genetický kód
Genetický kód je soubor pravidel, která určují, jak se čtyřpísmenný kód DNA překládá do dvacetipísmenného kódu aminokyselin, které jsou stavebními kameny bílkovin. Genetický kód je soubor třípísmenných kombinací nukleotidů zvaných kodony, z nichž každý odpovídá určité aminokyselině nebo stop signálu. Koncept kodonů poprvé popsal Francis Crick a jeho kolegové v roce 1961. Ve stejném roce Marshall Nirenberg a Heinrich Matthaei provedli experimenty, které zahájily rozluštění genetického kódu. Ukázali, že RNA sekvence UUUspeciálně kóduje aminokyselinu fenylalanin. Po tomto objevu Nirenberg, Philip Leder a Gobind Khorana identifikovali zbytek genetického kódu a plně popsali každý třípísmenný kodon a jemu odpovídající aminokyselinu.
Existuje 64 možných permutací neboli kombinací třípísmenných nukleotidových sekvencí, které lze vytvořit ze čtyř nukleotidů. Z těchto 64 kodonů 61 představuje aminokyseliny a tři jsou stop signály. Ačkoli je každý kodon specifický pouze pro jednu aminokyselinu (nebo jeden stopsignál), genetický kód se označuje jako degenerativní nebo redundantní, protože jedna aminokyselina může být kódována více než jedním kodonem. Je také důležité si uvědomit, že genetický kód se nepřekrývá, což znamená, že každý nukleotid je součástí pouze jednoho kodonu – jeden nukleotid nemůže být součástí dvou sousedních kodonů. Kromě toho je genetický kód téměř univerzální a jsou zaznamenány pouze vzácné odchylky. Například mitochondrie mají alternativní genetický kód s drobnými odchylkami.