Hlasití mluvčí: Proč jsou některé hlasy nastaveny na nejvyšší hlasitost?
Pokud by nějaký skeč z pořadu Saturday Night Live vystihoval život Kevina Robertse, musel by to být snímek The Loud Family (Hlasitá rodina).
„Moje rodina je plná hlasitých mluvčích,“ říká 42letý autor a poradce v oblasti vzdělávání z Detroitu. Žertuje: „Moje matka kýchá tak hlasitě, že se děti v sousedství shlukují kolem domu a čekají, až nějaká přijde.“
„Hodně mluvím na veřejnosti a nepoužívám mikrofon, i když mluvím ke čtyřem stovkám lidí. A kdykoli se sejdu se svým bratrem, jsme z obliga. Všichni nás okřikují. Máme prostě dunivé hlasy.“
Robertsova sestra má naopak hlasitost nastavenou na nízkou úroveň.
„Moje starší sestra to kompenzuje,“ říká. „Má tlumený hlas učitelky z první třídy. Je to spíš tichošlápek.“
Ačkoli se hlasití mluvčí a tichošlápci mohou zdát jako něco ze seriálu Seinfeld, vědci ve skutečnosti přesně určili, proč jsou někteří z nás neustále ztišeni, zatímco jiní se snaží být slyšet.
„Existují čtyři různé faktory,“ říká Dr. Amee Shah, ředitelka laboratoře akustiky řeči a vnímání na Clevelandské státní univerzitě. „Existuje biologická složka, patologická složka, osobnostní složka a kulturní složka.“
Někdy jsou hlasité nebo tiché hlasy prostě založeny na tom, jak jsme stavěni, vysvětluje Shahová.
„Může to být mechanické,“ říká. „Každý se rodí s jinak velkým hrtanem a hlasivkami v něm. Někteří také mohou mít menší plíce a nemohou vytvářet dostatečný průtok vzduchu, aby měli hlasitější hlas.“
Z patologického hlediska může být hlasitost hlasu člověka způsobena změnami tkáně nebo rychlostí vibrací hlasivek.
„Jak stárneme, naše tkáň atrofuje,“ říká Shah. „Hlasivky nevibrují tak rychle. Nebo může jít o jiné příčiny, například že dotyčný je celoživotním kuřákem nebo má hlasivkové uzlíky či polypy. Všechny tyto věci mohou přispívat k měkčímu hlasu.“
V rozporu mezi hlasitým a měkkým hlasem může hrát roli i osobnost (stačí se podívat na rozdíl mezi zpívajícími sestřenicemi Sophií Grace a Rosie v tomto virálním videu).
„Někteří lidé mohou být plaší, uzavření a zdrženliví,“ říká Shah. „Nemusí se cítit dobře ve společenské situaci, nemusí být dobrými řečníky. Tady se hodí některé příklady ze seriálu ‚Seinfeld‘ – málomluvní lidé nebo lidé, kteří rádi mumlají. Psychologicky nejsou schopni promítnout svůj hlas dostatečně nahlas.“
Podle Shahové může i kultura ovlivnit, jak hlasitě (nebo tiše) mluvíme.
„Některé kultury brání nebo brání hlasitému mluvení, zejména pokud jste žena,“ říká. „Existují pragmatické důvody, proč někdo nenavazuje přímý oční kontakt a neprojevuje svůj hlas dostatečně hlasitě.“
Pokud jde o to, zda je hlasité mluvení geneticky podmíněno, Shahová říká, že jde spíše o prostředí.
Ale vyrůstání v kruhu hlasitě mluvících lidí může mít podle ní opačný účinek, jako v případě tichomluvné sestry Robertsové.
„Někdy, pokud je otec nebo starší bratr hlasitější, může mít sourozenec tendenci být uzavřenější,“ říká.“
Pro tichomluvné, kteří touží být slyšet, však existuje dobrá zpráva, říká Shahová.
„Určitě se můžete trénovat, abyste mluvili hlasitěji,“ říká a poukazuje na různé metody, jako je efektivnější využívání dechové kontroly, naučení se pracovat s optimální výškou tónu, abyste neplýtvali proudem vzduchu, hlubší dýchání, častější hydratace a cvičení jógy.
„To vše vám zajistí větší projekci,“ říká.“
Co se týče mluvení tišeji, Shah říká, že to je mnohem obtížnější.“
„Většinou si lidé neuvědomují, že to dělají,“ říká. „Nemusí si myslet, že jsou hlasití, dokud jim to někdo neřekne. Často se lidé soustředí na obsah a nepřemýšlejí o podání.“
Jste přirozeně tichý – nebo se zdá, že máte hlas trvale nastavený na nejvyšší možnou hlasitost? Máš nějakou teorii, proč jsi takový?
Související:
- Dospívající si nechal operovat jazyk, aby mohl mluvit korejsky. Huh?!
- ‚Allo, guvnah! Napodobování přízvuků může být vrozené
- Připomínat ka? Regionální přízvuky jsou stále silnější