Louis Botha
Louis Botha, (narozen 27. září 1862, poblíž Greytownu, Natal – zemřel 27. srpna 1919, Pretoria, S.Af.), voják a státník, první předseda vlády Jihoafrické unie (1910-19), přesvědčený zastánce politiky smíření mezi Búry a Brity a omezení politických práv černých Jihoafričanů.
Syn voortrekkera (búrského průkopnického osadníka ve vnitrozemí) vyrůstal v Oranžském svobodném státě, kde získal své jediné formální vzdělání v německé misijní škole. V roce 1884 se podílel na založení Nové republiky v okrese Vryheid v Zululandu (dnes severní KwaZulu-Natal). Tam zakoupil farmu a oženil se s Annie Emmettovou, vnučkou irského vlastence. Když se Nová republika stala v roce 1888 součástí Jihoafrické republiky (Transvaalu), stal se Botha politicky aktivním a zastával řadu funkcí, než byl v roce 1897 zvolen do parlamentu (Volksraad). Tam se postavil na stranu umírněných proti nepřátelské politice prezidenta Paula Krugera vůči Uitlanderům (nebúrským, většinou anglickým osadníkům).
Rostoucí napětí mezi Velkou Británií a búrskými republikami vedlo v roce 1899 k vypuknutí jihoafrické války. Botha se v búrské armádě rychle vyšvihl a velel jižním silám obléhajícím Ladysmith. Při vedení přepadu zajal obrněný vlak; mezi zajatci byl i Winston Churchill. Když Piet Joubert, generální velitel transvaalských sil, zemřel (březen 1900), byl Botha jmenován jeho nástupcem. Navzdory svému generálskému talentu nedokázal zadržet drtivou přesilu britských posil. Po kapitulaci velké búrské armády u Paardebergu a pádu Pretorie zorganizoval Botha partyzánské tažení, ale Británie ho nakonec donutila k vyjednávání. Byl jedním ze signatářů Vereenigingského míru (31. května 1902).
Po válce se Botha vrátil k politice a v roce 1904 pomohl v Transvaalu založit novou stranu Het Volk („Lid“). Když Het Volk zvítězila ve volbách v Transvaalu v únoru 1907, stal se Botha předsedou vlády. Botha a jeho kolega Jan Smuts projevovali politický realismus, bagatelizovali prosazování afrikánských (búrských) zájmů a zdůrazňovali smíření s Británií. Národní konvent v roce 1910 zvolil Bothu prvním předsedou vlády Jihoafrické unie (předchůdce Jihoafrické republiky), která spojila britské kolonie (Kapsko a Natalsko) a bývalé búrské republiky (Oranžský svobodný stát a Transvaal) do jednoho politického celku. Botha byl rozhodně proti tomu, aby byla černošským Jihoafričanům přiznána politická práva (ať už volební právo nebo právo být členem parlamentu). Sehrál tak důležitou roli při vytváření problémů týkajících se zbavení většiny politických práv a vlády menšin v Jihoafrické republice ve 20. století.
Během výkonu funkce předsedy vlády Botha v roce 1911 založil Jihoafrickou stranu. Botha prosazoval nenápadnou politiku smíření bílých (Britů a Burů) a větší autonomie Jihoafrické republiky. Nejdůležitějším opatřením jeho vlády byl zákon o půdě pro domorodce z roku 1913, který segregoval půdu v celé Unii, stanovil základy systému „domorodých rezervací“ pro černé Jihoafričany a zahájil politiku „kontroly přílivu“ s cílem omezit jejich přístup do měst. Bothova politika usmiřování bělochů vyvolala odpor extremistických afrikánských skupin vedených J. B. M. Hertzogem, který počátkem roku 1914 založil Národní stranu. Bothova podpora Británie po začátku první světové války v roce 1914 vedla k dalšímu rozkolu mezi Afrikánci a vyprovokovala povstání vedené Christiaanem Rudolfem de Wetem a C. F. Beyersem. Jedním ze sporných bodů bylo použití jihoafrických jednotek k útokům na německé zájmy v Africe, včetně mobilizace proti německým jednotkám v německé jihozápadní Africe (nyní Namibie). Tamní německá porážka v roce 1915 v důsledku tažení, které osobně vedl Botha, situaci ještě zhoršila. Jihoafrické jednotky byly také vyslány do německé východní Afriky (nyní Burundi, Rwanda, pevninská Tanzanie a část Mosambiku), Egypta a na západní frontu ve Francii. Před svou smrtí v roce 1919 se Botha účastnil Pařížské mírové konference a zasazoval se o shovívavost vůči bývalým nepřátelům.
Encyclopædia Britannica, Inc.
.