Hypatia
Hypatia byla jednou z nejvýznamnějších matematiček a astronomek pozdního starověku. Do její školy se jezdili učit matematice a astronomii učenci z celého klasického světa.
Její brutální zabití rukou rozběsněného davu křesťanských fanatiků šokovalo řecko-římský svět. Hypatiina vražda byla historickým mezníkem. Tisíc let středomořské evropské klasické kultury se ocitlo v krizi – pět let předtím byl Řím vypleněn Vizigóty. Začínalo období evropského středověku, charakterizované tisíciletým relativně minimálním vědeckým pokrokem.
Počátky
Hypatia (vyslovuje se hy-Pay-shuh) se narodila ve druhé polovině čtvrtého století, pravděpodobně mezi lety 350-370 n. l. v řecko-římském městě Alexandrii v Egyptě. Stejně jako většina vzdělaných lidí ve východním Středomoří v pozdní antice hovořila Hypatie řecky. Její jméno znamená „nejvyšší“. Nevíme, jak vypadala.
O Hypatiině matce se nedochovaly žádné podrobnosti. Hypatiiným otcem byl Theon z Alexandrie, významný matematik a astronom, který se proslavil svým „studentským vydáním“ Eukleidových Elementů. Theonovo vydání se stalo hlavní verzí na více než tisíc let. Vydání založená na Theonově vydání byla jediná známá, dokud se v roce 1808 nenašlo ve Vatikánské knihovně vydání, které mu předcházelo.
Theon stál v čele Mouseionu, akademie, která vyučovala neoplatonistickou filozofii. Hypatia šla ve stopách svého otce a stala se matematičkou, astronomkou a filozofkou.
V porovnání s ohromujícím pokrokem, kterého v Alexandrii brzy po založení města dosáhli Euklides a Eratosthenes, v Hypatiině době produkce nových myšlenek ze strany městských intelektuálů téměř vyschla. Přesto Alexandrie stále přitahovala učence téměř jako magnet. Po Athénách byla hlavním centrem řecko-římské filozofie.
Život vybraných řeckých vědců a filozofů po zlatém věku
Dílo Hypatie Alexandrijské
Hypatie byla stoupenkyní neoplatonismu – mystické filozofie s jediným nosným tématem: že vše ve vesmíru má svůj původ v „Jednom“ – transcendentním bohu, z něhož pochází kosmická duše a božská mysl.
Hydrometr plave v kapalině, jejíž hustotu lze odečíst na jeho stupnici.
Nejlepším zdrojem informací o Hypatii a jejích úspěších je Sokrates Scholastikus, řecký křesťanský historik, který žil ve stejné době jako Hypatia. Ve svém hlavním díle Historia Ecclesiastica Sokrates napsal:
Hypatia – praktická vědkyně
Mnozí z Hypatiiných žáků byli křesťané, kteří později postoupili do vysokých funkcí v církvi a vládách. Jeden z nich, Synesius, který se stal biskupem v Ptolemaidě, nám ukazuje, že kromě matematiky, astronomie a filozofie Hypatia pravděpodobně vyučovala i praktické vědy. Činí tak tím, že jí posílá dopis, v němž ji žádá, zda by mu mohla poslat hydrometr.
V jiném dopise uvádí, že ho Hypatia naučila sestrojit astroláb – této dovednosti se naučila od svého otce, který je autorem knihy O malém astrolábu.
Podrobný pohled na malý astroláb.
Antický astronom používá velmi jednoduchý malý astroláb k měření úhlu hvězdy nad obzorem.
V dopise svému příteli Herculianovi Synesius připomíná, že Hypatia je:
„… osobou tak proslulou, že se její pověst zdála doslova neuvěřitelná. Sami jsme viděli a slyšeli tu, která čestně předsedá tajemstvím filozofie.“
Astronomie a matematika Hypatie
Hypatia byla především učitelkou. Zlaté časy Eudoxa, Euklida, Aristarcha, Archiméda, Eratosthena, Appolonia a Hipparcha jí byly časově vzdáleny stejně jako Fibonaccimu a Mikuláši Koperníkovi.
Hypatia psala komentáře a přetvářela velká vědecká a matematická díla, aby je učinila srozumitelnějšími pro své žáky. Její přínos k poznání spočíval ve vylepšeních původních děl, která provedla.
Přepracování Almagestu
Hypatina práce na III. knize velkého astronomického díla Klaudia Ptolemaia z 2. století Almagest existuje dodnes. Je pozoruhodné, že vzhledem k množství odborných článků, které byly o Hypatii v poslední době napsány, se toto – její jediné dochované dílo – dosud nedočkalo moderního překladu přímo do češtiny. Překlad do francouzštiny pořídil Adolphe Rome v roce 1926.
Třetí kniha Almagestu se zabývá Sluncem, délkou roku, Hipparchovým objevem precese rovnodennosti a úvodem do epicyklů.
Epicykly
Ptolemaios a poté Hypatia se snažili vytvořit spolehlivý matematický model, který by předpovídal pohyby planet.
Bránilo jim v tom tradiční přesvědčení, že planety musí obíhat kolem Země a oběžné dráhy musí být kruhové.
Ptolemaios použil řadu důmyslných triků, aby vytvořil funkční model, který zohledňoval jevy jako:
- Retrográdní pohyb: planeta na obloze zdánlivě mění svůj směr.
- Změny velikosti: zdá se, že se velikost planety v průběhu času mění.
Jednou z Ptolemaiových fint byl epicyklus, znázorněný na obrázku jako žlutý přerušovaný kruh.
Epicykl je malá oběžná dráha kolem pomyslného bodu. Tento imaginární bod obíhá kolem deferentu – velkého bílého čárkovaného kruhu se středem na Zemi – rovnoměrnou rychlostí.
Epicykl je docela elegantní myšlenka. Umožňuje měnit vzdálenost planety od Země a také vytváří retrográdní pohyb.
Hypatia ve III. knize vyvinula vlastní jedinečné metody výpočtu s využitím babylonských sexagesimálních čísel (základ 60) a kalkulačky podobné abaku. Stejně jako její otec používala Hypatia řecká písmena pro čísla 1-59 a sexagesimály pro vyšší čísla.
Její metody výpočtu jí umožnily vylepšit Ptolemaiovu původní práci a zároveň ji podrobit kritice. Výsledkem toho byly kromě její revize Ptolemaiova textu i její vlastní Astronomické tabulky obsahující nové vypočtené hodnoty pro nebeské události, například konjunkce planet.
Algebra
Matematik Diofantos je záhadná postava, o níž se toho ví jen málo. Zdá se, že vzkvétal v Alexandrii asi sto let před Hypatií, kdy byl autorem série třinácti knih Arithmetica, popisujících algebraické rovnice a jejich řešení. Diofantos je často označován za otce algebry.
Před pozdějšími arabskými a byzantskými autory cituje Diofantovu Arithmeticu v historii pouze jediný matematik, Hypatiin otec Theon. Byzantská encyklopedie Suda sestavená kolem roku 1000 n. l. uvádí, že Hypatia je autorkou komentáře k Arithmetice.
Pouze šest knih Arithmetiky se dochovalo v řeckém originále; čtyři další existují jako arabské překlady pořízené kolem roku 860 n. l. V roce 860 n. l. byla Arithmetika přeložena do češtiny.
Arabské překlady knih 4, 5, 6 a 7 Aritmetiky obsahují více komentářů k řešení než řecké verze. Tato vydání mohla být opsána z Hypatiiných komentovaných vydání Arithmetiky, která upravila, aby pomohla studentům ve své škole.
Konické úsečky
V Historia Ecclesiastica Sokrates Scholasticus uvádí, že Hypatia napsala komentář ke kónickým úsečkám Apollonia z Pergy. Ten se nedochoval.
Osobní údaje a konec
Hypatia se nikdy nevdala a neměla děti.
Ačkoli byla neoplatoničkou žijící v křesťanském městě, její filosofické učení neodradilo její četné křesťanské žáky: zdá se, že je dokonce inspirovalo k ušlechtilejším cílům.
Římané však používali taktiku silné ruky, aby se Alexandrie stala křesťanským městem. Ještě za Hypatiina života byly na příkaz alexandrijského arcibiskupa Theofila všechny pohanské chrámy srovnány se zemí.
Po Theofilově smrti v roce 412 n. l. se arcibiskupem stal jeho synovec Cyril. Cyril byl také nepřátelský vůči alexandrijským nekřesťanským komunitám, jako byli Hypatiovi neoplatonici, a začal zasahovat do světské správy města. Dostal se do konfliktu s nově jmenovaným římským místodržitelem města Orestem, který chtěl udržet církev mimo vládní záležitosti.
Hypatia byla považována za spojence guvernéra Oresta, což vedlo k její smrti. V březnu roku 415 n. l. ji na ulici napadl dav křesťanských Parabalánců. Členové Parabalani působili mimo jiné jako tělesná stráž arcibiskupa Cyrila. Pozoruhodné je, že Parabalani zřejmě Hypatii odvedli do kostela, aby ji rozsekali na kusy. V obavě, že by se Hypatiiny ostatky mohly stát ohniskem jejího mučednictví, odvezli zbytky jejího těla do Cinaronu a zpopelnili je.
Jinak než mezi fanatičtějšími alexandrijskými křesťany bylo Hypatiino hrůzné zabití přijato s hrůzou v celé římské říši. K intelektuálům se tradičně přistupovalo s úctou. Římský císař Theodosius II. vyslal tým, který měl Hypatiinu vraždu vyšetřit. Výsledkem bylo, že Parabalani byli Cyrilovi odebráni, dostali se pod kontrolu guvernéra Oresta a jejich počet byl omezen na maximálně 500.
Hypatin odkaz a duše
Přes veškerou snahu Cyrila a Parabalani se Hypatia stala mučednicí. Byla připomínána a uctívána byzantskými křesťany a v novější době se stala symbolem osvícenských hodnot.
Hypatia jako jedna z prvních akademiček na světě, zavražděná s děsivou krutostí, se stala hrdinskou postavou, námětem vysoce spekulativních vědeckých prací a románů. Film Agora z roku 2009 fiktivně popisuje její poslední léta.
Jako neoplatonička Hypatia věřila, že konečným osudem její duše bude spojení s božstvím.
Autor této stránky:
Citujte tuto stránku
Prosím, použijte následující citace v souladu s MLA:
"Hypatia." Famous Scientists. famousscientists.org. 25 Jun. 2018. Web. <www.famousscientists.org/hypatia/>.
Vydal FamousScientists.org
Další literatura
Sir Thomas Heath
The Thirteen Books of Euclid’s Elements
Dover Publications, New York, 1956
Morris Kline
Mathematical Thought from Ancient to Modern Times
Oxford University Press, New York, 1972
M.E. Waithe
Ancient Women Philosophers: (600 PŘ. N. L. – 500) A. D.
Springer Science & Business Media, 1987
Alan Cameron, Allan G. Cameron, Jacqueline Long, Charles Anthon Emeritus Professor of Latin Alan Cameron, Lee Sherry
Barbarians and Politics at the Court of Arcadius
University of California Press, 1993
Creative Commons
Exploded view of small astrolabe by Elrond under the Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International license.