Hra na čekání: Kde mohou nepojištění pacienti najít operaci, když nemocnice řeknou ne?

Hra na čekání: Kde mohou nepojištění pacienti najít operaci, když nemocnice řeknou ne?

Leticia si není jistá, kde je na čekací listině.

Ví, že je to už asi sedm měsíců, co požádala o pomoc s bolavým levým kolenem v programu bezplatných operací, a její lékař říká, že to může trvat ještě půl roku, než se objeví její číslo. Ví, že před ní jsou další pacienti, kteří si zákrok nemohou dovolit a kteří stejně jako ona spoléhají na to, že jim dobrovolní lékaři vrátí život do normálních kolejí.

Třiapadesátiletá matka tří dětí, která požádala, aby kvůli jejímu imigračnímu statusu nebylo použito celé jméno, upíná své naděje na úlevu k programu SPIRIT. Jedná se o program provozovaný prostřednictvím lékařské společnosti Sierra Sacramento Valley pro nepojištěné pacienty, kteří potřebují operaci. Jeho dobrovolní ortopedi před několika lety spravili Leticii pravé koleno a ona říká, že se cítí jako nová. Nyní ji však trápí levé koleno, které ji může vyvést z rovnováhy.

SPIRIT slouží lidem, kterým se nedostane pomoci na pohotovosti, protože jejich stavy, ačkoli mění život, nedosahují úrovně ohrožení života – alespoň zatím ne. Po celém státě i zemi spolupracují charitativní skupiny, nemocnice a komunitní kliniky, aby se pokusily tyto pacienty napojit na komplexní péči, která by jinak byla nedostupná. Pro některé to znamená měsíce – nebo roky – čekání na pomoc.

Leticia se obrátila na SPIRIT kvůli svému pravému kolenu, když jí asi před pěti lety začalo selhávat. V době, kdy zavolala do programu, se i jednoduché úkony staly vyčerpávajícími.

„Bolest byla nesnesitelná,“ řekla. „Nemohla jsem se udržet na nohou ani 15 minut, abych uvařila … Když jsem musela udělat krok, koleno se podlamovalo a já měla bolesti.“

Na první zákrok čekala rok. Nyní se obává, že bolest levého kolena jí brzy znemožní vykonávat domácí práce a práci ve skladu.

Stejně jako mnoho přistěhovalců bez dokladů nemá Leticia nárok na komplexní možnosti zdravotního pojištění vytvořené v rámci zákona o dostupné péči a jako pracovnice s minimální mzdou si prý nemůže dovolit platit zdravotní pojištění prostřednictvím svého zaměstnavatele. Podle Centra pro výzkum zdravotní politiky na Kalifornské univerzitě je v Kalifornii devět z deseti obyvatel bez dokladů nepojištěno, zatímco v případě obyvatel s doklady je to přibližně jeden z deseti. Cílem několika letošních legislativních návrhů je tuto situaci napravit. Mezitím se tuto mezeru snaží zaplnit programy jako SPIRIT s dlouhými čekacími seznamy.

Existují velké rozdíly v tom, co jsou nemocnice ochotny nabídnout nepojištěným pacientům, a charitativní péče v posledních letech prudce klesla. V této situaci nabývají na významu dobročinné lékařské organizace.

Dobrovolnický lékařský program SPIRIT, který byl založen v roce 1995, provedl něco přes 1 000 operací, tedy zhruba 40 ročně. V současné době má SPIRIT na čekací listině na operace 148 osob z oblasti Sacramenta. Doporučení do něj přicházejí většinou z komunitních klinik.

SPIRIT se neptá na imigrační status, ale pacienti musí být nepojištění a splňovat příjmové podmínky, aby se mohli zapsat.

Jak rychle se někdo posune na seznamu, závisí na typu operace, kterou potřebuje, na počtu dalších pacientů, kteří o tento zákrok stojí, a na dostupnosti lékařů s danou specializací. SPIRIT provádí pouze ambulantní operace, například odstranění mandlí, ledvinových kamenů a nezhoubných cyst. Jeho formulář pro screening pacientů varuje, že na služby se může čekat tři až šest měsíců a že pokud je potřeba urgentní, lékaři by neměli posílat doporučení. Těmto pacientům zbývá jen málo jiných možností než pohotovost.

Není v tom mnoho peněz – jen lékaři dobrovolně věnují svůj čas a zdravotnické systémy poskytují operační prostory. Lékařská společnost vynakládá značné úsilí na nábor lékařů; v současné době jich má v pohotovosti asi 95.

Janice Emersonová, manažerka programu SPIRIT, říká, že je to náročné, zejména pro ty lékaře, kteří již přijímají nižší platby od pacientů Medi-Cal.

„Snaží se ze všech sil vyjít vstříc nepojištěným pacientům SPIRIT,“ řekla. „Není tam strašně moc termínů … Na některé se může čekat i několik měsíců a pacienti jsou ochotni čekat. Opravdu nemají jinou možnost.“

Někdy, říká Emersonová, se stav pacientů během čekání na pohotovosti zhorší a nakonec jdou na pohotovost.

Podle státního zákona mohou být obyvatelé bez dokladů starší 18 let vyloučeni z veškerého pojištění kromě „omezeného Medi-Cal“, i když některé okresy nabízejí více. Omezený Medi-Cal pokrývá pouze péči v těhotenství a pohotovostní služby, což znamená, že nemocnice může účtovat Medi-Cal za operaci, pokud by její vynechání pacienta bezprostředně ohrozilo. Například operace, která má někoho zachránit při infarktu, je hrazena, ale zákrok, který by mohl infarktu zabránit v budoucnu, hrazen není.

V případě nepřeberného seznamu zákroků, které nesplňují kritéria naléhavosti, jsou pacienti odkázáni na orientaci v řídké a nepřehledné nabídce charitativních programů. Ty však nepokrývají všechno. Například pokud jde o drahou farmakologickou léčbu, jako je chemoterapie, mohou mít pacienti jen několik možností: platit z vlastní kapsy, pokusit se najít farmaceutickou společnost, která má slevový program pro chudé, nebo se obejít bez ní.

Dr. Andrew Loehrer, chirurgický onkolog z Dartmouthské univerzity, který se zabývá dopadem reformy zdravotnictví na přístup k léčbě, říká, že tyto pro bono programy se staly zásadními, protože nemocnice odmítají nepojištěné pacienty.

„Náš zdravotnický systém je stále hluboce neschopný uspokojit potřeby těchto zranitelných skupin obyvatel,“ řekl. „Pacienti jsou často odkázáni sami na sebe, aby si nějak poradili. … Nevytváříme systémy, které by pacientům usnadňovaly získání životně důležité léčby.“

Když Leticii začaly trápit bolesti kolena, požádala lékaře na své klinice WellSpace Health v Sacramentu o pomoc. Jakmile ji spojili se společností SPIRIT, čekala asi rok, než zazvonil telefon. Důsledně se hlásila o aktuální informace.

Od přípravy na operaci až po fyzikální terapii říká, že za zákrok nedostala jediný účet. Silná fialová jizva nad kolenním kloubem jí denně připomíná její vděčnost.

„Když říkám, že mi SPIRIT změnil život, tak mi ho opravdu úplně změnil,“ říká. „Představte si, že nebýt této operace, nebyla bych taková, jaká jsem teď. Pravděpodobně bych ani neměla práci.“

Poprvé se o SPIRITu dozvěděla od Yesenie Barroso-Andersonové, vedoucí pacientských služeb ve společnosti WellSpace, která se věnuje klepání na dveře ve prospěch nepojištěných pacientů. Její odhodlání pramení z toho, že léta sledovala, jak její vlastní přistěhovalí rodiče šetří na zdravotní péči kvůli problémům s orientací ve zdravotnickém systému. Říká, že se každý den setkává s pacienty, kteří čelí stejným problémům.

„Je to těžké,“ říká. „Je tu jazyková bariéra. I když jsou formuláře v jejich rodném jazyce, není jim to jasné. Takže nám nosí formuláře a my jim pomáháme vyplnit, co je potřeba. A někdy se nám stane, že zavěsíme, zavoláme na Medi-Cal a zeptáme se: „Co to znamená?“

Pro Barrosovou-Andersonovou je dostat někoho na operaci dlouhý proces. Začíná to obvoláváním nemocnic a podáváním žádostí o charitativní péči – jeden formulář pro specialistu, druhý pro operační sál.

Když se to nepodaří, požádá o SPIRIT. Pokud lékařská společnost nemá vhodného specialistu, obrátí se na Sacramentský okres, který má kontakty na další chirurgy ochotné přispět.

„Někdy narazíme na zeď, ale nevzdáváme se,“ říká. „Hledáme další zdroje. Potřeba je velká. Lidé nevědí, kam jít.“

Mnoho Američanů vyjádřilo obavy z utrácení federálních dolarů za lidi, kteří nejsou v zemi legálně.

Lidé z programu SPIRIT a dalších programů pro nepojištěné tvrdí, že včasná léčba těchto pacientů zabrání vyšším nákladům na pohotovosti v budoucnu.

Doktor Jorge Enriquez založil před třemi lety v Bakersfieldu charitativní chirurgický program poté, co viděl příliš mnoho pacientů bez dokladů se zanedbanými, ale léčitelnými stavy, které narušují život. Stejně jako SPIRIT se jeho program drží ambulantních zákroků, jako je operace šedého zákalu a odstranění cyst. Říká, že pacienti, kteří potřebují operaci srdce nebo transplantaci, „mají obrovské potíže, protože nemohou nikam jít.“

„Soustředíme se na pacienta, kterému můžeme vyřešit jeho problém a udržet ho produktivního pro jeho rodinu a pro komunitu,“ řekl Enriquez. „Děláme hodně operací pro pracující lidi.“

Jeho program se jmenuje Cirugia Sin Fronteras a spoléhá na vyjednané slevy od místních nemocnic a laboratoří. Hledá další lékaře, kteří by se k němu přihlásili.

„Většina lidí o tom nechce slyšet, je nepříjemné myslet na jejich situaci,“ řekl. „Ale nakonec se o tu situaci, která doposud nemá řešení a stále narůstá, musí postarat peníze našich daňových poplatníků.“

Pro Leticii jde o to, aby se talíře točily. Do Spojených států přišla před více než dvaceti lety a stále žádá o občanství. Nejmladší z jejích tří synů, jediný, který se zde narodil, bude letos na jaře maturovat.

„Jsem velmi vděčná a šťastná,“ říká. „(Můj nejmladší syn) má lepší možnosti než moji další dva synové. Ti druzí dva museli hodně bojovat. Ale díky Bohu jsme všichni v pořádku. Jsem velmi vděčná za příležitosti, které nám život a tento program dal.“