Fanny Blankersová-Koenová
Fanny Blankersová-Koenová (nar. 1918) byla známá jako „první královna ženských olympijských her“. Zůstává první a jedinou ženou, která kdy získala čtyři zlaté medaile na jedné olympiádě. Když Blankersová-Koenová začínala svou sportovní kariéru, Norman Giller v Olympijské příručce z roku 1984 poznamenal, že „ženská atletika byla něco jako vedlejší program… . Série ohromujících výkonů na olympijských hrách v Londýně způsobila, že si ženy atletky zaslouží respekt a pozornost.“
Fanny Blankers-Koenová se narodila jako Francina Elsje Koenová, dcera vládního inspektora v nizozemském Amsterdamu v roce 1918. Její sportovní talent byl patrný již od útlého věku. Blankers-Koenová pocházela ze sportovní rodiny, která ji vedla k plavání, bruslení a hraní tenisu. Když jí bylo šest let, vstoupila do místního sportovního klubu, kde proslula jako vynikající běžkyně a plavkyně. Když bylo Blankersové-Koenové 14 let, otec ji povzbudil, aby se specializovala na atletiku. V roce 1935, když jí bylo 17 let, všem řekla: „Rozhodla jsem se, že se budu věnovat sportu“. Blankersová-Koenová se stala členkou atletického klubu Amsterdam Dames‘ Athletic Club a ze svého domova v Hoofdorpu jezdila na kole 18 kilometrů každou cestu do tělocvičny. Neměla k dispozici venkovní dráhu, na které by mohla trénovat, a tak běhala uvnitř, na chodbě gymnázia.
Blankers-Koenová poprvé závodila v roce 1935 v běhu na 200 metrů v Groningenu. Na tomto mítinku se sice neumístila dobře, ale za měsíc porazila nizozemskou mistryni republiky v běhu na 800 metrů. Na tomto mítinku se seznámila s Janem Blankersem, talentovaným trenérem atletiky a bývalým trojskokanem, který v Británii získal stipendium AAA. Byl trenérem nizozemského olympijského týmu a pozval ji do týmu. Kupodivu, přestože byla tak talentovaná v běhu na 800 metrů, byl tento závod, stejně jako ostatní delší vzdálenosti, považován za „příliš obtížný“ pro ženy a byl z olympijské soutěže vyloučen.
Blankers-Koenová debutovala na olympijských hrách v osmnácti letech v Berlíně, kde skončila shodně šestá ve skoku vysokém a pátá ve štafetě na 100 metrů. Vrcholem soutěže pro ni bylo setkání s americkým atletem Jessem Owensem, který v Berlíně získal čtyři zlaté medaile.
V roce 1940 se provdala za olympijského trenéra atletiky Jana Blankerse a v následujícím roce se jim narodil syn Jan. Blankersová-Koenová pokračovala v tréninku i během tísnivé nacistické okupace Nizozemska. Kvůli druhé světové válce byly olympijské hry v letech 1940 a 1944 zrušeny a ona se nemohla zúčastnit mezinárodních soutěží. Přesto na holandských mítincích vytvořila světové rekordy ve skoku vysokém a skoku dalekém.
Když se Blankersové-Koenové v roce 1945 narodila dcera Fanneke, nějakou dobu netrénovala. Přesto o sedm měsíců později běžela na mistrovství Evropy, kde vyhrála běh na 80 metrů překážek, běžela kotevní úsek při vítězství nizozemského ženského týmu ve štafetě na 4 (100 metrů a byla čtvrtá ve skoku vysokém. Těsně před olympijskými hrami v roce 1948 vytvořila světový rekord v běhu na 100 metrů časem 11,5 sekundy.
V době konání olympijských her v Londýně v roce 1948 byla Blankersová-Koenová držitelkou světových rekordů v běhu na 100 metrů, běhu přes překážky, skoku vysokém a skoku dalekém. Bylo jí také 30 let a byla matkou dvou dětí. Lidé říkali, že její věk a mateřství ji brzdí a že by se měla doma starat o své děti, místo aby běhala na dráze. Takové řeči, jak říkala, „byly přesně to, co mě vyburcovalo“, jak píše Len Johnson na serveru theage.com, „abych šla ven a dokázala jim, že i když je mi 30 let a jsem matkou dvou dětí, pořád můžu být šampionkou.“ Na další účast na olympijských hrách čekala dvanáct let a nehodlala svou šanci propásnout. Když Blankersová-Koenová trénovala na hry, přivezla na amsterdamský stadion kočárek s dítětem a zaparkovala ho poblíž trati, aby mohla při běhu hlídat své dítě.
Nikdo neshromáždil statistiky o tom, jaký vliv má narození dětí na sportovní výkony žen a kolik matek startovalo na olympijských hrách, ale obecně se má za to, že Fanny Blankers-Koenová je jedinou ženou v historii olympijské atletiky, která získala zlatou medaili po narození více než jednoho dítěte, a jedinou ženou s více než jedním dítětem, která dokonce byla v olympijském atletickém týmu.
Londýnské olympijské hry, 1948
Stejně jako Babe Didrickson Zahariasová, další slavná atletka, byla Blankers-Koenová zdatná ve více disciplínách, než povolovala oficiální olympijská pravidla, a dosáhla světových rekordů v běhu na 100 yardů, běhu na 80 metrů překážek, skoku do dálky, skoku do výšky a ve dvou štafetách. Oficiální pravidla ji omezovala na účast ve třech individuálních disciplínách a ona se rozhodla běžet 100 m, 200 m, 80 m překážek a být členkou týmu ve štafetě na 4 (100 m). Skromně, podle Berta Rosenthala v Nando.net, řekla o mnoho let později na obědě Metropolitan Track Writers: „Nečekala jsem, že budu, protože tam byly další velmi dobré . Řekla jsem, že doufám, že se dostanu do finále.“
Dokázala toho mnohem víc. Celkem Blankers-Koenová startovala dvanáctkrát během devíti dnů – běžela rozjížďky, aby se dostala do finálových závodů, i finálové rozjížďky – a pokaždé vyhrála. Na mokré trati zvítězila v běhu na 100 metrů o tři metry před Britkou Dorothy Manleyovou za 11,9 sekundy. Poté chtěla slavit. Podle Rosenthalové ji po závodě našel manžel sedět na chodníku s ostatními závodnicemi. „Řekla jsem mu, že bych ráda uspořádala oslavu,“ řekla později. „On řekl: ‚Ale ne, půjdeš do postele. Zítra tě čekají překážkové závody. Řekla jsem mu: ‚Já už mám zlatou olympijskou medaili'“. Manžel vyhrál a ona šla spát.
Druhý den měla špatný start v běhu na 80 metrů překážek a v polovině závodu dohnala vedoucí devatenáctiletou Maureen Gardnerovou z Velké Británie. Právě když se Blankersová-Koenová chystala převzít vedení, narazila na překážku a zapotácela se, jak sama řekla, „jako opilec“. Cíl byl tak těsný, že nevěděla, zda vyhrála, a když olympijská kapela začala hrát „God Save the King“, domnívala se, že vyhrála Gardnerová. Kapela však hrála jen proto, že na stadion vstoupil král Jiří VI. a hned poté zahrála nizozemskou hymnu na počest jejího zisku zlaté medaile. Ona i Gardner zaběhli závod ve světovém rekordu 11,2 sekundy, ale vítězkou byla vyhlášena ona.
Napětí z tohoto závodu na ni dolehlo a těsně předtím, než měla běžet semifinále na 200 metrů, plakala v šatně a byla připravena odstoupit. Byla vyčerpaná a cítila tlak, že musí vyhrát. Závod na 200 metrů, který poprvé na olympiádě běžely ženy, se jí nelíbil a také se jí stýskalo po dětech. „Bylo to pro mě strašně špatné,“ řekla později. „Chtěla jsem se vrátit domů ke svým dětem.“ Její manžel jí řekl: „Jestli nechceš běžet, nic se neděje. Ale obávám se, že toho potom budeš litovat.“ Blankersová-Koenová si uvědomila, že celý život chtěla být jen nejlepší. Rozhodla se běžet.
Blankers-Koenová vyhrála semifinále v olympijském rekordu 24,3 sekundy. Poté na další mokré trati vyhrála finále o 7 metrů za 24,4 sekundy. Svou čtvrtou zlatou medaili během pěti dnů běhu získala v kotevním úseku štafety 4(100 pro nizozemský tým. Když Blankersová-Koenová přebírala štafetu, byl její tým na třetím místě, ale ona obrovskou ztrátu dohnala a v posledních dvou krocích závodu dostihla Australanku Joyce Kingovou, která vedla.
Ačkoli byla Blankersová-Koenová světovou rekordmankou ve skoku vysokém a skoku dalekém, v těchto disciplínách nezávodila. „Skok do výšky se mi nelíbil,“ řekla, „a skok do dálky se téměř kryl s překážkovým během, a tak jsem dala přednost jedné zlaté medaili před dvěma stříbrnými.“ Kdyby však závodila ve skoku vysokém a skoku dalekém, pravděpodobně by získala další dvě zlaté medaile, protože všichni vítězové v těchto disciplínách zvítězili ve vzdálenostech, které zdaleka nedosahovaly světových rekordů – ty vytvořila Blankersová-Koenová.
Po olympijských vítězstvích
Po jejích olympijských vítězstvích ji lidé přirovnávali k afroamerickému atletovi Jessemu Owensovi, který ohromil nacisty ziskem zlatých medailí ve čtyřech atletických disciplínách na berlínských hrách v roce 1936. Když se vrátila do Amsterdamu, její země jí uspořádala velkou přehlídku. Blankersová-Koenová, která jela vedle svého manžela v otevřeném kočáře taženém čtyřmi bílými koňmi, byla celým tím vzrušením ohromena a neustále opakovala: „Jediné, co jsem udělala, bylo, že jsem vyhrála pár závodů nohou.“
Blankersová-Koenová se stala známou jako „létající holandská žena v domácnosti“, protože lidé považovali za neobvyklé, že vdaná žena a matka je atletkou světové třídy. „Po jejím velkém úspěchu,“ napsala Janet Woolumová v knize Outstanding Women Athletes: „média vyzdvihovala její roli manželky a matky, což někdy zastínilo její sportovní úspěchy. Obraz, který o ní vytvořily jako o ženě v domácnosti/matce/atletce, však pomohl vyvrátit mýtus, že by ženy při závodění v atletických závodech světové úrovně ztratily svou ženskost.“
Na mistrovství Evropy v roce 1950 Blankersová-Koenová opět zvítězila v běhu na 100 m, 200 m a 80 m překážek a jako členka nizozemské štafety získala druhé místo. Ve svých 34 letech se Blankers-Koenová chtěla zúčastnit olympijských her v Helsinkách v roce 1952. Přestože startovala v běhu na 80 metrů překážek, nepodařilo se jí kvalifikovat do finále. Z her odstoupila kvůli vředu na noze, který vedl k otravě krve a těžké nemoci. V roce 1955 ve věku 37 let oficiálně ukončila závodní kariéru. Trénovala ostatní a byla manažerkou nizozemského týmu na olympijských hrách 1968 v Mexico City.
Během své téměř dvacetileté sportovní kariéry vytvořila Blankersová-Koenová 20 světových rekordů v sedmi disciplínách od sprintu přes překážkový běh, skok do dálky, skok do výšky až po pětiboj. Žádná žena v historii atletiky nezískala tolik národních medailí. V roce 1948 byla zvolena atletkou roku podle Associated Press. V roce 1980 byla Blankersová-Koenová uvedena do Mezinárodní ženské sportovní síně slávy. V roce 1998 byla pozvána do New Yorku, aby převzala cenu Jesseho Owense. Nyní je Blankersové-Koenové osmdesát let a stále se těší dobrému zdraví a sportovnímu elánu. Téměř každý den hraje tenis.
Další čtení
Pro záznam: Women in Sports, edited by Robert Markell, World Almanac Publications, 1985.
Giller, Norman, The 1984 Olympic Handbook, Holt, Rinehart and Winston, 1983.
The Women’s Sports Encyclopedia, edited by Robert Markell, Henry Holt and Co., 1997.
Woolum, Janet Outstanding Women Athletes: Who They Are and How They Influenced Sports in America, Oryx Press, 1992.
„Fanny Blankers-Koen,“ IAAF Legends,http://www.iaaf.org/Athletes/Legends/BlankersKoen.html (9. listopadu 1999).
„Fifty Years Ago, Blankers-Koen Was Pure Gold,“ Nando.net, http;//www.sportserver.com/newsroom/ap/0…the/mor/feat/archive/022398/mor25435.html (9. listopadu 1999).
„Ze světa běžců,“ Běh po porodu,http://www.alumni.caltech.edu/~csc/runmom.html (9. listopadu 1999).
„Grace Under Pressure-Four Times Over,“ Olympic Daily Flashback,http://cnnsi.com/events/1996/olympics/daily/aug1/flashback.html (9. listopadu 1999).
„Pacesetters: A Century of the Best,“ www.theage.com, http://www.theage.com.au/daily/980727/sport/sport9.html (9. listopadu 1999). □