Henley, Don
Zpěvák, skladatel, bubeník
Pro záznam…
Vybraná diskografie
Zdroje
Po rozpadu skupiny Eagles v roce 1981 se Don Henley prosadil jako výrazný sólista hrající roli „romantického vypravěče“ i „komentátora se svědomím“. Zatímco původním lákadlem rock and rollu mohlo být vzrušení a peníze, pro Henleyho se stal něčím důležitějším: nástrojem změny. I během let strávených s Eagles Henley cítil, že je důležité vytvářet dílo, které je víc než jen zábava. Tento závazek ještě zesílil po rozpadu skupiny. „Mám na paměti, že dobrá milostná píseň na albu nikdy neuškodí,“ řekl Henley časopisu Rolling Stone, „snažím se do písně dostat co nejvíc informací, aniž bych z ní udělal pedantský traktát.“
Narodil se 22. července 1947 v Lindenu v Texasu, Henley byl jedináček, syn učitelky na základní škole a „prodavače autodílů-farmáře“. Vyrůstal při poslechu country hudby a později šest let hrál v kapele, která vznikla během střední školy. Hrál také v doprovodné kapele Lindy Ronstadtové, z níž podle některých zdrojů vznikla skupina Eagles. Vysokoškolsky vzdělaný Henley, který miloval dobrou literaturu a měl zálibu v hledání správných slov v textech písní, vysvětloval logický vliv country hudby na jinak rockové Eagles takto: „Byl jsem ve velkém Emersonově a Thoreauově šílenství, žil jsem ten idylický život květinového dítěte šedesátých let z venkovské perspektivy… znovuobjevil jsem celý ten americký agrární mýtus.“ Kalifornie v roce 1970 měla ještě příchuť Západu a přijímala dlouhovlasé muzikanty, kteří měli rádi rock and roll. „Zdálo se, že je to logické místo, kam se vydat,“ řekl Henley, a Eagles to udělali, čímž odstartovali úspěšnou kariéru ověnčenou sedmi oceněnými alby.
Henleyho první sólové album I Can’t Stand Still se vyznačuje zvláštní kombinací politických a osobních témat, která měla pokračovat i na dalších albech. První strana zpracovává to druhé, milostné písně vyjadřují něco zcela jiného než mentalitu „uvidíme se později“, kterou naznačuje titulní skladba. Henley zkoumá osamělost a stesk, jeho pojednání o vztazích mezi muži a ženami je citlivější, než tomu bylo u Eagles často. Na otázku ohledně obvinění proti ženám, které bylo proti skupině vzneseno v dřívějších letech, Henley časopisu Rolling Stone řekl: „Určitě, Glennův postoj k ženám byl někdy trochu jiný než můj. Nechám to být.“ Druhá strana LP obsahuje jednu z nejtvrdších skladeb alba, „Johnny Can’t Read“, která je záměrnou trefou do dilematu negramotnosti. Dalšími tématy jsou jaderná hrozba ve skladbě „Them and Us“ a to, co recenzent časopisu Rolling Stone John Milward označil za „vykořisťovatelskou povahu televizního zpravodajství“ ve skladbě „Dirty Laundry“. Milward bohužel naznačuje, že Henley příliš káže a má problém s důvěryhodností v to, že je pohodlně žijícím umělcem, který se zamýšlí nad problémy obyčejných
Pro záznam…
Narodil se 22. července 1947 v Lindenu v Texasu.; syn prodavače autodílů/zemědělce a učitelky.
Zpěvák, skladatel a bubeník; vystupoval jako člen doprovodné kapely Lindy Ronstadt; zakládající člen skupiny Eagles, 1971-81; sólový umělec, 1981-.
Odměny:
Adresy: Spoluobdržel (s ostatními členy Eagles) ceny Grammy za nejlepší popový vokální výkon skupiny, 1975, za „Lyin Eyes“; za desku roku, 1977, za Hotel California; za nejlepší aranžmá pro hlasy, 1977, za „New Kid In Town“ ; a za nejlepší rockový vokální výkon skupiny, 1979, za „Heartache Tonight“; sólové ceny Grammy za nejlepší rockový vokální výkon muže, 1985 a 1989:
muže: c/o 10880 Wilshire Blvd., # 2110, Los Angeles, CA 90024. Podle Milwarda „Henleyho sociální problémy nekrvácejí ani z poloviny tolik jako ty osobní.“
Building the Perfect Beast, vydaná v roce 1985, dopadla v očích kritiků a kupců desek lépe. Stejně jako v případě prvního alba byla Beast výsledkem spolupráce, ale Henleyho hlas a režie jsou nezaměnitelné, protože s lehkostí překračuje hranici mezi rockery s pronikavými, kousavými texty (jako v titulní skladbě) a jemnými, hořkosladkými baladami (jako v „Sunset Grill“ a „The Boys of Summer“). Právě „The Boys of Summer“, popisovaná jako „romantická píseň plná nostalgie a vitriolu“, mu vynesla Grammy, nemluvě o téměř nepřetržitém vysílání.
Jako obvykle však široká veřejnost možná nepochopila Henleyho záměry na albu Beast o nic lépe než před lety na albu Hotel California. Nostalgie k tomu patřila, ale bylo toho víc. „V šedesátých letech jsme vyvolali celé to peklo, a s čím jsme pak přišli v sedmdesátých letech?“ Henley se vyjádřil pro Rolling Stone. „Nixon a Reagan… Upřímně řečeno, myslím, že jsme nic nezměnili. O tom byla poslední sloka „The Boys of Summer“… mysleli jsme si, že věci změníme tím, že budeme protestovat, vyrábět zápalné bomby, pěstovat si dlouhé vlasy a nosit legrační oblečení. Ale … poté, co všechny naše pochody, křik a ječení nezabraly, stáhli jsme se a stali se z nás yuppies.
Čtyři a půl roku trvalo, než vyšlo Henleyho třetí album. „Musím se to naučit dělat rychleji,“ řekl Rolling Stone, „ale nevím, jestli to dokážu. Písničky musí vznikat ze života.“ Na albu The End of the Innocence tomu tak je. Většina alba má opět tvrdý, rockový zvuk, přičemž některé písně hraničí s divokostí – podle časopisu Time „pěstěnou divokostí“ -, ale přesto divokostí. V písních „Little Tin God“, „If Dirt Were Dollars“ a „New York Minute“ Henley ostře kritizuje sociální a politické problémy. Ale i když kope a chraptí ve skladbách jako „I Will Not Go Quietly“, album má atmosféru zdravého rozumu a ne „vyčpělé nabubřelosti, kvůli níž byli Eagles často označováni za úlisnou partu socanských libertinů“. Ne celé album ovšem řve. „The Heart of the Matter“ je považována za obzvlášť citlivou klasicky znějící píseň a titulní skladba, pozoruhodně sugestivní, teskná „milostná“ píseň s mučivým podtónem rozčarování, stesku a ztráty – nevinnosti, mládí, víry v zemi a rodinu.
Kombinace osobních a politických témat vyvěrá z Henleyho přesvědčení, že obě témata jsou trvale propojena. „Myslím, že to, jaký k sobě máme vztah jako muži a ženy nebo jako lidé, má něco společného s tím, jak se věci obecně vyvíjejí.“ Cítí, že tam, kde je rozčarování, nedůvěra a podezíravost v „systému“ a vůči němu, tam bude existovat i v osobních vztazích. Henley, citlivý ke světu kolem sebe, nadále čerpá ze zkušeností a emocí, aby se vyjádřil, i když tento proces není vždy snadný. „Musíte v sobě vydolovat nejrůznější pocity a emoce a nosit je přímo na povrchu své kůže,“ říká, „a to někdy nedělám rád.“
Když je Henley požádán, aby se vyjádřil k celkové účinnosti rockové hudby jako prostředku změny, působí pesimisticky. „Přál bych si, abych mohl říct, že věci změnila, ale obávám se, že byla z velké části použita jako únik. A pokud jde o politické otázky, většina rock &rolových umělců žije v době temna… prakticky popírají existenci našeho demokratického systému a nepodílejí se na něm.“ Navzdory nedostatečnému pokroku v otázkách, které ho znepokojují, jako jsou bezdomovci a nezaměstnaní, si Henley zachovává určitou naději. „Mám naději. Vždyť v každém cynikovi se skrývá idealista, který se snaží dostat ven. Alespoň v mém případě ano.“ A v tomto případě si idealista nenechává své ideály pro sebe.
Vybraná diskografie
Sólové LP
I Can’t Stand Still, Asylum, 1982.
Building the Perfect Beast, Geffen, 1985.
The End of the Innocence, Geffen, 1989.