Jocelyn Bell Burnellová, žena, která objevila pulsary | Instituto de Astrofísica de Canarias – IAC
Když Jocelyn Bell Burnellová v 11 letech neuspěla u důležité zkoušky, nečekala, že se stane jednou z nejvýznamnějších osobností astronomie. Když začala pracovat na své doktorské práci, nečekala, že objeví dosud neznámý druh hvězdy. Příběh Jocelyn Bellové je příběhem náhody, vytrvalosti, syndromu podvodníka a „malých zelených mužíčků“. Na počest své kariéry bude mít tato badatelka vlastní hvězdu na Paseo de la Ciencia de La Palma. Připojuje se k ostrovní poctě významným vědeckým osobnostem, jako jsou Stephen Hawking, Alexej Leonov, Takaaki Kajita a Samuel Ting.
Jocelyn Bell Burnell je irský astronom, který se spolu s Anthonym Hewishem zasloužil o objev pulsarů: neutronových hvězd, které v pravidelných intervalech uvolňují rádiové vlny. Díky své vytrvalosti a podpoře rodičů se jí podařilo překonat překážky a pokračovat v kariéře, ve které ženy prakticky nebyly, a stát se jednou z prvních britských profesorek fyziky.
Tato irská vědkyně se narodila v roce 1943 v Belfastu. Její zájem o vesmír byl patrný již od útlého věku. Když jí bylo 14 let, přinesl jí otec domů knihu o astronomii (Frontiers of Astronomy od Freda Hoylea). „Vzal jsem si ji do svého pokoje a celou ji přečetl. Její otec byl také architekt a byl pověřen projektováním Armaghského planetária, astronomické observatoře nedaleko jejich domova, takže ji neustále navštěvoval. Tamní pracovníci ji povzbuzovali, aby prozkoumala svou zvědavost v oblasti astronomie.
Bell Burnellová říká, že její kariéru astronomky téměř přerušil náraz, na který narazila na začátku své akademické kariéry. V jedenácti letech neuspěla v důležité zkoušce – takzvaném „11 plus“, testu, který skládají žáci v posledním ročníku základní školy. Tento test určil, jaký typ školy budou žáci navštěvovat, a výsledky Jocelyn ukázaly, že by se neměla vydat „akademickou“ cestou. Přesto ji rodiče podporovali a povzbuzovali k „akademičtějšímu“ vzdělání.
„Domácí věda“
Nejprve studovala na škole v Severním Irsku. Tam na vlastní kůži poznala tehdejší nerovnost ve vzdělávání: zatímco chlapci byli posíláni do přírodovědné laboratoře, dívky do učebny „domácích nauk“, kde se učily vařit a šít. Rodiče Jocelyn a další rodiče proti této diskriminaci protestovali a podařilo se jim prosadit, aby jejich dcery byly zařazeny do přírodovědné třídy. V tomto roce získala Bell Burnellová nejvyšší známku v závěrečné zkoušce z fyziky a astronomie.
Poté nastoupila na The Mount School, kvakerskou (náboženské společenství založené v Anglii) internátní a nezávislou dívčí školu v Yorku, a poté na Glasgow University ve Skotsku, kde v roce 1965 promovala s vyznamenáním. V témže roce začala pracovat na doktorátu pod vedením Anthonyho Hewishe na univerzitě v Cambridge, kam se dostala „spíše náhodou“. Bell Burnellová, zastrašená „syndromem podvodníka“, měla pocit, že si své místo na univerzitě nezaslouží. Věřila, že dříve nebo později bude označena za podvodnici, a tak se rozhodla tvrdě pracovat, dokud ji nevyloučí: „Až mě vyhodí, nebudu se cítit tak provinile. Věděla bych, že jsem udělala, co jsem mohla.“
Její doktorská práce se měla zpočátku věnovat kvazarům: astronomickým zdrojům elektromagnetické energie, které byly v té době nedávno objeveny. Pro studium těchto objektů se badatel rozhodl spíše pro radioastronomii (v té době relativně mladý obor) než pro optickou astronomii. Dva roky po ukončení studia tak byly věnovány stavbě speciálního radioteleskopu, který Hewish navrhl.
Radioteleskop začal pracovat v červenci 1967. Na ploše dvou hektarů bylo rozmístěno 2 000 přijímačů. Ty neustále přijímaly signály, které byly zaznamenávány. Každé čtyři dny teleskop vyprodukoval více než 120 metrů papíru a úkolem Bella Burnella bylo rozluštit signály zaznamenané v tomto obrovském množství dat.
Signály z vesmíru
V srpnu téhož roku teleskop zaznamenal podivné signály ze zdroje, který v přesných intervalech vysílal velmi krátké záblesky energie. Právě kvůli „syndromu podvodníka“ Jocelyn tyto drobné signály odhalila, protože je „velmi pečlivě a důkladně“ analyzovala. Tyto vzorce neodpovídaly obvyklému chování kvazaru, a tak se astronom domníval, že jde o něco nevídaného, a vydal se s touto informací za Hewishem. Její ředitel reagoval skepticky a spojoval to s rušením od nějakého přístroje v blízkosti dalekohledu. Tehdejší radioteleskopy se s tímto problémem často potýkaly a hrozilo, že výsledky, které zaznamenaly, budou poškozeny signálem z auta nebo rádiovým signálem. Přesto si nemyslela, že by šlo o rušení, a po kontrole zařízení nebyl zjištěn žádný problém.
V listopadu teleskop zachycoval silné signály s mimořádnou pravidelností. Vědci dokonce zvažovali možnost, že tyto signály jsou zprávami vyslanými mimozemskou civilizací. V souvislosti s tím byl zdroj signálů původně označen jako LGM (Little Green Men).
Po důkladném prohledání zaznamenaných dat našel Jocelyn tři další zdroje vysílající podobné signály. Postupem času našli ostatní členové výzkumného týmu další zdroje stejného typu. Hewish zvolil pro definici těchto zdrojů jiný termín: „pulzující hvězdy“, což po jejich zkrácení dalo vzniknout názvu, pod kterým byly nakonec pokřtěny – pulsary. Jejich objev byl oznámen 9. února 1968, a přestože teorie, že se jedná o mimozemská poselství, byla již dříve zavržena, některé anglické bulvární listy o objevu takto informovaly.
Objev pulsarů je považován za jeden z nejdůležitějších astronomických objevů 20. století, neboť umožnil ověřit teorii hvězdné evoluce. V roce 1974 získal také Nobelovu cenu za fyziku, i když ji získali pouze Anthony Hewish a Martin Ryle (další známý radioastronom). Jocelyn Bell Burnellová byla z této ceny vyloučena. Tisková zpráva se o astronomovi vůbec nezmiňuje, což kritizovala řada významných osobností z oboru astronomie, například sir Fred Hoyle. Ona však situaci zlehčovala: „Myslím, že by bylo ponižující, kdyby se Nobelovy ceny udělovaly studentům, kromě velmi výjimečných případů, a to si nemyslím, že je jeden z nich.“
Po objevu Jocelyn pokračovala ve své kariéře v astronomickém výzkumu. Její kariéra je plodná a její úspěchy znovu a znovu potvrzují, jak významnou roli ve vědě sehrála. Zaměřila se na výzkum v oblasti gama astronomie na Southamptonské univerzitě a rentgenové astronomie v Mullardově vesmírné vědecké laboratoři, kde pracovala v letech 1974 až 1982. V roce 1986 se stal také vedoucím projektu teleskopu Jamese Clerka Maxwella na Havaji. Kromě toho se část své kariéry věnoval pedagogické činnosti. V letech 1991-2001 působila jako profesorka fyziky na Open University a poté jako hostující profesorka na Princeton University. V současné době je hostující profesorkou astrofyziky na Oxfordské univerzitě. V letech 2002 až 2004 zastávala funkci prezidentky Královské astronomické společnosti a byla teprve druhou ženou v historii, která jí předsedala.
Závaznost k rovnosti a rozmanitosti
Jedním ze zájmů Jocelyn Bell Burnellové byl počet žen v oblasti fyziky a astronomie. Podle údajů z roku 2018 tvoří ženy pouze 35 % britských studentů přírodovědných a technických oborů (STEM). Podíl absolventek STEM ve stejném roce činil 26 %. Vzpomíná, že po většinu své kariéry byla nejstarší ženou na místech, kde pracovala. Přestože v porovnání s dobou, kdy astronomka začínala svou kariéru, došlo k mírnému nárůstu podílu žen, rozdíly mezi pohlavími jsou v těchto oborech stále značné. Proto se aktivně zapojila do boje proti nerovnosti. Podílela se na vypracování charty Athena SWAM: programu spuštěného britskou jednotkou pro rovnost v roce 2005, který oceňuje a odměňuje osvědčené postupy zaměřené na rovnost žen a mužů ve výzkumných institucích.
V roce 2018 navíc Bell Burnell získala zvláštní cenu Breakthrough Prize v kategorii Fundamental Physics. Tyto ceny, „vědecké Oskary“, tak ocenily práci astronoma při objevu pulsarů, což se shoduje s 50. výročím tohoto objevu. Cena v hodnotě 3 milionů dolarů je v současnosti nejlépe dotovanou cenou v oblasti vědy. Po tomto oznámení Bell Burnell oznámil svůj záměr věnovat celou částku na finanční podporu žen, etnických menšin a uprchlíků, aby jim pomohl stát se výzkumnými pracovníky v oblasti fyziky. Založil Bell Burnell Graduate Scholarship Fund, čímž obnovil svůj závazek a zájem o rovnost a rozmanitost.