Jak Eminem dobyl černošskou hudbu (a bělošské privilegium) s „The Marshall Mathers LP“

Osoba Slim Shady se zrodila z naléhání zesnulého rappera Proofa, aby si každý člen D12 vytvořil své alter ego. Sladění úspěchů v hitparádách se spolupodpisy rapových puristů a největšího hiphopového producenta, který kdy chodil po této planetě, umožnilo Eminemovu panu Hydovi rozvinout hip hop do jednoho z nejlepších hudebních žánrů na světě. Antagonistovi to dalo měnu, kterou jeho kůže slibovala, ale Detroit nikdy nezaplatil: privilegium. Americké privilegium, které jeho tmavší vrstevníci neměli.

Jistě, černošští rappeři mohou ve volném čase lyricky fackovat a ponižovat černošky. Ale Slim Shady vlastnil carte blanche „znásilňovat děvky“ a vraždit svou bývalou ženu na kompaktním disku. Představte si, že by DMX napsal sloku, ve které podřízne bělošce hrdlo a zbaví se jejího těla, nebo že by Nas reagoval na Jay-Zho diss track „Super Ugly“ vyprávěním o zabití matky své dcery.

„Em hrál podle jiných pravidel,“ říká Parker. „Rappeři jako Rakim, Jadakiss nebo Jay-Z pocházeli z prostředí, kde vás sebemrskačství a přehnaná hravost se slovy stály respekt vrstevníků, společenské postavení v kapuci, uznání fanoušků. Em se mohl vyšvihnout na paralelní dráhu, protože nepředstavoval hrozbu pro status alfa. Jeho autentická bělost mu umožnila být svobodný.“

Ačkoli není mnoho MCs, které jejich matky žalovaly o 10 milionů dolarů, znásilnění vaší matky na vosku zůstává drsnou odplatou. Bizarre sice tvrdí, že ty obskurní texty byly oprávněné („Jeho máma byla certifikovaná blázen,“ říká), ale jablko nepadlo daleko od stromu. Možná právě proto se Marshall stal můrou v plameni tabu. V hiphopové komunitě je jen málo citlivějších témat než homosexualita. Pro Eminema to bylo hřiště. Ve skutečnosti je The Marshall Mathers LP jeho nejhomofobnějším počinem. Nějaká variace slova „buzna“ se na albu objevuje třináctkrát, kromě jiných urážek zaměřených proti homosexuálům. Výzvy k jeho penisu jsou do očí bijící. Je tu skeč, který zobrazuje konkurenční detroitské duo Insane Clown Posse, jak padá s fiktivní postavou jménem Ken Kaniff. Získalo by Redmanovo album Doc’s Da Name 2000 platinu s podobným intermezzem na seznamu skladeb?“

„Nikdy jsme si nemysleli, že by bílý MC mohl být tak zručný a superstar. Vyrazil všechny ty dveře. Teď už se svět na Maca Millera ani nedívá v kontextu: ‚Aha, to je bělošský rapper'“. – Elliott Wilson

„Bylo to znamení doby, kdy čím jsi syrovější, tím jsi nemocnější,“ říká Morales. „Spousta věcí nezestárla dobře. Zvlášť cokoli .“

V roce 2001 časopis Journal of Criminal Justice and Pop Culture přirovnal Emovo album ke studii o misogynii v gangsta rapu. Ze 490 písní vydaných v letech 1987 až 1993 jich 22 % obsahovalo texty artikulující vraždy a různé formy útoků na ženy. Na LP Marshall Mathers to bylo 78 %. Marshallovi bylo dovoleno nazývat Christinu Aguillerovou děvkou a Brittany Spearsovou retardovanou děvkou, vtipkovat o oplodnění J.Lo (tehdejší Diddyho přítelkyně) a posílat vitální prostředníčky oblíbencům teen-popu, jako jsou NSYNC, Backstreet Boys a Ricky Martin. (Kdo by ze všech lidí řekl „fuck you“ Willu Smithovi?) Ať už byl multiplatinový, paraplegik nebo zesnulý, nikdo nebyl imunní vůči Eminemově mušce. Bizarre, který si připisuje inspiraci pro Emův šokantní styl rapu, říká: „Když začal mluvit jako Christopher a mluvit o tom, že je na vozíku, myslel jsem si, že to trochu přehnal.“

Privilegium, které The Marshall Mathers LP Emovi poskytlo, sahalo hlouběji než jen k hrubým výstřelům na adresu slavných a bezmocných. Když se na jeho frat-boy trolling vrhly skupiny gay aktivistů (GLAAD), náboženské osobnosti (James Dobson), manželky viceprezidentů (Lynne Cheney) a celá Kanada, stal se z něj jakýsi trailerový Chuck D bojující proti mocným. Vzal si na mušku právě ten establishment, který mu poskytl autonomii. Když největší americký umělec otírá nos své zemi o její vlastní moč, je to velká věc. Když je tím umělcem přirozený brunet, který se stal blondýnou, je nemožné to ignorovat.

„Lidé zapomínají, jak šílený byl tehdy svět,“ říká Wilson. „Neměli jsme sociální média, ale on se lidem opravdu dostával pod kůži. Lidé proti němu opravdu protestovali a Amerikou to pořádně otřáslo.“

Marshall nejenže snášel své šípy jako Ali pózování pro Esquire, ale také je s chutí pálil zpět. Na Ameriku jen nenadával, ale vysmíval se jí a nadával jí – vysmíval se pokryteckým obviněním, že jeho hudba rozdmýchává oheň v násilnické mládeži v zemi. Šťouchl si do pohodlného přehlížení pochybných a velmi vlivných pořadů MTV nebo žádostí o cenzuru v rozporu s prvním dodatkem. Když rodiče vztyčili odsuzující prsty, Em ukázal zpět na jejich lahve s opiáty. A přes všechnu kritiku misogynie průzkum časopisu Teen z roku 2001 ukázal, že 74 % dotázaných dívek by s Marshallem Mathersem stále chodilo. Neodolala mu ani rada Grammy. „O odpornosti mnoha jeho písní není pochyb,“ řekl v roce 2000 Michael Greene, prezident Národní akademie nahrávacích umění a věd. „Ale je to pozoruhodná nahrávka a dialog, který už zahájila, je dobrý.“

„Bílí lidé potřebují, aby je běloši uváděli do rozpaků – a to Em udělal,“ říká producent a rapper pan Porter, rovněž bývalý člen D12 a Marshallův přítel z dětství. „Upřel pozornost na bílou Ameriku. Způsobil, že bílí lidé byli super nepohodlní svou pravdou.“

Emův status vyšší třídy mu také poskytl uměleckou svobodu, kterou většina rapperů zahalených do melaninu nesdílí: mohl být současně hitmakerem a splétat labyrinty. To je střed Vennova diagramu, do kterého se touží dostat každý špičkový MC. Slim se trefil do černého s písní „The Real Slim Shady“, pravděpodobně nejlyričtějším rádiovým rapovým singlem roku. Před dvaceti lety jen málokdo šplhal po Billboardu s tak obratnými a složitými verši jako Eminem.

„Album posunulo hranice toho, kam až lze zajít v superlyrickém rapu,“ říká Morales a cituje „The Way I Am“, druhý singl alba. „Dudeova kadence, takty a perspektiva jsou bezchybně sladěné.“

„No tak,“ říká Porter. „Neznáš techničtějšího rappera.“

V roce 2000 byli nejpozoruhodnějšími textaři technici rýmu jako Ras Kass, Big Pun a Pharaohe Monch. Pun potřeboval R&B zpěváky Joea a Donnella Jonese, aby byl na rozhlasových vlnách konkurenceschopný. Někteří prohlašovali, že Emovo pero je dvojníkem Monchova, přesto se rapperovi z Queensu dostalo rádiové lásky až s jeho béčkovou moshpitovou klasikou „Simon Says“. Ani symfonická spolupráce s Dr. Dre („Ghetto Fabulous“) nezajistila Ras Kassovi hit. Pravdou bylo, že historicky nebylo rapperům dovoleno, aby tekli jako vlnobití a aby jejich hlavní singl získal čtyřnásobnou platinu. Existuje důvod, proč Kendrick Lamar po celou svou kariéru vzdával Emovi hold.

„Možná je tam jeho popularita kvůli jeho bělošství,“ říká Pharoahe Monch. „Ale myslím, že z toho, že Eminem udržuje lyriku jako konverzaci pokaždé, když vydá desku, stále těží Royce Da 5’9″, Pharoahe Monch, Black Thought a kdokoli další, kdo se rozhodne být lyrický.“

Přestože se LP Marshalla Matherse prodalo v prvním týdnu 1,7 milionu kusů v pevné vazbě – čímž stanovil rekord, který zůstal zachován, dokud ho o 15 let později nepřekonala Adele -, skutečný význam alba spočívá v tom, že je to Eminemův opus magnum. Jay-Z měl The Blueprint. Raekwon měl Only Built 4 Cuban Linx….. Katalog Mobb Deep skutečně začíná albem The Infamous. „Tohle bylo album, které ho u všech legitimizovalo,“ říká Morales. „Pokud jste měli nějaký problém , byl teď pryč.“

Pro představu o seismickém vlivu alba srovnejte dekádu před vydáním LP Marshalla Matherse, kdy se na něm podíleli bílí rappeři jako Everlast a MC Serch, s obdobím po roce 2000, kdy se na něm objevili Action Bronson, G-Eazy a zesnulý Mac Miller. Tím, že Eminem koncipoval svou vlastní republiku rapu s novou demoverzí, homogenizoval bílého rappera. „Tady byl rapper, který skutečně překonával barevnou bariéru,“ říká Parker.

„Nikdy jsme si nemysleli, že by bílý MC mohl být tak zručný a superhvězda,“ říká Wilson, který v roce 2007 působil jako výkonný producent televizního pořadu Ego Trip The (White) Rapper Show na stanici VH1. „Vyrazil všechny ty dveře. Teď už se svět na Maca Millera nedívá v kontextu: ‚Aha, to je bělošský rapper‘.“

Eminem slyšel vzkaz bělochům jasně a zřetelně. Slyšel ho celý život. Poslouchal ho po celou dobu svého výstupu na rapovou Mount Rushmore. Jay-Z se nechal slyšet (trochu nepřesně), že jediní MCs, kteří v roce 2002 prodávali velké desky, byli Nelly, Em a on sám. To byl hlavní důvod, proč rok předtím svěřil Marshallovi přízvuk svého vlastního opusu magnum. Jay nezvykle přetvořil skladbu Royce Da 5’9″, kterou Em produkoval a textově vymazal, a přidal ji na The Blueprint. Někteří říkají, že bílý chlapec Hova překonal.

Ale to je úplně jiný rozhovor.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.