Lucius Cornelius Sulla
Narozen 138 př. n. l.; zemřel 78 př. n. l. Římský voják a státník.
Sulla se narodil v chudé patricijské rodině. Vyznamenal se v jugurthské válce v letech 111-105 př. n. l. a v letech 104-102 sloužil ve válce proti Teutonům a Cimbriům. V roce 93 př. n. l. byl praetorem a v roce 92 př. n. l. propraetorem Kilikie; bojoval proti Mithridatovi VI. eupatorovi o vliv v sousední Kappadokii. V roce 88 př. n. l. byl zvolen konzulem. Když Sulla ztratil jak provincii Asie, která mu připadla losem, tak velení první Mithridatovy války v letech 89-84 př. n. l. (tribun populares Sulpicius Rufus nechal velení přenést na Maria), Sulla uprchl ke svému vojsku do Noly v Kampánii a táhl na Řím. Po dobytí města tvrdě jednal se svými odpůrci (Marius uprchl) a vydal zákony příznivé pro optimáty.
V roce 86 př. n. l. se Sulla zmocnil Athén poté, co získal vítězství nad Mithridatem a uzavřel s ním mír v roce 84 př. n. l. Vyměřil provincii Asie odškodné a obrátil se proti Mariově straně, která nezávisle vedla válku proti Mithridatovi. V roce 83 př. n. l. se Sulla vylodil v Itálii a porazil konzulská vojska C. Norbana, Maria Mladšího a Papiria Carba.
Sullova vítězství mu zajistila úplnou kontrolu nad Římem, který řídil podle staré formy diktátorského magistrátu. V rozporu se zvyklostmi byl však Sulla jmenován diktátorem na neomezenou dobu „pro sepsání zákonů a zřízení republiky“. Sullovu diktaturu provázel teror takového rozsahu, jaký Řím dosud nepoznal: asi 4700 římských občanů se stalo obětí proskripce a byly vyhlazeny celé kmeny včetně Samnitů a Etrusků. Sullu podporovali především profesionální vojáci. Jeho zákonodárství však odráželo zájmy senátorské oligarchie, které byly zájmům vojáků cizí; snažil se blokovat politickou činnost populares, stejně jako jakékoli nové pokusy o vojenské převzetí moci. Tribunové byli zbaveni téměř všech práv a možnosti dělat politickou kariéru. Soud byl zcela svěřen do rukou senátorů. Byly vydány zákony o zrušení veřejného prodeje obilí, o zbavení občanských práv jednotlivců i celých měst a o rozšíření kolegií kněží a augurů. Důležitou oporou režimu byli vojenští veteráni (27 legií), kteří se usadili po celé Itálii v osadách nacházejících se na pozemcích získaných konfiskací (a zejména ve všech městech, která kladla Sullovi odpor). Téměř 10 000 otroků zneuznaných občanů bylo propuštěno na svobodu.
Sullova diktatura odhalila hlubokou krizi ve struktuře republiky; objektivně provedla vývoj nových forem vlády. V roce 79 př. n. l. Sulla rezignoval na svou moc, ale nadále ovlivňoval politickou scénu.