Kdy začne nevidomé dítě lézt?
Když je vaše dítě nevidomé, často slyšíte, že se bude „vyvíjet svým vlastním tempem“ nebo že je „normální“, že je pozadu za svými vidícími vrstevníky. I když vás tato tvrzení mají jako rodiče uklidnit, ve skutečnosti vás jen více matou. Kdy je tedy pozdě? Kdy se mám začít obávat, že kromě slepoty jde ještě o jiný problém?“
Lezení je velký milník, který je navíc opravdu zřejmý. Rodiče vždy rádi oznámí, že jejich dítě konečně samostatně leze. Takže… kdy obvykle začíná nevidomé dítě lézt? Na tuto otázku samozřejmě není snadné odpovědět.
Na základě tří vynikajících knih o vývoji nevidomých dětí jsem sestavila sadu vývojových grafů pro nevidomé děti. Zde je graf pro hrubé motorické milníky.
Píše se v něm, že nevidomé děti by měly lézt ve 4 až 6 měsících, ale pravděpodobně je přesnější podívat se na „Plazí se dopředu po rukou a kolenou 3 a více stop“ v 9 měsících.
Také kniha Reach Out and Teach od Kay Alicyn Ferrell upozorňuje na to, že „Mnoho zrakově postižených dětí se neplazí. Začínají chodit, aniž by si prošly obdobím plazení“ (str. 106).
Ale Ferrellová dále vysvětluje, že plazení je z vývojového hlediska opravdu důležité, protože podporuje rotaci v kyčlích, která pak pomáhá, když se děti učí chodit.
Takže, myslím, že můj názor je, že neexistuje jedna jasná odpověď na to, kdy nevidomé dítě začne lézt. Některá budou lézt později a některá tuto fázi úplně přeskočí. Mnoho nevidomých dětí se plazí takzvaným „pětibodovým plazením“ s hlavou na podlaze, které jim pomáhá stabilizovat tělo; jiné se spíše plazí nebo „králičím hopem“, kdy k sobě posouvají kolena, místo aby postupně pohybovaly nohama. Řekla bych také, že šestiměsíční zpoždění je u mnoha dětí se zrakovým postižením docela normální.
Jestliže je však vašemu dítěti 12 měsíců nebo více a stále se neplazí, neplazí nebo nestojí nebo má výrazně nízký svalový tonus, pak byste si pravděpodobně měli promluvit se svým lékařem. Také pokud se vůbec obáváte opoždění hrubé motoriky, pak by vaše dítě mělo absolvovat fyzioterapii v rámci včasné intervence.
Co na to říkají ostatní rodiče?
Tuto otázku jsem položila také naší komunitě WonderBaby, abych zjistila, jaké zkušenosti s plazením mají ostatní rodiny. Tady je jejich vyjádření:
„Můj syn se narodil s LCA a nyní jsou mu 4 roky. Plazil se v 11 měsících a chodil ve 14 měsících!“
„Můj syn se neplazil a přešel rovnou k chůzi. Nemá funkční zrak a nepatrné vnímání světla. Nevěřila jsem, že bude lézt, a on nelezl.“
„Můj syn má SOD a je úplně slepý. Nikdy se opravdu neplazil. Občas si položil hlavu na zem a plazil se pozpátku. Myslím, že je to proto, aby se zadkem o něco praštil místo o hlavu 🙂 Do tří let vlastně nechodil, aniž by se něčeho držel.“
„Moje dcera narozená s LCA se plazila ve 14 měsících (nemysleli jsme si, že někdy bude), teď je jí 18 měsíců a učí se stát bez pomoci, ale ráda chodí a tlačí vozík.“
„Moje dcera má LCA a nikdy se neplazila, ale dávala jsem jí hudební hračky po celém hracím koutku a ona se k nim dokutálela 🙂 Kutálela se tak rychle, že jsem ji nemohla chytit! Chodit začala krátce poté, co jí byl jeden rok.“
„Můj syn se asi v šesti měsících více kolébal než plazil a trvalo mu do dvou let, než se skutečně rozjel a začal sám chodit.“
„Moje dcera má SOD. Plazila se kolem devátého měsíce, ale až do 14 měsíců neudělala víc než metr nebo dva. První krůčky udělala v 16 měsících. Teď o měsíc později ještě samostatně nechodí a usilovně na tom pracujeme, abychom se mohli pokusit naučit chodit na nočník kolem dvou let.“
„Moje dcera plazení také obešla. V 9 měsících rovnou na „křižování“ podél nábytku a ve 14 měsících na opravdovou samostatnou chůzi. Je úplně slepá, nevnímá světlo.“
„Můj úplně slepý syn se plazil asi v 10 měsících (často s hlavou taženou po zemi, protože neměl motivaci se dívat nahoru) a chodil v 18 měsících.“