Kategorický imperativ
Kategorický imperativ, v etice německého filosofa 18. století Immanuela Kanta, zakladatele kritické filosofie, pravidlo chování, které je bezpodmínečné nebo absolutní pro všechny subjekty, jehož platnost nebo nárok nezávisí na žádném přání nebo cíli. Například „nepokradeš“ je kategorický, na rozdíl od hypotetických imperativů spojených s touhou, jako je „nekraď, chceš-li být populární“. Pro Kanta existoval v morální oblasti pouze jeden kategorický imperativ, který formuloval dvěma způsoby. „Jednej jen podle té maximy, u níž můžeš zároveň chtít, aby se stala všeobecným zákonem“ je čistě formální či logický výrok a vyjadřuje spíše podmínku racionality jednání než jeho morálnosti, která je vyjádřena jinou kantovskou formulí: „Jednej tak, abys s lidskostí, ať už ve své vlastní osobě nebo v osobě jiného člověka, zacházel vždy jako s cílem a nikdy ne pouze jako s prostředkem.“ Další pojednání o roli kategorického imperativu v Kantově morální filozofii viz Immanuel Kant: Kritika praktického rozumu a etika: Kontinentální tradice od Spinozy po Nietzscheho:
.