Globalizace a životní prostředí | Globalization101
Tyto otázky vyvstaly především v důsledku zvýšené ekonomické integrace, ale globalizace znamenala také významnou koncepční změnu v myšlení o životním prostředí. Mnozí z nás nyní vnímají problémy životního prostředí jako problémy mezinárodního významu, nikoliv pouze národního zájmu – například ochrana oceánů a atmosféry před znečištěním. Životní prostředí je nyní považováno za „společné dědictví lidstva“ a environmentální problémy jsou stále častěji předmětem mezinárodního úsilí kvůli jejich přeshraničním dopadům a nemožnosti, aby tyto problémy vyřešil pouze jeden nebo několik málo států samostatně (Baslar, 2011).
Řešení environmentálních problémů proto hledá celá řada veřejných mezinárodních i soukromých nevládních organizací, například Program OSN pro životní prostředí, Greenpeace nebo Worldwatch Institute. Bylo uzavřeno množství smluv, které mají harmonizovat vládní politiku v oblasti ochrany životního prostředí. Někteří ekologové dokonce navrhli vytvoření „světové ekologické organizace“, která by koordinovala mezinárodní politiku v oblasti životního prostředí.
V literatuře ekologů a nevládních organizací se stále častěji objevují názory na důležitost takového globálního řízení životního prostředí (Esty, 2001). Návrh bývalého francouzského prezidenta Jacquese Chiraca z roku 2007 na vytvoření takového orgánu v rámci OSN získal podporu více než čtyřiceti dalších zemí. Dialog o takovém zřízení se dostal i do nejvyšších pater WTO, kde byl řediteli mnohokrát navržen a je projednáván na každoročních veřejných fórech a konferencích. Orgán OSN pro životní prostředí nebyl vytvořen především kvůli neochotě Spojených států a Číny. V lednu 2012 Francie znovu vyzvala k vytvoření Světové organizace pro životní prostředí, která by zabránila konfliktům o zdroje a rostoucí hrozbě globální změny klimatu, nicméně na konferenci Rio+20 byl tento návrh opět zamítnut. Výsledkem konference však byly silnější
návrhy na posílení současného Programu OSN pro životní prostředí (Johnson, 2012).
Jiní však potřebu důsledné ochrany životního prostředí zpochybňovali z vědeckých,ekonomických a suverénních důvodů. Kritici ochrany životního prostředí tvrdí, že údajná nebezpečí, jako je globální oteplování, byla zveličena a ekonomické škody plynoucí z regulace přírodních zdrojů byly minimalizovány ve snaze o radikální, antikapitalistický program. Tvrdí, že přílišná regulace je zbytečná a v konečném důsledku škodlivá, protože udržuje lidi v chudobě tím, že brání konkurenceschopnému využívání jejich zdrojů (Murray, 2006).
Oproti tomu zastánci ochrany životního prostředí tvrdí, že neregulovaná hospodářská činnost vedla k ničení životního prostředí a musí být zpomalena, a tvrdí, že jejich kritici jsou uniformní a sledují vlastní program neomezené kapitalistické expanze (Malakoff, 2007).
Ochrana životního prostředí může v krátkodobém horizontu znamenat brzdu hospodářského růstu. Odvětví, která se musí přizpůsobit environmentálním předpisům, čelí narušení a vyšším nákladům, což poškozuje jejich konkurenční postavení. Otázkou je, co z toho vyvodit. Někteří tvrdí, že ochrana životního prostředí může stát za pomalejší hospodářský růst. Jiní říkají, že volný trh a technologický pokrok jsou nejlepšími nástroji k řešení problémů životního prostředí a vyvedení lidí z chudoby spíše než větší regulace.
Vazba mezi životním prostředím a hospodářským rozvojem však může být složitější. Ve skutečnosti se ochrana životního prostředí a podpora hospodářského růstu v mnoha ohledech vzájemně doplňují. Chudoba v rozvojových zemích je hlavní příčinou zhoršování životního prostředí. Například kácení půdy „slash-and-burn“ prováděné samozásobitelskými zemědělci je hlavní příčinou úbytku amazonského deštného pralesa (Butler, 2012). Posílení hospodářského růstu pak může být účinným nástrojem na podporu ochrany životního prostředí. To je myšlenka hnutí za udržitelný rozvoj, které usiluje o rozvoj ekonomických příležitostí pro chudší národy způsobem šetrným k životnímu prostředí.
Zdroj: The Guardian News
Podle Národního institutu pro výzkum vesmíru kleslo odlesňování amazonského pralesa na nejnižší úroveň za posledních 24 let, což se shoduje se závazky Brazílie snížit odlesňování o 80 % do roku 2020. Pokles odlesu dále způsobilo lepší prosazování zákonů na ochranu životního prostředí a technologie dohledu (Associated Press, 2012). Navzdory tomuto poklesu zůstává odlesňování problémem v jiných částech světa, kde nejsou zákony vymáhány nebo sledovány.
Tato problematika do hloubky zkoumá kritické environmentální výzvy, kterým Země čelí, v tomto rámci, že environmentální problémy jsou nyní uznávány jako globální problémy vyžadující řešení koordinovaná mezi mnoha národy. Neshody ohledně dalšího postupu, zejména pokud jde o kompromis mezi ochranou životního prostředí a hospodářským rozvojem, však tyto snahy brzdí.
Nejprve se podíváme na některé konkrétní spory týkající se životního prostředí a volného obchodu, abychom ilustrovali obtížnost vyvážení těchto problémů a zjistili, jak se k tomuto problému postavil mezinárodní obchodní systém. Za druhé budeme zkoumat problémy životního prostředí v širším kontextu mezinárodní politiky a diskutovat o mnohostranných snahách o řešení problémů životního prostředí. Na závěr se podíváme na myšlenku udržitelného rozvoje, abychom zjistili, zda může přinést rovnováhu mezi hospodářským růstem a zdravím životního prostředí, kterou si od ní slibují její zastánci.