Jabez Gileád
O Jabezu Gileádovi můžeme podle Bible vědět následující;Genesis 31 nám vypráví tuto část příběhu o Jákobovi, na kterého podle knihy zřejmě Lábanovi synové i sám Lában pohlíželi s podezřením, případně hněvem či závistí.Jákob se tedy rozhodl promluvit se svými ženami a na Boží příkaz utéct z Lábanovy přítomnosti.
- Jákobův útěk.
Ve verších Genesis 31,17-21 se píše, že Jákob vzal své ženy a odešel do Paddan-aramu, do země svého otce Izáka, do Kanaánu.Mezitím Ráchel, jedna z jeho žen, ukradne modly svému otci a vezme je s sebou na cestu(údajně ten, kdo nesl modly v domě, nesl ochranu těchto bohů).
- Laban vyhledá Jákoba.
Laban byl varován, že Jákob uprchl, Bůh se mu zjevil ve snu a řekl mu: „Dej si pozor, abys Jákobovi nevyhrožoval!“ Bylo to v pohoří Gileád, když ho po sedmi dnech dostihl, pohádali se a Lában Jákobovi přiznal, co mu Bůh řekl. Jákob se tam osmělil a uzavřeli smlouvu, kterou Jákob vztyčil jako stélu neboli pamětní kámen.
Právě v této oblasti Palestiny dali jména Jegar saduthah, Jabesh Gilead a Mizpah (vojenská pozorovatelna, strážní věž nebo strážnice).
Kmeny, které jej obývalyReddit
Ačkoli není přesně známo, které kmeny obývaly Jabeš Gileád, je známo, že po této události jej z větší části obývali synové Rubenovi, Gádovi a polovina kmene Manasesova.Numeri,5 Mojžíšova 3,12-13.
Levita a jeho konkubínaEdit
Kniha Soudců Soudců 19-21, od 19. do 21. kapitoly, vypráví o levitovi, jehož konkubína z Betléma šla pro jeho ženu, která mu byla nevěrná. Pátého dne odešel levita se svou ženou z domu svého tchána. Cestou už byla tma, a tak se rozhodl požádat o nocleh v jednom domě. Hostinský jim dovolil přenocovat, ale Benjamínci, když viděli cizince (levitu), ho chtěli znásilnit. Majitel domu jim řekl, že má panenskou dceru, ale Benjamínci ji nechtěli, a tak jim levita nabídl svou konkubínu, vyvedl ji na ulici a ti muži ji celou noc znásilňovali. Když se rozednilo, zhroutila se u dveří, byla už mrtvá, levita v domnění, že je jen unavená, jí vynadá, aby vstala, ona nereaguje, on si toho všimne a zvedne ji na svého osla, pak ji levita rozseká na dvanáct kusů a každý kus pošle do izraelských krajů.
Boj IzraeleEdit
Soud 20
Když Izraelci uslyšeli, že jejich bratři Benjamínci způsobili toto neštěstí, shromáždili 400 000 mužů k boji. Ve dnech, kdy boje trvaly, zemřelo asi 25 100 Benjamínců a 40 300 mužů z ostatních izraelských kmenů
PokáníEdit
Soud 21
Po skončení bojů se všichni Izraelci shromáždili v Micpě (Jabeš-gileádu), aby oplakali smrt svých bratří, kteří přísahali, že mu nedají za ženy ženy ze svých kmenů kvůli zlu, které spáchali, a proto obětovali Bohu holocaust a oběti společenství za tyto skutky.To se stalo v Bét-elu (domě Božím), a aby nezanikl jeden z jejich kmenů (Benjamín), zeptali se, kdo z jejich bratrů nešel do války, a oni odpověděli, že ti z Jabeše Gileádského se nepřihlásili, a tak Izraelci šli potrestat všechny ty z Jabeše Gileádského, zabili zvířata, ženy, muže, starce a děti, nechali jen panenské ženy, celkem 400, byly to ty, které dostali za manželky, pak si mysleli: Každý rok se tedy koná slavnostní Hospodinův svátek v Šílu, který je na sever od Bét-elu, na východní straně cesty, která vede z Bét-elu do Šekemu, a na jihu od Lebony.
A tak přikázali synům Benjamínovým, aby si hledali ženy na Hospodinových slavnostech.
Tato pasáž končí slovy:V těch dnech nebyl v Izraeli žádný král a každý dělal to, co bylo správné v jeho vlastních očích..