Experimentální antimykotikum má méně vedlejších účinků než vorikonazol
Nová experimentální antimykotická léčba není méně účinná než její předchůdce vorikonazol, ale vystavuje pacienty méně vedlejším účinkům, zjistila studie.
Isavuconazol lze použít k léčbě závažných plísňových infekcí, jako je například aspergilóza, u pacientů s leukémií, HIV a dalšími imunosupresivními stavy a také s cukrovkou, uvedl 8. září 2014 na výročním zasedání Americké mikrobiologické společnosti ICAAC Andrew Ullman, vedoucí oddělení infekčních chorob na univerzitě ve Wurzburgu.
Široké spektrum antimykotik je vyvíjeno pro léčbu závažných invazivních a život ohrožujících plísňových infekcí, včetně mukormykózy. Jeho vývojáři, společnosti Astellas a Basilea Pharmaceutical International, usilují o schválení pro uvedení na trh u amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) a Evropské lékové agentury (EMA). Rozhodnutí obou agentur se očekávají v roce 2015.
Ullman spolu s Kierenem Marrem, profesorem medicíny na Johns Hopkins School of Medicine v Baltimoru, diskutovali o isavukonazolu před posterovou prezentací
o tomto léku. Ullman uvedl, že závažné houbové infekce jsou na vzestupu vzhledem k rostoucímu počtu pacientů s imunosupresí.
Podle jeho slov se výskyt houbových infekcí bez mykologického průkazu u pacientů s leukémií pohybuje mezi 15 a 20 % a u pacientů s nekontrolovanou rakovinou je ještě vyšší.
„Toto onemocnění není tak časté, ale jeho epidemiologie je smrtící,“ řekl Ullman. Úmrtnost ze všech příčin do 42. dne ve studii u pacientů s nekontrolovaným nádorovým onemocněním (z celkového počtu 516 pacientů ve studii) byla 21 % u pacientů užívajících isavukonazol ve srovnání s 22 % u pacientů léčených vorikonazolem, předchozím lékem stejné skupiny. Podle Marra byl však vorikonazol spojen s vedlejšími účinky, včetně toxicity pro ledviny, zvýšeného rizika rakoviny kůže a halucinací. To znamená, že osoby bez nekontrolované rakoviny vykazovaly nižší celkovou odpověď, pokud užívaly experimentální lék. Z těchto pacientů mělo celkovou odpověď 43 % (17 pacientů), kteří dostávali vorikonazol, ve srovnání s 33 % (18 subjektů), kteří užívali isavukonazol (rozdíl 9,2, 95% interval spolehlivosti â’13,1 až 31,4).
Samostatný poster
, prezentující údaje z podskupiny pacientů ze stejné studie, rovněž odhalil lepší profil vedlejších účinků isavukonazolu ve srovnání s vorikonazolem. Do této studie bylo v letech 2007 až 2013 zařazeno 516 pacientů v Asii, Austrálii, Evropě, Latinské Americe a Severní Americe, kteří byli randomizováni k jednomu z obou antimykotik. Každý pacient, který dostal alespoň jednu dávku isavukonazolu, byl zařazen do populace léčené v souladu se záměrem, a po 42 dnech byla hodnocena úmrtnost ze všech příčin.
Z pacientů s nekontrolovaným nádorovým onemocněním se u 40 % (70 osob), kteří dostávali isavukonazol, vyskytly nežádoucí účinky související s lékem, ve srovnání s 60 % (112 osob) těch, kteří dostávali již registrovaný lék (P<0.05).
U osob s nekontrolovaným nádorovým onemocněním, které dostávaly vorikonazol na své plísňové infekce, se u 24 % (44 osob) vyskytly problémy související s okem ve srovnání s 15 % (26 osob), které byly randomizovány k příjmu experimentálního přípravku.
Z 516 pacientů mělo 272 nekontrolované nádorové onemocnění, zatímco ostatní měli nádorové onemocnění v remisi, revmatoidní artritidu nebo HIV. Někteří z nich měli cukrovku a značný počet z nich měl mukormykózu, uvedl Marr.
U osob bez nekontrolované malignity mělo 35 % (25 jedinců) těch, kteří užívali vorikonazol, vedlejší účinky související s očima ve srovnání s 15 % (13 pacientů) těch, kteří dostávali isavukonazol, uvádí se v posteru.
Experimentální lék byl také spojen s menším počtem případů jaterní toxicity u pacientů bez nekontrolované rakoviny. U čtyř subjektů (5 %) bez nekontrolované malignity, kteří dostávali isavukonazol, se vyskytly jaterní problémy ve srovnání se 14 subjekty (19 %), které byly randomizovány k vorikonazolu.
„Lék měl 100% biologickou dostupnost,“ poznamenal Ullman s tím, že by to mělo zmírnit obavy z nepředvídatelných a nekonzistentních hladin v krvi u předchozího léku.