Jeff Tweedy
Raná hudbaEdit
Na začátku 80. let se Tweedy připojil k rockabilly kapele The Plebes s bratry Wadem a Dadem Farrarovými, ke které se Tweedy připojil, aby se kvalifikoval do soutěže Battle of the Bands, kterou vyhráli:10,17 Tweedy odsunul The Plebes od rockabilly, které hráli, což způsobilo, že Dade Farrar kapelu opustil. V roce 1984 se kapela přejmenovala na The Primitives, přičemž svůj název převzala z písně garážové rockové skupiny The Groupies:18 Wade Farrar zpíval hlavní vokály a hrál na harmoniku, Jay Farrar hrál na kytaru, Tweedy na basovou kytaru a Mike Heidorn na bicí. Koncem roku 1986 se kapela rozhodla změnit název na Uncle Tupelo, protože název „The Primitives“ používala i populárnější britská skupina. Poznámky Mikea Heidorna k albu No Depression, které byly součástí reedice alba z roku 2003. The Primitives přerušili činnost v roce 1986 poté, co Wade Farrar opustil kapelu, aby dokončil studium inženýrství na Southern Illinois University:22 Zatímco čekali, až se Wade vrátí z univerzity, Farrar, Tweedy a Heidorn založili Uncle Tupelo.
Uncle Tupelo (1987-1994)Edit
V době, kdy Uncle Tupelo nekoncertovali, hráli Tweedy a Farrar jako Coffee Creek, krátce fungující cover kapela s Brianem Hennemanem a Markem Ortmannem z The Bottle Rockets. Přibližně v této době začal mít Tweedy problémy s alkoholem, což vedlo k napětí mezi Tweedym a Farrarem. Ten sice nikdy neodmítl hrát, ale na některých vystoupeních byl Tweedy nucen vystupovat místo Hennemana. Po seznámení s budoucí manželkou Sue Millerovou přestal Tweedy pít úplně, i když tento zlozvyk nahradil kouřením marihuany. Poté, co si na marihuaně vypěstoval závislost, ji však také rychle přestal užívat:51-53,95. Po vydání alba Still Feel Gone navázala kapela přátelství s Peterem Buckem z R.E.M., který 16.-20. března 1992 zdarma produkoval jejich třetí album. Uncle Tupelo později v roce 1992 opustili vydavatelství Rockville ve prospěch Sire Records (Warner), protože Rockville odmítlo kapele vyplácet honoráře za jejich alba:72 Po podpisu smlouvy se ke kapele připojili Max Johnston a John Stirratt, protože Mikea Heidorna nahradil Bill Belzer, kterého později vystřídal Ken Coomer.:74-75 Pětičlenná kapela nahrála album Anodyne, kterého se prodalo přes 150 000 kopií a debutovalo na 18. místě žebříčku Billboard Heatseekers, ale bylo to poslední album, které Uncle Tupelo vydali. 80
RozpadEdit
V lednu 1994 Farrar zavolal Tonymu Margheritovi, že se kapela rozpadá, s tím, že ho to v kapele už nebaví a že si nerozumí s Tweedym. 81
RozpadEdit
V lednu 1994 Farrar zavolal Tonymu Margheritovi, že se kapela rozpadá. Tweedyho rozzuřilo, že se Farrar rozhodl kapelu rozpustit, aniž by mu to oznámil, a to vedlo k řadě ostrých slovních přestřelek. Farrar a Tweedy souhlasili se závěrečným turné Uncle Tupelo, ale koncerty byly poznamenány tím, že se oba navzájem neúčastnili písní. Kapela se rozhodla zahrát Tweedyho skladbu „The Long Cut“ v pořadu Late Night with Conan O’Brien, což Farrara a Tweedyho ještě více vzdálilo. 80-84 Farrar začal dávat dohromady novou kapelu Son Volt s Mikem Heidornem, baskytaristou Jimem Boquistem a svým bratrem Davem Boquistem. Ve stejné době založil Jeff Tweedy se Stirrattem, Johnstonem a Coomerem skupinu Wilco.:88,90
Wilco (1995-současnost)Edit
Wilco podepsalo smlouvu s Reprise Records (Warner) a začalo nahrávat AM téměř ihned po vzniku kapely.89-91 Po nahrávání byl Tweedy seznámen s Jayem Bennettem, který se poté připojil ke kapele. V této době také Tweedy přestal kouřit marihuanu po obzvláště špatné zkušenosti s několika marihuanovými koláčky. 94-96 A.M. si ve srovnání s prvním albem Son Volt nevedlo komerčně tak dobře, dosáhlo pouze 27. místa v žebříčku Heatseekers, zatímco debut Son Volt Trace se dostal do Billboard 200. Dan Murphy ze Soul Asylum pozval Tweedyho do superskupiny Golden Smog, v níž působili Gary Louris a Marc Perlman z Jayhawks, Kraig Johnson z Run Westy Run a Noah Levy z The Honeydogs. Pod pseudonymem Scott Summit vydal Tweedy se skupinou Golden Smog v roce 1996 album Down by the Old Mainstream. 105-106
Tweedy a Wilco začali zkoumat nové styly a odklonili se od stylu předchozích nahrávek na zásadním rozsáhlém dvojalbu Being There z roku 1996. Tweedy nenapsal hudbu k mnoha písním předem a na nahrávce uvítal nečekané zvuky. Wilco pro dvojCD nahrálo devatenáct písní a chtělo, aby je vydavatelství vydalo s maloobchodní cenou srovnatelnou s vydáním jednoho CD. 113 116 Being There bylo komerčně úspěšné, prodalo se ho 300 000 kopií a umístilo se v horní polovině žebříčku Billboard 200. Tweedymu se podařilo dosáhnout úspěchu, když se mu podařilo vydat dvojalbum, jehož cena byla srovnatelná s cenou jednoho CD. Společnost Reprise Records investovala 100 000 dolarů do singlu „Outta Mind (Outtasite)“, který se však dočkal jen malého ohlasu v rádiích.125 Během turné začal Tweedy trávit čas četbou knih Williama H. Gasse, Henryho Millera a Johna Fanta. Při čtení jejich knih se Tweedy rozhodl klást větší důraz na psaní. 136 Zástupci oddělení A&R společnosti Reprise chtěli od Summerteeth rádiový singl a Wilco neochotně souhlasilo s přepracováním skladby „Can’t Stand It“. Singl se dostal do první pětky hitparád alternativních rádií pro dospělé, ale nepodařilo se mu přejít k širšímu publiku. 162-167
Před vydáním alba Summerteeth kontaktovala dcera zesnulé folkové legendy Woodyho Guthrieho folkrockového zpěváka Billyho Bragga, který na oplátku oslovil Tweedyho, aby natočil album nevydaných písní Woodyho Guthrieho. Tweedy byl k myšlence spolupráce s Braggem lhostejný, ale nadšení Jaye Bennetta pro tento nápad Tweedyho přesvědčilo, aby do projektu zapojil kapelu. V důsledku Tweedyho pocitů ohledně politické povahy některých textů nahrál Bragg převážně politické písně, zatímco Wilco nahrálo písně neutrálnější. Téměř všechny písně, které se objevily na albech Mermaid Avenue a Mermaid Avenue Vol. II, byly nahrány během šesti dnů v prosinci 1997:142-145. První album Mermaid Avenue a druhé album Golden Smog (Weird Tales) vyšly v roce 1998, Summerteeth bylo vydáno na začátku roku 1999 a Mermaid Avenue Vol. II vyšlo v roce 2000. Tweedy získal svou první nominaci na Grammy, když bylo Mermaid Avenue v roce 1999 nominováno na cenu Grammy za nejlepší současné folkové album.
Yankee Hotel FoxtrotEdit
Jeff Tweedy byl pozván, aby zahrál na chicagském festivalu Noise Pop, a bylo mu řečeno, že může spolupracovat s hudebníkem, kterého si vybere. Tweedy si vybral Jima O’Rourka na základě fascinace O’Rourkovým albem Bad Timing. O’Rourke nabídl, že na festival přivede bubeníka Glenna Kotcheho, a trio vytvořilo vedlejší projekt s názvem Loose Fur. Ostatní členové kapely Wilco napsali pro Yankee Hotel Foxtrot řadu písní, ale Tweedy s nimi nebyl spokojen, protože podle něj nezněly jako ty, které hrál s Loose Fur. Tweedy se stal takovým fanouškem Kotcheho stylu hry, že se rozhodl propustit Kena Coomera z kapely ve prospěch Kotcheho. 176-183, 188 Tweedy měl silné názory na to, jak by měly být písně řazeny, což se střetávalo se zaměřením Jaye Bennetta na samotné písně. Protože Bennett album míchal, vedlo to k řadě sporů mezi písněmi o to, jak by album mělo znít. Tweedy požádal O’Rourka, aby zremixoval několik písní na albu, které míchal Bennett, což způsobilo, že se napětí v kapele vystupňovalo. Album bylo dokončeno v červnu 2001 a Tweedy trval na jeho konečné podobě:197-200. V té době také Tweedy vyhodil Bennetta, protože se domníval (podle Bennetta), že Wilco by mělo mít pouze jednoho základního člena. Kapela tvrdí, že vyhazov Bennetta byl kolektivním rozhodnutím.
Mateřská společnost Reprise Records se v roce 2001 spojila s America Online a nahrávací společnost musela snížit náklady. Howie Klein, generální ředitel Reprise Records, považoval Wilco za jednu z klíčových kapel vydavatelství, ale společnost AOL Time Warner mu nabídla lukrativní odkup. Reprise nepovažovala album za komerčně životaschopné a neměla zájem o jeho vydání. David Kahne (šéf A&R) souhlasil s propuštěním Wilco od Reprise pod podmínkou, že si Wilco ponechá všechny právní nároky na album Yankee Hotel Foxtrot. 201-207 Poté, co článek v Chicago Tribune veřejně popsal tyto manažerské praktiky, generální ředitel Gary Briggs odešel. 208-209 Krátce po odchodu z vydavatelství Briggs poznamenal:
Nikdy se to nemělo stát. Jedním z nejtrapnějších okamžiků mé kariéry u Warner Brothers byl den, kdy propustili Wilco. Zlomilo mi to srdce a řeklo mi to, že už tam nemám domov:208-209
Yankee Hotel Foxtrot měl původně vyjít u Reprise 11. září 2001, tedy ještě před odchodem kapely od Reprise. O sedm dní později se Tweedy rozhodl, že celé Yankee Hotel Foxtrot bude streamovat na oficiálních webových stránkách Wilco:225. Více než třicet nahrávacích společností nabídlo vydání Yankee Hotel Foxtrot poté, co byl odchod od Reprise oficiální. Jednou z těchto třiceti byla i pobočka Warner Brothers Nonesuch Records, která s Wilco podepsala smlouvu v listopadu 2001. AOL Time Warner zaplatila Wilco za natočení alba u Reprise, dala jim desku zdarma a pak ji odkoupila zpět u Nonesuch. 209-210 Album vyšlo 23. dubna 2002 a sklidilo značný ohlas kritiky, mimo jiné bylo časopisem The Village Voice označeno za nejlepší album roku. Album se stalo největším hitem kariéry Jeffa Tweedyho a za prodej více než 500 000 kopií získalo zlatý certifikát od Recording Industry Association of America.
A Ghost Is BornEdit
Scott McCaughey kontaktoval Tweedyho, aby společně nahráli album pro The Minus 5. Schůzku naplánovali na 11. září 2001, ale po teroristických útocích se zdráhali vstoupit do nahrávacího studia. V noci se McCaughey a Tweedy rozhodli začít nahrávat písně, aby se uklidnili. Později na album přidali ještě několik skladeb se zbytkem skupiny Wilco a v roce 2003 vyšlo pod názvem Down with Wilco. 220-222
V listopadu 2003 začala skupina Wilco nahrávat páté studiové album. Na rozdíl od předchozích alb byly všechny písně původně nazpívány ve studiu a později upraveny pro hraní na koncertech. Wilco vydalo album A Ghost Is Born 22. června 2004 a dosáhlo první desítky v žebříčku Billboard 200. V roce 2004 se album dostalo do prodeje. Album bylo v roce 2005 oceněno cenami Grammy za nejlepší alternativní hudební album a nejlepší nahrávací balíček. Několik týdnů před vydáním alba vydal Tweedy u nakladatelství Zoo Press knihu třiačtyřiceti básní s názvem Adult Head. Následující rok kapela vydala své první živé album, dvoudiskový komplet s názvem Kicking Television:
Následná alba WilcoEdit
Wilco nahrálo dvanáct skladeb na šesté studiové album s názvem Sky Blue Sky, které vyšlo 15. května 2007. Sky Blue Sky debutovalo na čtvrtém místě žebříčku Billboard 200, což je dosud nejvyšší debut kapely. V prvním týdnu po vydání se ho prodalo přes 87 000 kopií.
Na začátku května 2009 zažaloval bývalý člen Wilco Jay Bennett Tweedyho za porušení smlouvy. Bennett později téhož měsíce zemřel na zjevné náhodné předávkování lékem proti bolesti fentanylem. V červnu 2009 Wilco vydalo své sedmé studiové album Wilco (The Album), po němž následovaly desky The Whole Love v roce 2011, Star Wars v roce 2015, Schmilco v roce 2016 a Ode To Joy v roce 2019.
Další tvorbaUpravit
Jeff Tweedy absolvoval několik sólových turné, na kterých obvykle hraje akustickou hudbu. Nahrál také píseň „Simple Twist of Fate“ pro soundtrack k filmu I’m Not There. Dne 24. října 2006 vydala společnost Nonesuch Records album Sunken Treasure: Tweedy vydal živé DVD Live in the Pacific Northwest. Disk obsahuje vystoupení a rozhovory shromážděné během pěti večerů na Tweedyho sólovém akustickém turné v únoru 2006, se záznamem z koncertů v Moore Theater v Seattlu, Crystal Ballroom v Portlandu, McDonald Theatre v Eugene, Humboldt State University v Arcatě a The Fillmore v San Franciscu. DVD režírovali Christoph Green a Brendan Canty z Fugazi, tvůrci dokumentární série Burn to Shine.
Tweedy spolupracoval s Mavis Staples na třech uznávaných albech. V roce 2010 vydali You Are Not Alone, v roce 2013 One True Vine a v roce 2017 If All I Was Was Black. Tweedy na těchto albech hrál na celou řadu nástrojů a je autorem mnoha písní.
Tweedy spolupracoval s psychedelickým garážovým rockem ovlivněnou skupinou White Denim na jejich desce Corsicana Lemonade, přičemž některé písně nahrával v chicagském studiu The Loft skupiny Wilco. V roce 2015 vyšlo album Still Richarda Thompsona. Album produkoval Tweedy ve studiu The Loft a Tweedy na něm hraje na kytaru a doprovodné vokály.
Tweedy se v roce 2014 objevil jako fiktivní zpěvák a skladatel v epizodách seriálů Parks and Recreation a Portlandia.
4. června 2014 bylo oznámeno, že se svým synem Spencerem založil novou kapelu Tweedy. Debutové album skupiny Sukierae vyšlo 16. září. Po vydání následovalo světové turné, na kterém polovinu setu tvořily nové písně z alba Sukierae v podání koncertní kapely včetně Spencera. Druhou polovinu setu hraje Tweedy sólově, obvykle v podání klasik kapel Wilco a Uncle Tupelo.
V červnu 2017 vydal Jeff Tweedy sólové akustické album s jedenácti písněmi zahrnujícími jeho kariéru z kapel Wilco, Loose Fur a Golden Smog s názvem Together at Last. V listopadu 2018 vydal Jeff Tweedy memoáry s názvem Let’s Go (So We Can Get Back) a své první sólové album nového materiálu s názvem Warm. Doprovodné album k albu Warm s názvem Warmer vyšlo 13. dubna 2019 jako exkluzivita v rámci Record Store Day.
V roce 2020 během pandemie COVID-19 vytvořila Susan Tweedy s rodinou na Instagramu opakující se sérii videí nazvanou The Tweedy Show, v níž Jeff a jejich synové hrají původní i coververze písní. Během úkrytu na místě Jeff Tweedy také napsal a nahrál své třetí sólové album s názvem Love Is the King, jehož vydání bylo oznámeno na 23. října 2020, a napsal svou druhou knihu s názvem How to Write One Song, jejíž vydání bylo oznámeno na 13. října 2020 v nakladatelství E. P. Dutton.