Muzeum jurské techniky v Los Angeles:

Muzeum jurské techniky v Los Angeles:

Dovolte mi, abych tuto recenzi předeslal, že jsem netušil, co mám očekávat, když jsem sem přišel, prostě jsem se díval na recenze na Yelpu a viděl jsem spoustu pozitivních komentářů, takže jsem se zde zastavil při jedné ze svých nedávných cest. Jak bylo řečeno, stále nemám ponětí, co jsem tam viděl, jaký byl účel nebo jak to popsat. Bylo to bez nadsázky nejpodivnější muzeum, jaké jsem kdy viděl, a řadí se k těm nejpodivnějším věcem, které jsem v životě viděl. Pokusím se ho zhodnotit v tomto blogu, ale upřímně řečeno, měl jsem problém ho popsat i osobně, takže hodně štěstí, pokud moje psaní nebude dávat moc smysl; snad obrázky dokážou vystihnout to, co říkám. Bez dalších okolků recenze Muzea jurské technologie.

Podrobnosti

• Vstupné 10 dolarů
• Navštívila jsem ho v roce 2013

Historie

Na svých webových stránkách ho popisují jako „vzdělávací instituci věnovanou rozvoji znalostí a veřejnému ocenění spodní jury. Při procházce muzeem zažije návštěvník takříkajíc procházku zpět v čase. První exponáty, s nimiž se návštěvník setká, jsou současné expozice, a když dojde až na konec muzea, obklopí ho nejstarší exponáty“. Je tam také tento citát:

„…veden jakoby
řetězem květů do
záhad života.“

Hádám, že začnu tím, že budu mluvit o různých „exponátech“, které muzeum mělo, protože by to mělo poskytnout trochu více pochopení toho, co jsem tam viděl. Předpokládám, že se často mění, a když tam půjdete, nemusíte vidět stejné věci, ale když jsem vešel dovnitř a zaplatil, v první místnosti, do které jsem vstoupil, byla miniaturní soška Noemovy archy, nějaké sobí parohy a stůl, který měl něco společného s elektřinou.

Odtud jsem vešel do místnosti s mikroskopy, kde jste si mohli prohlédnout různé améby. Pak tam byla místnost, která byla úplně tmavá a měla svítící skleněné koule, které vedly do místnosti, kde bylo dioráma, které mělo před sebou skla, jež zobrazovala projekci něčeho, co vypadalo jako nějaký druh bohoslužby, zatímco velké kolo vydávalo hlasité zvonění.

Dále jsem zamířil do chodby, která ukazovala smrt a degeneraci kostek (asi moje nejoblíbenější část muzea) a umělce, který dělal umění a vytvářel postavy, například papeže v oku šicí jehly.

Poté jsem pokračoval nahoru do místnosti s obrazy psů, kteří letěli do vesmíru, a do kvintánské kavárny a čajovny, kterou měli pro návštěvníky.

Odtud jsem pokračoval přes místnost, která zřejmě měla něco společného s celostní medicínou nebo medicínou, o kterou se pokoušeli v minulosti. Vynikalo tam to, že lidé zřejmě jedli krysí sendvič, aby se pokusili vyléčit nemoci; vždyť kdo by nechtěl pěkně chutný myší sendvič!“

Byla tam také výstava o malých obytných automobilech a při východu do obchodu se suvenýry jsem si mohl prohlédnout i vycpaného lenochoda.

Teď mi věřte, že ve výše uvedeném vyprávění není žádná nadsázka, to je to, co jsem za 45 minut v Muzeu jurské techniky viděl. Když jsem se jednoho z pracovníků zeptal, na co se to vlastně dívám, řekli mi, že dávají přednost tomu, aby si z toho hosté odnesli, co chtějí, a na otázky k tomu neradi odpovídají. Tak jsem si vzal právě tohle. Níže je video s rekapitulací některých exponátů, které jsem zmínil.