Fyzikální a chemické vlastnosti
Alkalické zeminy jsou vysoce kovové a dobře vedou elektrický proud. Na čerstvém řezu mají šedobílý lesk, ale na vzduchu snadno dehtují, zejména těžší členové skupiny. Beryllium je dostatečně tvrdé, aby poškrábalo sklo, ale baryum je jen o málo tvrdší než olovo. Teploty tání (mp) a varu (bp) této skupiny jsou vyšší než u příslušných alkalických kovů; liší se nepravidelně, nejnižší má hořčík (mp 650 °C a bp 1 090 °C ) a nejvyšší beryllium (mp 1 287 °C a bp asi 2 471 °C ). Prvky krystalizují v jedné nebo více ze tří pravidelných těsně uspořádaných kovových krystalových forem.
Z chemického hlediska jsou to všechno silné redukční činidla. Volné kovy jsou rozpustné v kapalném amoniaku, přičemž tmavě modré roztoky vápníku, stroncia a barya vzbuzují značný zájem, protože se předpokládá, že obsahují ionty kovů a nejneobvyklejší druhy, solvatované elektrony nebo elektrony vzniklé interakcí kovu a rozpouštědla. Vysoce koncentrované roztoky těchto prvků mají kovový, mědi podobný vzhled a jejich dalším odpařováním vznikají zbytky obsahující amoniak (amoniaky), které odpovídají obecnému vzorci M(NH3)6 . Časem se amoniaky rozkládají za vzniku amidů, M(NH2)2. Tyto roztoky jsou silnými redukčními činidly a jsou užitečné v řadě chemických procesů.
Všechny atomy prvků alkalické zeminy mají podobnou elektronickou strukturu, která se skládá z páru elektronů (označovaných s elektrony) ve vnějším orbitalu, uvnitř kterého je stabilní elektronická konfigurace odpovídající konfiguraci vzácného plynu. Prvky vzácných plynů – helium (He), neon (Ne), argon (Ar), krypton (Kr), xenon (Xe) a radon (Rn) – mají obecně úplné elektronové obaly. Stroncium má konfiguraci 1s22s22p63s23p63d104s24p65s2, kterou lze zapsat jako 5s2. Podobně lze beryllium označit jako 2s2, hořčík jako 3s2, vápník jako 4s2, baryum jako 6s2 a radium jako 7s2. Výrazné čáry v atomových spektrech prvků, které se získají při zahřívání prvků za určitých podmínek, vznikají ze stavů atomu, v nichž byl jeden ze dvou elektronů s povýšen na orbital s vyšší energií.
Elektrony s se poměrně snadno ionizují (odstraňují z atomu) a tato ionizace je charakteristickým rysem chemie alkalických zemin. Ionizační energie (energie potřebná k odebrání elektronu z atomu) plynule klesá v řadě od berylia (9,32 elektronvoltu ) po baryum (5,21 eV); radium, nejtěžší ve skupině, má o něco vyšší ionizační energii (5,28 eV). Drobné nepravidelnosti pozorované v jinak plynulé změně při postupu po skupině, jak se objevuje v periodické tabulce, se vysvětlují nerovnoměrným zaplněním elektronových obalů v po sobě jdoucích řádcích tabulky. Elektrony s mohou být také povýšeny na orbitaly p se stejným hlavním kvantovým číslem (v rámci téže slupky) energiemi podobnými těm, které jsou potřebné pro tvorbu chemických vazeb; lehčí atomy jsou proto schopny vytvářet stabilní kovalentně vázané struktury, na rozdíl od helia, které má jinak analogickou elektronickou konfiguraci 1s2.
Ve většině případů chemii těchto prvků dominuje tvorba a vlastnosti dvojnásobně nabitých iontů M2+, v nichž byly atomu kovu odebrány krajní elektrony s. V případě, že jsou elektrony s nabitější než elektrony s, mohou být elektrony s nabitější než elektrony s nabitější. Vzniklý iont je stabilizován elektrostatickou interakcí s rozpouštědlem, jako je voda, která má vysokou dielektrickou konstantu a velkou schopnost absorbovat elektrický náboj, nebo kombinací s ionty opačného náboje v iontové mřížce, jaká se nachází v solích. Dodatečná energie potřebná k odstranění druhého elektronu s (druhá ionizační energie je přibližně dvakrát větší než první) je více než kompenzována dodatečnou vazebnou energií přítomnou v dvojnásobně nabitém iontu. Odstranění třetího elektronu z atomu alkalické zeminy by však vyžadovalo vynaložení větší energie, než jakou lze získat zpět z jakéhokoli známého chemického prostředí. V důsledku toho kovy alkalických zemin nevykazují ve svých sloučeninách oxidační stav větší než +2.
Jak se sluší na rostoucí velikost jejich vnitřních jader, poloměry iontů prvků alkalických zemin se postupně zvětšují od Be2+, který má poloměr 0,27 angstromu (Å; 1 Å = 10-8 cm) pro koordinační číslo 4 (tj, se čtyřmi ionty nebo jinými molekulami, které jsou na něj vázány), až po Ra2+ s poloměrem 1,48 Å a koordinačním číslem 8.
Některé vlastnosti kovů alkalických zemin jsou uvedeny v tabulce.
berylia | hořčíku. | vápník | stroncium | baryum | radium | ||
---|---|---|---|---|---|---|---|
*hcp = hexagonální blízký-balené, fcc = kubický s čelním středem (kubický těsně zabalený), bcc = kubický s tělesem. | |||||||
atomové číslo | 4 | 12 | 20 | 38 | 56 | 88 | |
atomová hmotnost | 9.0122 | 24.305 | 40.078 | 87.62 | 137.33 | 226 | |
barva prvku | šedá | stříbřitě bílá | stříbřitě bílá | stříbřitě bílá | stříbřitě bílá | jasně bílá | |
teplota tání (°C) | 1,287 | 650 | 842 | 769 | 727 | asi 700 | |
bod varu (°C) | 2,471 | 1,090 | 1,484 | 1,384 | 1,805 | není přesně stanoveno; asi 1,100-1,700 | |
hustota při 20 °C (gramy na centimetr krychlový) | 1.85 | 1.74 | 1.55 | 2.63 | 3.51 | asi 5 | |
oxidační číslo | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 | 2 |
hmotnostní číslo nejběžnějších izotopů (pozemský výskyt, procenta) | 9 (100) | 24 (78.99), 25 (10), 26 (11.01) | 40 (96.941), 42 (0.647), 43 (0.135), 44 (2.086), 46 (0.004), 48 (0.187) | 84 (0.56), 86 (9.86), 87 (7), 88 (82.58) | 130 (0.106), 132 (0.101), 134 (2.417), 135 (6.592), 136 (7.854), 137 (11.232), 138 (71.698) | – | |
radioaktivní izotopy (hmotnostní čísla) | 5-8, 10-16 | 19-23, 27-40 | 34-39, 41, 45-58 | 73-83, 85, 89-107 | 112-129, 131, 133, 139-153 | 201-235 | |
elektrický odpor při 293-298 K (v mikroohm-centimetrech) | 3. Jaký je elektrický odpor?8 | 4.4 | 3.4 | 13.5 | 34 | 100 | |
krystalová struktura* | hcp | hcp | fcc, hcp, bcc | fcc, hcp, bcc | bcc | – | |
poloměr, iontový (+2 ionty, angström) | 0.31 | 0.65 | 0.99 | 1.13 | 1.35 | 1.48 | |
poloměr, atomový (angström) (koordinační číslo 12) | 1,12 | 1,45 | 1.94 | 2,19 | 2,53 | 2,15 | |
ionizační energie (kilojouly na mol): první | 899.5 | 737,1 | 589,8 | 549,5 | 502,9 | 509,3 | |
ionizační energie (kilojouly na mol): druhá | 1 757,10 | 1 450.70 | 1 145,40 | 1 064,20 | 965,2 | 979 | |
ionizační energie (kilojouly na mol): třetí | 14 848,70 | 7 732.70 | 4 912,40 | 4 138 | 3 600 | – | |
ionizační energie (kilojouly na mol): čtvrtá | 21 006,60 | 10 542.50 | 6,491 | 5,500 | – | – | |
elektrodový potenciál pro redukci z oxidačního stavu +2 na 0 při 25 °C (volty) | -1,97 | -2,36 | -2.84 | -2,89 | -2,92 | -2,92 | |
elektronegativita (Pauling) | 1.57 | 1.31 | 1 | 0.95 | 0.89 | 0.9 |