celkem sedm nesynonymních mutací v kódujících oblastech, které potenciálně poskytují selekční výhodu environmentální populaci V. cholerae (obr. 3 a příloha SI, tabulka S7). Tři environmentálně specifické mutace, dvě na počátku páteřní bifurkace (obr. 3) a jedna ve vnitřní větvi (SI Appendix, tabulka S7), ovlivnily geny v sekrečním systému typu II (TSSII): proteiny obecné sekreční dráhy A a G a K (SI Appendix, tabulka S7). TSSII hraje klíčovou roli ve virulenci a přežívání V. cholerae v různých nikách, jako jsou vodní rezervoáry nebo lidští hostitelé (26). Další mutace nalezené podél vnitřních větví ovlivnily geny související s odpovědí na stres v prostředí, chemotaxí/motilitou V. cholerae v reakci na kolísavé signály prostředí, kontrolou délky háčku bičíku, tvorbou biofilmu v extraintestinálním prostředí a exponenciálním růstem v reakci na dostupné živiny (SI Appendix, Fig. S7 a Table S7). Izoláty z prostředí, které úspěšně přispěly k vyvíjející se environmentální linii, byly shromážděny nejen v blízkosti nemocnic a center pro léčbu cholery nacházejících se v Gressieru, ale také v blízkých regionech Goave a Carrefour (obr. 3).

Obr. 3. Izoláty z prostředí, které úspěšně přispěly k vyvíjející se environmentální linii.

Vývoj a adaptace V. cholerae v haitských vodních nádržích. Fylogenetické vztahy a geografické rozložení 27 environmentálních izolátů shromážděných v letech 2012-2015 na Haiti. Podél páteře stromu jsou vyznačeny nesynonymní mutace získané během evoluce environmentální populace, rekonstruované na základě Bayesovské inference ancestrálních stavů. SNP zjištěné podél kmene (přežívající linie) stromu byly postupně očíslovány od 1 do 7, aby se usnadnilo srovnání s dalšími informacemi uvedenými v příloze SI, tabulce S7. Mapy zobrazují místa odběru vzorků, seskupená podle vodního zdroje, označená žlutými, červenými, oranžovými a azurovými body v oblasti Gressier, fialovými pro Carrefour a modrými v oblasti Jacmel.

Důkazy o epidemiologických a environmentálních evolučních silách, které poháněly haitskou epidemii, nás motivovaly k úvaze o dynamickém modelu sledování přenosu cholery a populační genetiky prostřednictvím vodního prostředí a hostitelů. Stejně jako v předchozích modelech cholery naší skupiny (27) je náš základní epidemiologický model založen na rámci vnímavý-infikovaný-odstraněný s rezervoárem (SIRW), což je rozšíření klasického rámce vnímavý-infikovaný-odstraněný (SIR) s přidaným oddílem pro koncentraci patogenu ve vodním rezervoáru (W) (obr. 4 a příloha SI, obr. S8 a S9). V souladu s Kirpichem et al. (27) jsme připustili replikaci mimo hostitele spolu se sezónností přenosu, vylučování a rozpadu v prostředí, jak naznačuje významná korelace počtu případů se srážkami. Kromě této epidemiologické formulace jsme v našem modelu zvažovali evoluční složku. Jak neutrální drift, tak selekční tlaky jsou zohledněny v našem multilokusovém rámci, kde měříme Ne výpočtem genetické diverzity a využitím koalescenčních přístupů (příloha SI, text). V souladu s jinými studiemi jsme u lokusů podléhajících selekci předpokládali kompromis mezi přežitím v prostředí a fitness při přenosu na hostitele. Výsledky modelových simulací rekapitulují kvalitativní rysy Ne a měsíčních počtů případů (obr. 4A a SI Appendix, obr. S8).

Obr. 4. Modelové simulace.

Model smíšeného přenosu cholery a předpověď očkování. (A) Ne (efektivní velikost populace) zjištěná z dat (šedá) a v simulaci s replikací prostředí (zelená) a Ne v simulaci bez replikace prostředí (fialová). (B) Rozdílné scénáře očkování a kontroly pro simulaci modelu s replikací prostředí, zejména pokrytí očkováním 64 % (míra 0,01 d-1), 88 % (míra 0,04 d-1) a 64 % při 10% zvýšení míry rozpadu prostředí. Zde definujeme pokrytí očkováním jako procentuální snížení počtu vnímavých jedinců (po dosažení přibližně ustáleného stavu po 2 až 3 měsících očkování). Na rozdíl od Kirpicha a kol (27) a simulací bez environmentální replikace (příloha SI, obr. S10), v nichž 64% pokrytí očkováním vymýtí patogen během jednoho roku, je zde ke kontrole cholery v přítomnosti environmentální replikace zapotřebí buď více očkování (88% pokrytí), nebo zvýšený environmentální rozpad (10% nárůst).

Za prvé, výstup modelu i data vykazují vzestup a pokles Ne, což zpočátku odráží rychlou expanzi následovanou negativní selekcí po počátečním vypuknutí epidemie (obr. 4A). Poté přišlo pozorování druhého nárůstu Ne v roce 2013, většího rozsahu, než by se dalo očekávat pouze na základě přenosu z hostitele, vyvolaného předchozím sezónním vzplanutím a přecházejícího do období snižování výskytu. Naše hypotéza o diverzifikaci v rámci vodního rezervoáru nabízí vysvětlení tohoto relativního vzestupu Ne a je podpořena rozumnými modelovými simulacemi, kde zahrnutí replikace prostředí umožňuje tento evoluční průzkum na rozdíl od případů bez replikace prostředí (obr. 4A a příloha SI, obr. S8). Zejména během vrcholu na konci roku 2012 až v polovině roku 2013 byly uuSNPs detekovány v následujících genech přežívající environmentální linie: Vch1786_I0012 (1 C→T), gen Vch1786_I0051 (3 C→T), Vch1786_I0998 (30 G→A), Vch1786_I1539 (44 A→G), rseA (52 G→A), epsG (61 A→C) a Vch1786_II0794 (107 C→A) (SI Appendix, Fig. S3). Mutace v těchto genech mohly přispět ke zvýšené adaptaci environmentálních kmenů ve vodním ekosystému, ačkoli k prozkoumání jejich příspěvku k fitness V. cholerae budou zapotřebí budoucí studie in vitro. Po vrcholu environmentální replikace následuje výrazný pokles Ne, který začíná před hlavním obdobím klidu v roce 2014. Výskyt případů opět plně nevysvětluje rozsah tohoto poklesu. Zatímco populační úzké hrdlo vyvolává pokles Ne, simulace naznačují, že environmentální replikace je nezbytná k urychlení fixace genů adaptovaných na přetrvávání ve vodním rezervoáru. Na konci roku 2014 se environmentální rezervoár přelévá do hostitelů s prudkým nárůstem klinických případů, což je pravděpodobně posíleno prospěšnou adaptací hostitele a/nebo ztrátou imunity v hostitelské populaci. Rozsáhlé simulace kalibrované podle údajů o případech naznačují, že pro dodatečné přizpůsobení pozorovanému Ne by měla být do modelu zahrnuta environmentální replikace. Hlavním důsledkem našich zjištění je, že replikace a adaptace ve vodním rezervoáru může ztížit kontrolní strategie zaměřené na přenos hostitelem. Při projekci do budoucna od roku 2015 jsme totiž v simulacích pozorovali, že očkování může snadno odstranit patogen v nepřítomnosti environmentální replikace (příloha SI, obr. S10). Pro adaptaci na prostředí a replikaci odpovídající pozorovanému Ne je však k eliminaci cholery v našem dynamickém modelu se smíšeným přenosem (obr. 4B) nutné očkování mnohem větší části populace nebo přidání zásahu ovlivňujícího vodní rezervoár

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.