Je pravda, že nemůžete být pohřbeni na židovském hřbitově, pokud máte tetování?
Jako Židé věříme, že lidské tělo je stvořeno b’tzelem Elohim, k obrazu Božímu. Tělo je naším prostředkem k plnění micvot, našich posvátných povinností. Proto bedlivě dbáme na úctu k tělu a péči o něj, a to jak za života, tak i po smrti.
V Bibli se dočteme, že úcta k tělu se projevuje tím, že ho chráníme před zbytečným trvalým poznamenáváním: „Nebudete si na těle dělat rýhy pro mrtvé a nebudete si na sobě vyřezávat žádné značky. Já jsem věčný“ (Leviticus 19,28). Tato nechuť k tetování byla pravděpodobně reakcí na zvyky pohanských sousedů Izraelitů. Po holocaustu se mnozí členové židovské komunity postavili proti tetování ještě více, protože mnozí Židé byli během věznění v koncentračních táborech násilně tetováni.
V posledních letech se tetování v židovské komunitě rozšířilo. Některá z nich dokonce zobrazují hebrejská slova nebo židovské symboly a jsou výrazem židovské identity člověka. Kromě toho existují případy, kdy může být člověk tetován v rámci nezbytné lékařské péče, jako je radioterapie nebo rekonstrukční operace. Tato tetování jsou naprosto povolena z důvodu pikuach nefeš, záchrany života, což je hodnota, která přesahuje téměř jakýkoli jiný židovský zákon.
Ačkoli židovská komunita může být v otázce tetování stále rozdělena, zákaz pohřbít potetovanou osobu na židovském hřbitově je mýtus. Péče o tělo po smrti je také micva a my v našich komunitách nevylučujeme lidi z této péče jen kvůli znaménkům na kůži.