Mainstreaming Cthulhu: Jak se okrajový hororový výtvor stal populárním
V létě roku 1926 psal tehdy málo známý spisovatel Howard Phillips Lovecraft své nejznámější dílo Volání Cthulhu. Tato povídka vyjde v roce 1928 v časopise Weird Tales a bude mít obrovský kulturní dopad – takový, který roste dodnes.
Inspirovala nespočet povídek, románů, videoher, filmů, písní a dalších, které vytvořili spisovatelé a umělci, kteří převzali základní motivy Cthulhu a vložili do kánonu Mythos svůj vlastní obrat. Různé variace na Cthulhu vyústily ve vše od hluboce znepokojivého ztvárnění Velkého Starého jako temného mimozemského ničitele až po jeho ztvárnění jako roztomilé plyšové hračky! Možná, že plyšáctví bylo nevyhnutelné, jakmile se Cthulhu a jemu podobní stali mementem, replikovaným milionykrát v mnoha jazycích.
Sám Lovecraft by nikdy netušil, jaký úspěch a kulturní dopad bude mít toto nebo kterékoli jiné jeho dílo. Když v roce 1937 zemřel, věděl by jen to, že jeho díla oslovila jen omezený okruh čtenářů a že na svých dílech nikdy nevydělal tolik, aby se mohl živit jako spisovatel.
Ale více než 90 let poté, co vytyčil děj Volání Cthulhu, se myšlenka, témata i stejnojmenná bytost konečně dostaly do hlavního proudu. Většina z nás o „Volání Cthulhu“ v té či oné podobě slyšela.
Mluvím jako konvertita k tomuto volání. V mládí jsem objevil Mýtus a od té doby čtu, píšu a tvořím díla jím „inspirovaná“! Právě teď jsem jedním z týmu, který pracuje na adaptaci herního hitu Achtung! Cthulhu.
Cthul-co? Co jsou mýty Cthulhu?“
Pro ty, kteří mýty Cthulhu neznají, je titulní Cthulhu titěrná mimozemská bytost, která dřímá v nelidském potopeném městě R’lyeh, které leží v jižním Pacifiku. Kdysi, před mnoha aeony, Cthulhu a jemu podobné bytosti vládli Zemi. Cthulhu má takovou moc, že i ve spánku dokáže ovlivňovat sny lidí a vytvořil roztříštěný, ale celosvětový kult uctívačů, kteří ho považují za boha. Božstvo i jeho stoupenci čekají na chvíli, kdy se probudí, vymaní se ze svého vodního vězení a znovu zaujme své právoplatné místo vládce planety.
Pokud máte po přečtení tohoto článku jisté potíže s vyslovením slova „Cthulhu“, pak nejste sami, a to byl tak trochu Lovecraftův záměr s tímto jménem – má znít nelidsky a my máme potíže s jeho vyslovením pomocí našich mrňavých lidských hlasivek.
Lovecraft napsal řadu příběhů odehrávajících se ve stejném vesmíru jako Cthulhu a využívajících společné motivy, postavy a předměty, například fiktivní knihu „Necronomicon“, která dokumentuje velkou část této hrůzné „reality“. K budování tohoto světa se připojili další autoři, kteří přidali temné bohy, podivné rasy tvorů, mýtické cykly, ztracené artefakty, další zakázané svazky a tak dále, až společně vytvořili rozsáhlý a bohatý příběhový vesmír, který se stal známým jako „mýtus Cthulhu“. Od Lovecraftovy smrti v roce 1937 převzali plášť další autoři a Mýtus se rozšířil mnoha novými směry.
Lovecraftova spisovatelská superskupina
Jednou ze zajímavých věcí bylo, jak si okruh spisovatelů navzájem půjčoval jména, místa a bytosti pro svá vlastní díla a vytvářel tak v podstatě „open source vesmír“ v Mýtu. S potěšením odkazovali na svá díla navzájem a proplétali své příběhy do gobelínu Mýtu. Z jejich četných vzájemných dopisů se zdá, že to byl spíše akt tvůrčí zábavy než vědomé snahy o vytvoření mýtického vyprávěcího prostředí.
Však mezi tvůrci mýtů jsou i někteří velmi zdatní spisovatelé. Robert E. Howard – který se proslavil vytvořením Barbara Conana – napsal řadu mýtických příběhů. Například „Červi země“, odehrávající se v době římské okupace Británie, zmiňuje potopené město R’lyeh. Lovecraft na oplátku ve svém díle odkazoval na fiktivní zakázaný svazek, který Howard vytvořil, Unaussprechlichen Kulten (známý také jako Bezejmenné kulty). Mladý Robert Bloch – který později napsal slavný román Psycho, který Alfred Hitchcock adaptoval do jednoho z nejvlivnějších hororů všech dob – se dokonce objevuje jako postava Roberta Blakea v Lovecraftově povídce Strašidlo z temnot. Lovecraft Blochovu postavu s radostí zabije a oplatí tak Blochovi legraci, když do své povídky Tulák z hvězd přidá Lovecraftovu zástupnou postavu.
Odkazovali také na starší díla autorů, které obdivovali, například na Ambrose Bierce, který v roce 1886 vytvořil další fiktivní město – Carcosu. Robert W. Chambers jej pak přepracoval do své velmi vlivné sbírky povídek Král ve žlutém z roku 1895, na kterou pak Lovecraft a další znovu odkazovali. Takové příklady jsou jen letmou ukázkou toho, jak je Mýtus vetkán do děl řady autorů a vytváří mýtický prostor, který je větší než součet jeho částí.
Mohl bych pokračovat, ale pokud se chcete Lovecraftem a dílem jeho vrstevníků zabývat více, vřele doporučuji předplatit si HPPodcraft, protože tam mají fascinující poznatky, které jdou ještě více do hloubky než já zde.!
Sny o Cthulhu v populární kultuře
Wikipedie má obrovský seznam děl inspirovaných mýtem Cthulhu. V tomto článku vyberu několik položek, abych ukázal rozsah inspirace;
- South Park – v jedné z nejpopulárnějších epizod má Justina Biebera zničeného Cthulhu.
- Bloodborne – kritikou oceňovaná videohra odkazuje na Mythos od architektury, přes tvory v této architektuře až po příběh.
- Illuminatus! Trilogy – Trilogie, která se zabývá myšlenkou globálního spiknutí. Trilogie mnohokrát odkazuje na Mýtus a Lovecraft v ní dokonce vystupuje jako postava.
- Pravdivý detektiv – První řada seriálu HBO je protkána odkazy na Mýtus, zejména „Král ve žlutém“.
- Nadpřirozeno – Dlouhodobý televizní seriál se zabývá tématy Mýtu a přidává do něj i Lovecrafta jako postavu.
- Hearthstone – Fanoušci Mythosu okamžitě rozpoznají mnoho odkazů v aktualizaci „Whispers Of The Old Gods“.
- The Call of Cthulhu Role Playing Game – Kritiky oceňovaná RPG hra je zasazena do světů Mythosu a sama o sobě zpopularizovala a rozšířila toto prostředí. Mnoho fanoušků objevilo Lovecrafta právě prostřednictvím této hry, včetně mě.
Postoje 20. let 20. století k 20. století
Bylo by špatné psát o Mýtu a nezaznamenat jeho problematickou stránku. Vzhledem k tomu, že mnoho stěžejních děl vzniklo na počátku 20. století, není bohužel překvapivé, že mnohé z jeho postojů k rase, pohlaví a sexualitě, které nám dnes připadají nepříjemné (mírně řečeno!), se hojně vyskytují ve velké části děl o Mýtu. Debata o tom, jak to zarámovat dnes, stále zuří.
Zajímavé mi připadá, jak hlasy, které byly ve dvacátých letech minulého století marginalizovány nebo zesměšňovány, nyní vystupují do popředí, aby se znovu přihlásily k Mýtům a nově je interpretovaly, jak se stále vyvíjejí. Například ve vynikající Baladě o Černém Tomovi afroamerický autor Victor LaValle podává odpověď na chabě zastřený rasismus v Lovecraftově Hrůze v Red Hooku. V brilantní knize The Dream-Quest of Vellitt Boe autor Kit Johnson znovu zpracovává Lovecraftův Neznámý Cadith očima ženské hrdinky. V nedávné meditaci nad Lovecraftovým dílem od uznávaného komiksového tvůrce Alana Moora Providence vědomě obsadil ústřední postavu homosexuálem žijícím v New Yorku dvacátých let minulého století, což je odrazem i odmítnutím Lovecraftova pohledu na sexualitu.
Proč tak Cthulhu?
Takže od hrstky pulpových spisovatelů, kteří se ve dvacátých a třicátých letech minulého století lopotili (hlavně) v okrajových publikacích a často za malou nebo žádnou odměnu, až po téměř sto let později a celosvětově uznávané kulturní téma, které prochází neustálým přetvářením, rekombinací a rekalibrací, máme dnes mýtus Cthulhu. Zkuste si na Twitteru vyhledat Cthulhu jako příklad toho, jak aktuální je toto dílo i dnes.
Proč se Mýtus Cthulhu stal tak obrovským kulturním fenoménem? Jako fanoušek i tvůrce materiálů o Mýtu mám pocit, že to má dva hlavní důvody;
- „Open source“ povaha původního Mýtu znamená, že se zrodil v rámci konceptu, kdy k němu ostatní přidávají vlastní pohled. To také znamená, že přichází s jakousi „mashup-malleability“ – může být věčně remixován.
- Jádro Mýtu, že lidstvo je jen bezvýznamnou poznámkou pod čarou v historii Země, k nám promlouvá jako součást našeho vlastního strachu a fascinace smrtí a pojmem „apokalypsa“.
Mythos Mashups
Jedním z důvodů, proč je Mythos tak rozšířený a trvalý, je to, jak dobře se dá míchat s jinými vyprávěními a vytvářet tak nové zákruty příběhu. Z tohoto „mashupového“ přístupu vzniklo obrovské množství nových výtvorů – je jich příliš mnoho na to, abychom je všechny vyjmenovali – ale protože jsou klíčovou součástí přitažlivosti Cthulhu, stojí za to zde prozkoumat několik klíčových.
Například v Achtung! Cthulhu se odehrává tak, že okultismem posedlí nacisté najdou zbytky Mýtu pohřbené pod zemí a pustí se do jejich plenění, aby je spojili se svými nelidskými vědeckými programy a vytvořili nové děsivé zbraně, s nimiž by vyhráli druhou světovou válku. Jako všechny dobré mashupy si i tento bere jádro reality a vhazuje do něj otázku „co kdyby“. Je dobře zdokumentováno, jak byli nacisté posedlí okultními znalostmi a starověkými památkami, takže tento mashup se ptá „co kdyby byl okultismus skutečný? Co kdyby tím okultismem byl Mýtus?“ a najednou tu máme děsivou vyhlídku, že v tomto fiktivním vesmíru by se všechny prostředky, které nacisté vkládali do esoterického výzkumu, vyplatily, ale také že už nejsou tou nejděsivější bytostí v rámci války – uzavírají pakty s bytostmi staršími než lidstvo a které usilují o totální zkázu lidstva. Zoufalý boj druhé světové války nyní dostává další děsivý rozměr, protože Spojenci se snaží odhalit pravou podstatu nacistických plánů a pokusit se je zastavit. Následuje tajná válka ve válce – boj o zničení tajného antarktického bunkru nebo získání zakázaného svazku ze skryté knihovny v okupované Evropě. Poté, co jsem v rámci této kaše nějakou dobu pracoval, jsou souvislosti fascinující a děsivé – ideální ingredience pro prostředí rolové hry! Je také super, že pokud se máš postavit stvůrám z Mýtů, měl bys k tomu raději pořádnou vojenskou palebnou sílu!“
Za zmínku stojí i několik dalších mashupů, když už je to tak bohatý šev;
- Co kdyby velký Sherlock Holmes musel vyšetřovat Mýty? To je premisa sbírky povídek Stíny nad Baker Street, z níž jedna (od Neila Gaimana), se stala deskovou hrou – A Study in Emerald.
- Co kdyby mocnosti studené války objevily tajemství pohřbených Velkých starců a pokusily se je získat do svých řad? Přečtěte si vynikající knihu A Colder War od Charlese Strosse, která se touto myšlenkou zabývá.
- Z Tintina: A Cthulhu crossover right up to Cowboys, Romans, Dark Ages, Cyberpunk, and more, creators are wildly experimenting with the Mythos, and to often great effect.
Jsme jen smítko v oku Cthulhu
Politický filozof John Gray ve své knize Straw Dogs poukazuje na to, že my lidé jsme se vlastně ještě plně nevyrovnali s tím, co nám říká Darwinova evoluční teorie – že stejně jako my jako jednotlivci se rodíme, abychom zemřeli, tak i náš druh se rodí, aby zemřel. Naše vlastní smrtelnost je zaručena, ale smrtelnost našeho druhu také, protože fosilní záznamy nám ukazují, že věci se mají tak, že se druhy vyvíjejí ze svých předků, pak umírají a možná na jejich místo nastupuje potomek. My lidé, přes všechny naše chytré nástroje a techniku, nejsme tak výjimeční – i my půjdeme cestou dinosaurů. Jediné otázky jsou „jak“ a „kdy“.
Jsme nesporně fascinováni apokalypsou. Jak poznamenal Quentin Cooper;
„Není snadné pochopit, že Země existuje miliardy let, pravděpodobně existuje miliony, ne-li miliardy dalších let, a náš vlastní život je ve srovnání s ní – jakkoli dlouhý a plodný – téměř nekonečně bezvýznamným okamžikem uprostřed toho všeho. Tak pomíjivý a tak vzdálený od obou konců příběhu, že se mnozí z nás chovají jako individuální černé díry a mentálně deformují čas, aby se zapsali do velkého finále.“
Takto tvrdí, že naše fascinace posledními časy je o tom, že se snažíme pochopit nesmírnost toho všeho a naše nepatrné místo v něm.
Mýtus Cthulhu je tato myšlenka desetkrát! Nejenže skončíme my a svět, ale samotné síly, které to způsobí, to právě teď spřádají a někteří lidé jim v tom dokonce pomáhají! Mohli bychom se je pokusit zastavit, ale to je jen o málo víc než šlapání vody, než nás vlny utopí.
Ale co jiného můžeme dělat? Neexistuje žádný vykupitel, který by nás zachránil, jsme jen motýli v očích titánských cizích bytostí, jejichž jediný zájem o nás je stejně pomíjivý jako náš zájem o otravnou mouchu, kterou zvažujeme rozmáznout. Je to děsivá, ale zároveň svůdná myšlenka, která z lidí dělá můry v Cthulhuově plameni. Jak napsal sám Lovecraft;
„Myslím, že nejmilosrdnější věcí na světě je neschopnost lidské mysli korelovat všechny své obsahy.“
.