Nejde jen o sex: proč mají lidé aféry a jak se s nimi vypořádat
Aféra Barbarabyho Joyce s jeho bývalou zaměstnankyní Vikki Campionovou a jeho následný pád z pozice vicepremiéra a šéfa Národní strany se na několik týdnů dostaly na titulní stránky novin. Není to překvapivé. Od politiků po herce a baviče se příběhy vysoce postavených osobností, které byly přistiženy při „nevěře“ se svým partnerem, často dostávají na titulní stránky novin.
Věříme, že romantický partner je tu od toho, aby nám poskytoval lásku, pohodlí a bezpečí. Lidé proto rychle vynášejí soudy a svalují vinu na pachatele toho, co považují za významné porušení norem vztahu a zradu důvěry. Nevěra poukazuje na potenciální křehkost našich nejbližších a nejdůležitějších vztahů.
Ale navzdory přímočarému přesvědčení, že nevěra je důsledkem nemorálních a přesexualizovaných jedinců, kteří chtějí svůj koláč a ještě ho sníst, je skutečnost mnohem nuancovanější. Například nevěra se málokdy týká pouze sexu. Pokud jde o čistě sexuální nevěru, její průměrný výskyt se ve studiích pohybuje kolem 20 % všech párů. Když však zahrneme i citovou nevěru, zvýší se tento podíl přibližně na třetinu párů.
Nevěra je obecně známkou toho, že s něčím ve vztahu není všechno v pořádku. Bez potřebných dovedností k uzdravení problémů se partner může pustit do aféry jako do špatně vybaveného způsobu, jak se pokusit o naplnění svých potřeb – ať už jde o intimitu, pocit, že je ceněn, více sexu apod. Zbloudilý partner tak považuje alternativní vztah za lepší způsob uspokojení těchto potřeb než svůj stávající vztah.
Kdo a proč podvádí?
Studie o tom, proč lidé podvádějí, jsou rozmanité. Některé zjistily, že lidé, kteří postrádají vlastnosti, jako je příjemnost a svědomitost, jsou častěji sexuálně promiskuitní, stejně jako lidé s vyššími neurotickými a narcistickými rysy. Jiné studie zjistily, že nevěra je pravděpodobnější u lidí, kteří mají méně omezující názory na sex, například že se nemusíte omezovat na jednoho sexuálního partnera.
Další důležité faktory se týkají oddanosti lidí svému partnerovi a spokojenosti ve vztahu. Zdá se, že osoby s nízkou úrovní těchto ukazatelů mají větší pravděpodobnost, že budou mít milostný poměr. Nedávné práce naznačují, že jedním z největších prediktorů nevěry je to, že jste již dříve zabloudili.
Průzkum mezi 5 000 lidmi ve Velké Británii zjistil nápadné paralely mezi důvody nevěry u mužů a žen, přičemž ani u jednoho z nich nebyl sex prioritou. Pět hlavních důvodů u žen se týkalo nedostatku citové intimity (84 %), nedostatečné komunikace mezi partnery (75 %), únavy (32 %), špatné sexuální minulosti nebo zneužívání (26 %) a nezájmu o sex se současným partnerem (23 %).
U mužů byly důvody nedostatek komunikace mezi partnery (68 %), stres (63 %), sexuální dysfunkce se současnou partnerkou (44 %), nedostatek citové intimity (38 %) a únava nebo chronická únava (31 %).
Pokud tedy máme potíže s opravdovou komunikací s partnerem nebo pokud nám nedává pocit, že si nás váží, můžeme se častěji odchýlit. Lidé potřebují do svých vztahů investovat čas a energii. Prožívání chronické únavy po mnoho let znamená, že je také ohrožena schopnost člověka vynaložit potřebnou práci na udržení pevného vztahu.
Ačkoli některé páry uvádějí další důvody, mezi které může patřit větší touha po sexu, většina hovoří o problémech, které spočívají buď uvnitř páru, nebo mimo vztah. Těmi druhými mohou být stresory, které zpochybňují schopnost páru zajistit, aby vztah fungoval.
Pokud máte ve vztahu potíže, vyhledání pomoci terapeuta může dobře zkrátit rizikové faktory, které mohou vést k nevěře.
Odhalení a terapie
Někteří lidé se rozhodnou svůj poměr tajit, protože možná chtějí, aby pokračoval, cítí příliš velkou vinu nebo se domnívají, že chrání city svého partnera. Utajování však pouze udržuje zradu. Pokud to člověk myslí s nápravou svého stávajícího vztahu vážně, pak je odhalení nezbytné spolu s vyhledáním odborného vedení, které pár podpoří v bouřlivém období směřujícím k zotavení.
Většina vztahových terapeutů naznačuje, že problémy spojené s nevěrou lze zlepšit pomocí terapie. Zároveň však uvádějí, že nevěra je jedním z nejobtížnějších problémů, s nimiž je třeba pracovat při obnově vztahu.
Existují různé přístupy k řešení nevěry založené na důkazech, ale většina z nich uznává, že podvedená osoba může tento akt prožívat jako formu traumatu, protože byly porušeny její základní předpoklady o partnerovi. Mezi ně patří důvěra a přesvědčení, že partner je tu od toho, aby poskytoval lásku a bezpečí, a ne aby působil bolest.
Problémy s duševním zdravím však může mít nejen podvedená osoba. Výzkumy zjistily, že po odhalení nevěry mohou mít oba partneři problémy s duševním zdravím včetně úzkosti, deprese a myšlenek na sebevraždu. Může také dojít k nárůstu emočního a fyzického násilí v páru.
Pár by tedy měl vyhledat odbornou pomoc, aby se vypořádal s následky nevěry, a to nejen kvůli možnému uzdravení svého vztahu, ale také kvůli vlastní psychické pohodě.
Existuje mnoho přístupů k poradenství párům po nevěře, ale obecně jde o řešení problémů, které nevěru urychlily a udržely. Jedna z nejlépe prozkoumaných metod, jak pomoci páru tyto problémy napravit, zahrnuje řešení počátečního dopadu nevěry, rozvoj společného chápání souvislostí nevěry, odpuštění a posunutí se dál.
Volba zůstat, nebo odejít
Obecně se zdá, že terapie funguje asi u dvou třetin párů, které zažily nevěru. Pokud se pár rozhodne zůstat spolu, musí si určit oblasti, které je třeba zlepšit, a zavázat se, že na nich bude pracovat.
Je také velmi důležité obnovit důvěru. Terapeut může páru pomoci uznat oblasti vztahu, ve kterých již byla důvěra obnovena. Poté může zrazeného partnera postupně vystavovat situacím, které mu poskytnou další ujištění, že může svému partnerovi důvěřovat, aniž by ho musel neustále kontrolovat.
Pokud však terapie funguje u dvou třetin párů, zbývá další třetina, u které ke zlepšení nedojde. Co tedy? Pokud se vztah vyznačuje mnoha nevyřešenými konflikty, nepřátelstvím a nedostatkem zájmu o druhého, možná bude nejlepší ho ukončit. Vztahy nakonec slouží k tomu, aby uspokojovaly naše potřeby náklonnosti, tedy lásky, pohodlí a bezpečí.
Být ve vztahu, který tyto potřeby nenaplňuje, je podle definice kohokoli považováno za problematické a dysfunkční.
Ukončení vztahu však nikdy není snadné vzhledem k náklonnosti, kterou si k romantickému partnerovi vytvoříme. I když je v některých vztazích méně pravděpodobné, že naše potřeby náklonnosti budou naplněny, nebrání nám to v tom, abychom chtěli věřit, že náš partner (jednou) naše potřeby naplní.
Blížící se konec vztahu nás naplňuje tím, co se označuje jako „separační úzkost“. Nejenže truchlíme nad ztrátou vztahu (bez ohledu na to, jak dobrý či špatný byl), ale truchlíme i nad tím, zda najdeme jiného, který naše potřeby naplní.
Období separačního stresu se u jednotlivých lidí liší. Někteří se mohou domnívat, že stojí za to oslavit konec toxického vztahu, ale přesto budou prožívat distres v té či oné podobě. Pokud se pár rozhodne vztah ukončit a je stále v terapii, může jim terapeut pomoci zpracovat jejich rozhodnutí způsobem, který minimalizuje pocity zranění.
Nevěra se tedy netýká ani tak sexu, jako spíše srdečních záležitostí a mylné snahy o uspokojení svých vztahových potřeb. Problém je v tom, že někteří lidé se rozhodnou hledat své vztahové potřeby v náručí jiného, místo aby pracovali na svém stávajícím vztahu.