Několik myšlenek o učení a otiskování zvířat
Otiskování záchranných ptáků je mezi milovníky ptáků, rehabilitačními pracovníky a záchranáři často velmi diskutované téma, na které se názory značně liší. Jeden z extrémních přístupů k tomuto tématu předpokládá, že imprintovaní ptáci jsou zásadně nepustitelní a že jakmile je pták jednou imprintován, nelze tuto situaci zvrátit. Druhý extrémní názor považuje všechny ptáky s otiskem za vypuštitelné a předpokládá, že tito ptáci mají podobné šance na přežití ve volné přírodě jako ptáci, kteří otiskem opatřeni nebyli. Vlastní zkušenosti a zkušenosti kolegů rehabilitačních pracovníků však ukazují, a to by vlastně nemělo být nečekané, že pravda neleží ani uprostřed, ani ji nelze najít v jednom či druhém extrému. Abychom našli odpověď, zdá se, že stojí za to prozkoumat některé základní základní procesy, jako je imprinting, učení, podmiňování a habituace.
Co je učení?
Učení je střídání chování v důsledku individuální zkušenosti. Vědci objevili několik typů učení, jako je jednoduché neasociativní učení, asociativní učení neboli podmiňování, prostorové učení, percepční učení a komplexní řešení problémů. Imprinting je chápán jako jakýkoli druh učení, k němuž dochází v určitém věku nebo v určité životní fázi, které je rychlé a zřejmě nezávislé na důsledcích chování.
Preociální druhy a filiální imprinting
Preociální druhy jsou takové, u nichž jsou mláďata od okamžiku narození nebo vylíhnutí relativně vyspělá a pohyblivá. Fenomén filiálního imprintingu zajišťuje, že si prekociální mládě za normálních okolností vytvoří vazbu na matku a nikdy se od ní příliš nevzdálí.1
Konrad Lorenz poprvé poukázal na to, že má-li dojít k imprintingu, musí být mládě vystaveno svému objektu v kritickém období na počátku svého života. Lorenz zjistil, že mladé kachňátko nebo housátko se naučí sledovat první nápadný pohybující se objekt, který spatří, během několika prvních hodin nebo dnů po vylíhnutí.2
Imprinting, jak bylo naznačeno, se liší od většiny forem učení. Zdálo se, že je nevratné a omezené na kritické období, a zdálo se, že nevyžaduje posílení ani odměnu. Pozdější výzkumy však naznačily, že imprinting může být ve skutečnosti vratný a může také přesahovat kritické období, které původně určili Lorenz a Hess.3
Altriciální druhy a imprinting
Altriciální mláďata se rodí bezmocná a vyžadují péči po určitou dobu. Mezi ptáky k nim patří volavky, jestřábi, datli, sovy, kukačky a většina vrabcovitých včetně krkavcovitých. Altriciální druhy se od prekociálních liší tím, že jim chybí tento bezprostřední synovský imprinting. Protože se altriciální ptáci líhnou slepí, jejich jediným bezprostředním smyslovým podnětem pro případné vtištění je sluch nebo hmat.4
Jelikož všechny druhy korálovek jsou altriciální, nehraje filiální vtištění významnou roli, protože tito ptáci se líhnou se zavřenýma očima, které obvykle otevírají přibližně ve věku deseti dnů. Pokud jsou však ptáci vychováváni sami, bez společníků svého druhu, a člověk je jediným vzorem a zdrojem potravy a ochrany, pak se tito ručně odchovaní ptáci otiskují na člověka pro rozpoznání druhu a výběr partnera v době dospívání. Zdá se, že sluchový imprinting je také zvláštním případem percepčního nebo pozorovacího učení, kdy si mladí ptáci osvojují pro svůj druh typický zpěv a vokalizaci. Zpěvní ptáci se například naučí vokalizovat během prvních osmi týdnů svého života, což je pro jejich budoucnost zásadní vývojový krok.
Co je habituace?
Habituace je forma neasociativního učení, při níž zvíře po určité době vystavení podnětu přestane reagovat. Habituace se obvykle týká spíše snížení vrozeného chování než chování získaného během podmiňování. Proces habituace je formou adaptivního chování nebo neuroplasticity. Může k němu docházet na různých úrovních nervové soustavy, protože například smyslové systémy mohou po určité době přestat vysílat signály do mozku v reakci na neustále přítomný nebo často se opakující podnět.5
Habituace má zásadní význam při filtrování velkého množství informací přijímaných z okolního prostředí. Pomáhá rozlišit důležité informace od zdánlivě nedůležitých. Dobrým příkladem je používání poplašných volání ke sdělování informací o predátorech. Zvyklí živočichové přestanou vydávat poplašná volání, když se seznámí s jiným druhem, například s člověkem, který je krmil, vychovával nebo jim pomáhal.
A co to všechno znamená při záchraně krkavcovitých?
To znamená, že typický filiální imprinting, jak k němu dochází u prekociálních ptáků, není pro altriciální ptáky, jako jsou krkavcovití, takový problém. Stále to však znamená, že v rehabilitačním prostředí existuje velké riziko, že zpěvní ptáci přijdou o klíčový krok, kterým je osvojení si pro jejich druh typického zpěvu a vokalizace. Pokud je tento vývojový krok zmeškán, pak je nepravděpodobné, že tito ptáci získají teritorium, přilákají partnera nebo najdou své místo v příslušné ptačí společnosti a hierarchii.6
Tak tomu je zejména v případě, kdy jsou zachránění ptáci vychováváni sami, bez kontaktu s dospělými rezidentními nebo volně žijícími ptáky svého druhu. Ideálním řešením by byli náhradní rodiče stejného druhu nebo využití věkově smíšených skupin záchranných ptáků stejného druhu, které by v ideálním případě měly zahrnovat dospělé ptáky. Toto téma je rozhodně dobrým argumentem pro chov nepustitelných zpěvných ptáků, aby je bylo možné využít jako vychovatele. Alternativně byly úspěšně použity nahrávky zpěvu v kombinaci s „vycpanými zvířaty“, zejména v situacích, kdy nebyl k dispozici žádný doprovodný pták. Klíčovou roli hrají také rezidenční pěstouni nebo náhradní ptáci, pokud jde o předcházení potenciálním problémům souvisejícím s rozpoznáváním druhů a sexuálním imprintingem.
Problémem může být také habituace. To platí jak pro nedonošené, tak pro dospělé ptáky. Může vést k situacím, kdy si ptáci na člověka příliš zvyknou a při vypuštění zpět do volné přírody nebudou adekvátně reagovat. To se týká i výběru potravy a potravních dovedností získaných v zajetí. Tomu lze opět čelit mícháním ptáků ve skupinách různého věku a s různými zkušenostmi, kde lze pozorovat a osvojit si správné chování specifické pro daný druh. Klíčové je také zajištění příležitostí pro blízké interakce mezi ptáky, kteří mají být rehabilitováni, a původními volně žijícími ptáky v jejich přirozeném prostředí, což by mělo být zahrnuto do návrhu voliéry pro vypouštění a výběru místa pro umístění voliéry pro vypouštění.
Případová studie – kavka Jack
Jack byl zachráněn a vychován laskavým a dobromyslným člověkem poté, co byl nalezen jako osiřelé mládě. Pták byl chován uvnitř v kleci s občasným volným létáním uvnitř bez doprovodu po dobu asi 18 měsíců a v důsledku toho se Jack silně imprintoval. Rozpoznávání druhů zcela chybělo. Jack také nebyl schopen odpovídajícího hlasového projevu a neuměl vyslovit „kavka“. Byl imprintován na samici člověka a nebyl schopen chápat nebo reagovat na vzorce chování, které vykazovali jiní žakové žijící v domácnostech nebo ve volné přírodě. Ve věku asi 12 měsíců se k Jackovi připojil další zachráněný pták, mladý vraník mrchožravý jménem Colin. V této době Jack neměl žádné potravní dovednosti a chyběla mu schopnost adekvátního výběru potravy. Ve věku 18 měsíců byli Jack a Colin předáni do naší péče.
Počáteční pokus nechat ho připojit se k pobytové skupině kavek selhal, protože nebyl schopen interakce s jinými ptáky než s mrchožroutem Colinem. Pobytová skupina ho skutečně fyzicky napadala a aktivně ho vylučovala ze všech aktivit, včetně krmení a socializace. Následně byli Jack a jeho druh vrána mrchožravá Colin ubytováni ve speciální venkovní voliéře vedle společné voliéry kavek. Po třech měsících se k Jackovi připojila další mladší kavka, která potřebovala dlouhodobou rehabilitaci. V tuto chvíli byla vrána karrion Colin přemístěna do naší voliéry pro vrány, kde se velmi dobře zabydlela. Trvalo další tři měsíce, než se Jack naučil komunikovat s mladou kavkou, a v tomto okamžiku se oba ptáci úspěšně zapojili do společné voliéry kavek. Tentokrát mu bylo dovoleno se připojit, ale stále byl vyloučen ze všech skupinových aktivit. Trvalo dalších šest měsíců, než se naučil a začal používat správné hlasové projevy a vzorce chování kavek. Teprve v tomto okamžiku bylo žakovi postupně umožněno, aby se skutečně připojil ke skupině a byl přijat jako její člen, i když stále působil na nízké hierarchické úrovni.
Celkově trvalo jeden rok, než se změnily jeho silně vtištěné vzorce chování, a mohlo trvat další rok, než by se případně mohlo uvažovat o jeho vypuštění. Přestože Jack nyní normálně komunikuje, stále se u něj občas projevují staré vzorce chování a vokalizace, ale v mnohem menší míře a pouze vůči lidem.
Je imprinting vždy nevratný?
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná a jednoduchá odpověď, protože všichni ptáci jsou vnímavé bytosti a individuality, a právě tak je třeba situaci posuzovat a interpretovat. Je známo a vědecky prokázáno, že vtištěné vzorce lze změnit, což však nutně neznamená, že se tyto vzorce zvrátí. Při záchraně, rehabilitaci a vypouštění volně žijících zvířat je samozřejmě dobrým zvykem těmto potenciálním problémům v první řadě předcházet a adekvátně je řešit.
Změna vtištěných vzorců je možná, ale úspěšnost závisí na závažnosti, načasování vtisku, době trvání, věku a individuální osobnosti dotyčného ptáka. Pro úspěšnou rehabilitaci jsou povinná dlouhodobá rehabilitační zařízení se smíšenými skupinami nedospělých a dospělých rezidentních i volně žijících ptáků, kteří mohou být vypuštěni. Vypouštění „neléčených“ imprintovaných ptáků a doufání v to nejlepší je nezodpovědné a pravděpodobně způsobí problémy lidem i ptákům, problémy, které mohou snadno skončit smrtí ptáka.
Monitorování po vypuštění je jediným způsobem, jak zjistit, zda byl proces rehabilitace úspěšný a jak se pták adaptoval na život ve volné přírodě. To je samo o sobě obtížné a jediným skutečným způsobem, jak se o to pokusit, je měkké vypuštění těchto ptáků, jak by se mělo postupovat u každého ptačího pacienta, který byl ručně odchován nebo který musel zůstat v zajetí déle než dva nebo tři týdny.
Mnoho případů tzv. imprintingu lze řešit a léčit. Úspěšnost je různá a závisí na mnoha faktorech, jak je uvedeno výše. Bylo by však nesprávné předpokládat, že imprinting je jednoduše zvratný, protože nebere v úvahu schopnost učení, přizpůsobivost, individualitu a inteligenci našich ptačích pacientů. Vzhledem k úžasné plasticitě mozku je pravděpodobnější, že se vtištěné vzorce spíše potlačí nově naučeným chováním a znalostmi, než že by se skutečně zvrátily.
Sdílet:
- Nicholas John Mackintosh, Animal learning, Encyclopaedia Britannica, Encyclopaedia Britannica Inc., 17. listopadu 2015, www.britannica.com/topic/animal-learning/Imprinting, 12. ledna 2018
- Lorenz, K. Z. 1935 Der Kumpan in der Umwelt des Vogels. Journal fuer Ornithologie 83:137-213, 289-413
- Cathy Faye, Time Capsule, Lessons from bird brains, Eckhard Hess’s research on imprinting helped to popularizate an emerging field of research-one that examled genetic and learned aspects of early behavior. Prosinec 2011, roč. 42, č. 11, s. 30.
- Dan Gleason, Dan Gleason’s Blog, Imprinting in birds, 2010, www.dangleason.wordpress.com/avian-biology/172-2/, 12. ledna 2018
- Cohen TE, Kaplan SW, Kandel ER, Hawkins RD 1997 A simplified preparation for relating cellular events to behavior: Journal of Neuroscience 17 (8): 2886-2899
- Melissa B.: Mechanisms contributing to habituation, dishabituation, and sensitization of the Aplysia gill-withdrawal reflex. Dolinsky, Department of Biology, University of Miami, Missing a crucial step? Předneseno na konferenci Mezinárodní rady pro rehabilitaci volně žijících zvířat v Portlandu,Oregon, www.starlingtalk.com/BirdSong.htm, 12. ledna 2018