Historie deštníku
Anglie – a zejména Londýn – je známá svým deštivým počasím, a proto je považována za město deštníků. Proto nepřekvapí, že to byl právě Angličan – Jonas Hanway (1712-1786) – kdo zpopularizoval deštník, jak jej známe dnes. Hanwayova pamětní deska ve Westminsterském opatství vzdává hold jeho angažovanosti ve prospěch opuštěných dětí a prostitutek, ale nezmiňuje se o jeho průkopnických zásluhách o deštník. Je třeba poznamenat, že dříve než lidé v Anglii i jinde používali deštníky k ochraně před deštěm, sloužila „přenosná střecha“ především k zajištění stínu před sluncem. Anglické slovo „umbrella“ prozrazuje tuto původní funkci, neboť pochází z latinského slova „umbra“, což znamená stín, přičemž „umbrella“ je poetický slovní tvar znamenající „malý stín“. Bez ohledu na to, zda jeho funkce spočívala v ochraně před sluncem nebo deštěm, byly deštníky považovány za čistě ženský doplněk.
Tomu učinil chvályhodný konec londýnský obchodník Jonas Hanway, který z deštníku udělal nepostradatelného společníka britského gentlemana. Kolem roku 1800 vážil deštník kolem 10 liber, protože jeho kostru tvořily dřevěné tyče a velrybí kost. Dokonce i Wellington, vítěz u Waterloo, vlastnil deštník z voskovaného plátna, jehož součástí byl rapír ukrytý v rukojeti. A opět Angličan Samuel Fox ze Sheffieldu v době Jejího Veličenstva královny Viktorie vynalezl v roce 1852 ocelový rám, který snížil hmotnost. Zčásti díky bezcelním surovinám ze svých kolonií mohla Anglie vyrábět levné deštníky – výrobní náklady byly často nižší než jeden penny. V románu Charlese Dickense „The Pickwick Papers“ byli voliči v Eatonswillu upláceni drahými dárky pro své manželky v podobě „45 zelených deštníků za sedm šilinků a šest pencí“.
Od té doby se deštník téměř nezměnil: černý, štíhlý a přesně svinutý dodnes chrání gentlemany v londýnské City i ve zbytku světa. V našem obchodě dodnes prodáváme deštníky na míru, všechny jsou vyráběny ručně. Rukojeti deštníků se mezitím vyvinuly v uměleckou formu na svém o
wn. Ať už pozlacené nebo ze stříbra, kůže, rohoviny, vzácných dřev a rákosu, jako je whangee a malakka, nebo s integrovanou svítilnou, tužkou, hodinkami, krabičkou na pilulky, kompasem nebo skleničkou na pití, téměř všechny stále existují.
Již v roce 1715 pařížský továrník Marius ohlásil vynález kapesního deštníku a v 19. století se objevilo mnoho pokusů, jak usnadnit přepravu deštníku. V roce 1852 ohlásil John Gedge z Paříže samootevírací deštník.
Skutečný průlom však uskutečnil ve 20. letech 20. století Hans Haupt v Berlíně. Zkonstruoval první teleskopický kapesní deštník (do té doby byly všechny malé deštníky skládacími modely) a založil s ním v Berlíně firmu Knirps („Knirps“ je německé slovo s významem „človíček“. „Knirps“ pak začal způsobovat revoluci ve světě deštníků. V roce 1936 přišla na trh další novinka z Německa, první automatický kapesní deštník s názvem „Lord & Lady“.
S počátkem 50. let 20. století začal vzestup kapesních deštníků a „značkový deštník“ jako módní doplněk ustoupil do pozadí kvůli potřebám a přáním cestující automobilové společnosti. Malý zázračný deštník „Knirps“ zažil v tomto desetiletí skutečný rozmach. Tento trend posílilo v 60. letech zavedení nylonových tkanin, které bylo možné vyrábět v neuvěřitelném množství barev a vzorů. Deštník do deště se stal štíhlejším, lehčím, plošším a mnohem odolnějším. Po hodinkách a špercích se deštníky Knirps staly standardním dárkem k přijímání, biřmování, narozeninám, jmeninám, Dni matek, Vánocům, Velikonocům a dalším svátkům. Pak začal tlak dovozu levných deštníků z Dálného východu a pro „rock’n’rollovou generaci“ deštník ztratil image symbolu postavení.
Teprve v posledních letech 20. století se u deštníků opět rozběhly inovace. Tentokrát přišly nové materiály a funkce z Dálného východu. Lehké deštníky z hliníku (a dokonce i ze skelných vláken), nové rámy s dvojitým automatickým mechanismem zavírání a otevírání, nové látky a nové potahy (např. teflonové) mění trh.
V každém případě by pro vaši „přenosnou střechu“ mělo stačit jen to nejlepší. Za prvé, „Rolls Royce“ deštník není tak snadné ztratit nebo zapomenout (protože strach ze ztráty má obrovský vliv na paměť). Za druhé, může začít pršet právě ve chvíli, kdy se chystáte na oběd se svým šéfem. Jemný deštník diskrétně ukazuje, že se dokážete dobře vyjímat i za obtížných okolností. Za třetí, takový dobrý deštník vypadá časem mnohem lépe, je mnohem odolnější, a dokonce pomáhá chránit naše životní prostředí.