Falofobie: co to je a jak se jí zbavit?

Jaké to je mít falofobii – fobii z penisů

Loni ve středu odpoledne v šest hodin seděla Emma v autobuse cestou z práce a zoufale se snažila zahnat záchvat paniky. Srdce jí začalo nepravidelně bít a skákat až do krku a v žaludku se jí sevřela koule nevolnosti. Cítila, jak se sesouvá na prázdné sedadlo pro invalidy, když se jí zrak začal rozmazávat a formovat do tunelu, jak se náhle snažila zůstat při vědomí a dostat do plic dostatek vzduchu. Emma už dříve zažila záchvaty paniky, ale žádný nepřišel tak silně a náhle. Nebyla to však hromada neotevřených účtů na jejím stolku ani starosti s prací, které ji vykoupily. Emma dostala záchvat paniky, protože atraktivní mladý muž, který seděl naproti ní ve vlaku, měl na sobě lesklé sportovní šortky a ona viděla zakřivení jeho penisu.

Možná vám to bude znít divně, ale pro Emmu se pohled na mužský penis podobá pocitu, který mají někteří lidé, když zažívají závrať, nebo extrémní reakci „bojuj nebo uteč“, kterou má vaše tělo, když se domníváte, že vás někdo sleduje domů. Přestože je Emma navenek „normální“ třicetiletá žena, která má dobrou (a stresující) práci v personálním oddělení, trpí falofobií – neboli chorobným a iracionálním strachem z penisů – od svých 20 let. Zpočátku se projevovala jako neschopnost intimně se sblížit se svým přítelem, ale brzy se její falofobie stala tak akutní, že „doslova ovládla můj život a bránila mi dělat ty nejzákladnější věci, jako je návštěva posilovny, kina nebo pláže, protože jsem se bála, že uvidím penis“. Dokonce jsem přestala chodit na internet, protože jsem se bála, že náhodou uvidím porno.

Jediné pomyšlení na penis pro mě bylo stejně děsivé, jako byste se mohli cítit při pomyšlení na to, že vás napadne žralok nebo že vás brutálně zavraždí

„Když byl můj stav nejhorší, musela jsem si vzít roční dovolenou v práci, protože v mé části kanceláře byl zaměstnanec muž, který nosil těsné kalhoty od obleku, a strach, že uvidím jeho „bouli“, byl tak stresující, že jsem se každé ráno v metru rozplakala. Stačilo slyšet o sexu nebo penisu, aby se mě zmocnil strach, a zoufale jsem chtěla utéct. Pokud jsem se to snažila ignorovat, v tu chvíli se panika rozjela naplno. Záchvat paniky se může zdát jako extrémní reakce, ale je to něco, s čím se potýkám už roky. Jen pomyšlení na penis pro mě bylo po velmi dlouhou dobu stejně děsivé, jako byste se mohli cítit při pomyšlení na to, že vás napadne žralok nebo že vás brutálně zavraždí. V noci jsem kvůli tomu nespala a napadalo mě to ve snech – dlouhou dobu jsem byla naprosto, naprosto nešťastná.“

„Falofobie a medortofobie – nepřekonatelný strach ze ztopořeného penisu – je málo známá, ale překvapivě častá fobie, která může vážně zhoršit kvalitu života postiženého,“ vysvětluje doktorka Ellen Huntová. „Na rozdíl od případů, kdy se muži nebo ženy považují za asexuály nebo jim myšlenka na penis připadá neatraktivní či nepřitažlivá, se falofobie a medortofobie týká lidí, kteří při pomyšlení, zmínce nebo pohledu na penis (ať už ztopořený nebo ochablý) zažívají extrémní hrůzu, která se projevuje psychickými a někdy i fyzickými příznaky. Tyto příznaky se u jednotlivých osob liší, ale obecně lze říci, že většina lidí pociťuje celkovou úzkost, extrémní hrůzu při setkání s určitými typy situací a všeobecný nedostatek sexuální touhy. Existují různé důvody, proč se tyto typy fobií mohou rozvinout, ale jednou z nejčastějších příčin je trauma – obvykle sexuální -, ke kterému došlo v dětství nebo v mladém věku. Mnoho klientů, které jsem viděla a kteří trpí touto fobií, bylo například v dětství sexuálně zneužito nebo obtěžováno dospělým mužem.“

Po třech pěti letech konverzační a hypnoterapie Emma nejenže získala kontrolu nad svou fobií, ale začíná chápat její příčinu. ‚Myslím, že strach začal, když jsem v jednadvaceti letech přišla o panenství. Po celou dobu dospívání jsem byla bolestně plachá a náchylná k záchvatům paniky, takže jsem sexuálně docela pozdě rozkvetla, ale byla jsem velmi zamilovaná do svého přítele – s nímž jsem byla rok, než jsme se rozhodli mít sex – a neměla jsem strach ani obavy, že s ním přijdu o panenství. Vlastně jsem byla opravdu vzrušená, protože jsme nikdy předtím nedělali nic víc než líbání.“

Věděla jsem, že jsem se otočila, když jsem byla schopná sledovat scénu ve filmu *Trainspotting*, kdy Ewan Mcgregor vystrčil penis, aniž by ucukl nebo utekl z místnosti

Ale když skutečně nastal čas pokusit se o sexuální vztah s jejím přítelem, Emma si rychle uvědomila, že to nebude tak úžasný zážitek, jak očekávala. ‚Měl extrémně velký penis, což bylo neuvěřitelně bolestivé a hodně jsem krvácela – když jsme rozsvítili, byla krev po celém povlečení a dokonce i po stěnách mé ložnice. Několik dní poté jsem měla opravdu ostrou, bodavou bolest v pochvě a děloze a pochva byla velmi červená, oteklá, svědící a nepříjemná. Když jsem začala dostávat kopřivku a silnou horečku, rozhodla jsem se jít k lékaři, který mi řekl, že dostávám anafylaktický šok, protože jsem alergická na přítelovo sperma, a řekl mi, abych si vzala nějaká antihistaminika a používala kondom, kdykoli budeme mít znovu sex. Byla jsem z toho tak traumatizovaná, že jsem se po zbytek našeho pětiletého vztahu snažila uvolnit a užít si sex, a přestože jsem se do toho občas nutila, žila jsem v neustálém strachu, že kondom praskne a já budu mít další alergickou reakci. Můj lékař mi řekl, že není důvod předpokládat, že bych měla stejnou reakci s jiným mužem, ale moje sexuální touha se v době, kdy náš vztah skončil, úplně vytratila a myslím, že tehdy ten akutní strach opravdu začal.“

Po záchvatu paniky v autobuse se Emma rozhodla, že už nemůže dovolit, aby její strach ovládal její život, a ze strachu, že skončí v psychiatrické léčebně, se rozhodla vyhledat pomoc svého lékaře. Byly jí předepsány betablokátory a kurz konverzační terapie, ale teprve když vyzkoušela hypnoterapii, začala ve svém životě pozorovat skutečnou změnu. „Věděla jsem, že jsem změnila směr, když jsem šla ke kamarádce domů a byla jsem schopná sledovat scénu z filmu Trainspotting, kdy Ewan Mcgregor vystrčil penis, aniž bych sebou cukla nebo utekla z místnosti. Od té doby jsem se vrátil do práce a nyní jsem na samém počátku nového vztahu, a přestože ještě nemáme plně penetrační sex, byl jsem schopen být s ním intimní a užíváme si těžkého mazlení a orálního sexu. Doufám, že s další usilovnou prací z mé strany budeme brzy schopni vést plnohodnotný sexuální život a můj přítel je naštěstí velmi vstřícný, trpělivý a chápavý. Když lidem poprvé vyprávím o tom, čím jsem si prošla, spousta z nich se mi směje, ale poté, co jsem prošla druhou stranou, už plně chápu, jak moc není falofobie směšná.“

Může se to stát i mužům

Když bylo Jacobovi, 25letému stážistovi na právnické fakultě, devět let, byl sexuálně napaden svým strýcem. Po celou dobu dospívání a dospělosti byl tímto zážitkem natolik traumatizován, že se u něj vyvinul akutní strach ze sexu, konkrétně ze vzrušení nebo ejakulace. Objednal se ke svému praktickému lékaři a doufá, že s pomocí terapie a léků bude schopen svou medortofobii překonat a mít normální sexuální vztah.

„Nemáte ani ponětí, jaké to je, když máte absolutní, ohromný strach z něčeho, co většina lidí považuje za „normální“ funkci vlastního těla. Mou zdrcující vzpomínkou na to, jak mě zneužíval můj strýc, bylo, že jsem viděl (jak se mi tehdy zdálo) jeho děsivý, obrovský, dospělý ztopořený penis, a kdykoli jsem sám začal mít erekci, okamžitě jsem se do té chvíle přenesl a na deset minut až několik hodin mě ovládl tak zdrcující strach, že jsem nemohl pokračovat v normálním každodenním životě. Bylo to ještě horší, když jsem ejakuloval, takže když jsem v pubertě začal mít mokré sny, budil jsem se naprosto rozrušený a neschopný jít do školy. Začal jsem pít kávu těsně předtím, než jsem šel spát, abych mohl zůstat vzhůru celou noc a zabránil tomu, což znamenalo, že jsem byl ve škole vyčerpaný a moje známky trpěly. Nakonec jsem ze školy odešla. Nedokázala jsem s nikým navázat normální vztah, protože jsem se bála říct mu o svých obavách. Našla jsem internetová fóra, kde se lidé, kteří trpí tím samým, vypovídali z vlastní léčby, takže jsem se objednala ke svému praktickému lékaři a modlím se, aby to něco změnilo – už nechci mít strach z vlastního těla.‘

Mohlo by vás také zajímat:

Je naše posedlost velkými ptáky jen styděním se za tělo pod jiným jménem?“

Co si váš přítel skutečně myslí o vašich fanouškovských prdech?“

Jak se z velkého ptáka stát malým ptákem

Sledujte Sophii na Twitteru @sophiecullinane

Foto: Molly Cranna

• sex
• Sex O\’Clock
• Sex Ed