Finn MacCumhaill nebo Finn McCool
Finn MacCumhaill byl významný náčelník, který žil ve 3. století. Byl zetěm krále Cormaca a měl za manželky jeho dcery Graine a Ailbe.
V irských pověstech se o něm vypráví nespočet příběhů – v irských jako o „Finmacoolovi“ a ve skotských jako o Fingalovi.
Byl velitelem fenijské domobrany, sboru několika tisíc bojovníků, který vydržovali irští panovníci té doby.
V míru jich prý bylo 9 000, ve válce 21 000.
V zimě žili v malých tlupách u obyvatel kraje, zatímco v létě se živili lovem a rybolovem.
Když se Finn chystal oženit se svou první ženou Graine, utekla s jeho přítelem Diarmaidem.
Putování milenců a Finnovo pronásledování bylo jedním z nejplodnějších námětů fenijského románu.
Diarmaid nakonec zemřel na Benbulbenu v hrabství Sligo na následky bodnutí divočáka.
Finnův příchod na scénu před smrtí jeho soka tvoří námět jedné z nejkrásnějších Fergusonových knih Lays of the Western Gael.
Kromě svých válečnických schopností měl Finn údajně dar básnictví, druhého zraku a léčitelství.
Jeho hlavní sídlo se nacházelo na Dun Almhain (Allenově kopci poblíž Kildare) – příbytek, který je nádherně popsán v mnoha bájích jeho syna Oisina.
Okolní rath neboli opevnění je stále patrné i z velké dálky. Jeho dalším sídlem bylo Moyelly v dnešním Královském hrabství.
Moore ve svých dějinách říká:
„Osudem tohoto populárního irského hrdiny se stalo, že po dlouhé době tradiční proslulosti ve své zemi – kde jeho jméno stále žije nejen v legendách a písních, ale ještě v těch nejnesmazatelnějších záznamech o scenériích spojených s jeho památkou – byl najednou adopcí přenesen do jiné země , aby pod novou, ale falešnou podobou zahájil novou kariéru slávy.“
Čtyři mistři uvádějí, že Finna potkala smrt v roce 283 v Rath-Breagha u Boyne, kam se ve stáří uchýlil, aby v klidu prožil zbytek života. Byl zabit úderem rybářské lafety z rukou jistého Athlacha a jeho smrt pomstil Cailte MacRonain, jeho věrný stoupenec.